Portál.cz > Úvodní stránka Aby děti jedly rády

Aby děti jedly rády

Bezproblémový vztah k jídlu celoživotně ovlivňuje fyzické i psychické zdraví. A my rodiče ho můžeme dětem buď usnadnit, nebo ztížit. Jde tedy o dost zásadní záležitost.

Dovolím si několik tipů.

Nebraňme prvním pokusům najíst se sám. Osmiměsíční kojenec a miska s jídlem je poměrně výbušná kombinace. Větší část jídla zpravidla skončí na stole, na zemi, případně ve vlasech. To ale není podstatné! Podstatné je, že se dítě učí samo najíst. A přidanou hodnotou, že se chvíli zabaví, takže se stihne najíst i maminka. Nezasvěcený nepochopí, ale matky vědí, o čem mluvím.

Pokud dítěti lžičku nepůjčíme, může si na náš servis zvyknout tak, že budeme krmit ještě předškoláka.

Nabízejme jídlo s důvěrou, že bude chutnat. Děti velmi dobře čtou naše myšlenky. A věří jim. Pokud jsme přesvědčeni, že dítěti bude chutnat, bude mu chutnat. Pokud se domníváme, že mu chutnat nebude, pravděpodobně se opravdu nemýlíme.

Dovolme dítěti zažít hlad. Když jsem vypomáhala kamarádce v její soukromé školičce, potýkaly jsme se s tím, že děti nechtěly jíst obědy. Jídlo přitom bylo zdravé, výživné a chutné, samy jsme se na ně vždy těšily. Jenže děti se ofrňovaly. Johanka prohlásila, že jí „maso nechutná“, Mareček zase: „Mrkev já nejím.“ „Mně taky ne“, „Já taky ne“, vykřikovaly ostatní děti jedno přes druhé.

Pak jsme ale přišly na velmi jednoduchý způsob, jak zařídit, aby děti oběd s chutí snědly. Je to otřepaná fráze, ale je to tak: Nejlepší kuchař je hlad. Svačinku, kterou dětem připravovaly maminky, jsme posunuly časově dopředu a často jsme dětem nenabídly vše z toho, co s sebou dostaly – sušenky a další sladkosti jsme omezily. Po svačině jsme šli ven a byli tam co nejdéle. A jak pak dětem

oběd chutnal! Po mase, mrkvičce, špenátu i hrášku se jen zaprášilo.

Je mi líto dětí, které nedostanou příležitost mezi jídly alespoň trochu vyhládnout. Nechápou, k čemu je jídlo dobré, a vnímají je jako obtěžující. Pochopitelně. Bohužel to kolem sebe pozoruji často.

Vařme pro sebe. Nejeví vaše batole o jídlo zájem? Připravily jste oběd a bojíte se, že to bude zase boj: dítě bude utíkat od stolu, uvidí lžičku a odvrátí hlavu. V takovém případě je k jídlu vůbec nevolejte.

Prostě si sami sedněte ke stolu a začněte baštit. Dávejte najevo, jak vám chutná, ale ne adresně dítěti, toho si pokud možno vůbec nevšímejte. Zaručeně se začne zajímat a velmi pravděpodobně bude chtít ochutnat.

Můžete mu pak nabídnout od sebe, nandat na talířek, nebo chvíli hrát divadlo: „Ne ne, nesněz mi to. To jsem si uvařila pro sebe a moc se těším, jak si to sním!“ Touhu dítěte to ještě zvýší.

Vytvořme vhodné prostředí. Klid, pěkně prostřeno, nic rozptylujícího. Dostatek času. To vše jako zvyk. Příhodné prostředí dělá divy. Z mnoha „beznadějných nejedlíků“ se stali dobří jedlíci jen tím, že rodiče vypnuli televizi, odstranili ze stolu hračky a sedli si k jídlu společně s dítětem.

Více se o tématu dozvíte v knize Zdravý rozum ve výchově.

http://obchod.portal.cz/zdravy-rozum-ve-vychove/
Zpět na seznam témat