Portál.cz > Aktuality > Autoři Portálu doporučují – HELENA ILLNEROVÁ A PAVEL KOVÁŘ

Autoři Portálu doporučují – HELENA ILLNEROVÁ A PAVEL KOVÁŘ

Datum: 2.12.2014

Nechte se inspirovat tipy na zajímavé knížky, které čtou naši autoři. Každý měsíc vám představíme některé z nich. V prosinci pro vás vybírají prof. Helena Illnerová a prof. Pavel Kovář.

Co právě čtete?
HI: Mám rozečtenu Pražskou zimu od Madeleine Albrightové. Původně jsem ji dala jako dar své vnučce, aby se poučila o naší historii, ale sama jsem se nyní do ní začetla, hlavně do velmi zajímavých poznatků o pozici naší vlády v Londýně za druhé světové války.

PK: Když pominu odbornou knihu The ecology and evolution of ant-plant interactions (Ekologie a vývoj vztahů mezi rostlinami a mravenci), tak mám rozečten opožděný překlad (2012) Jane Jacobsové: Ekonomie měst (v originále vyšlo 1969) – krásně demonstrující významovou, resp. etymologickou prolnutost slov ekologie a ekonomie, v pozitivním slova smyslu provokující originální teorií o dějinách vztahu město/venkov a perfektně pojmenovávající moderní městské neduhy (které se u nás naplno rozbujely o desítky let později). Dosud jsem znal pouze časnější dílo této americko-kanadské urbanistky: Smrt a život amerických velkoměst (1961, u nás přel. 1975).

Získaly si vás elektronické knihy?
HI: Zatím ne. Máme čtyři stěny našeho bytu úplně obložené knihami, tak mám stále co číst. Ale asi se do elektronických knih budu muset také trochu pustit, protože jsem již čtečku dostala jako dárek.

PK: Uvědomuji si jejich výhody, ale na druhou stranu – protože čas na čtení mám hlavně při jízdách hromadnou dopravou – čtečku jako technologický výdobytek současnosti vám ukradnou hned, jakmile si na minutku zdřímnete, pročež si s sebou vozím raději papírovou knížku, ta zloděje nepřitáhne.

Co Vás v současné době nejvíce profesně zaměstnává?
HI: Jsem již emeritní vědecký pracovník, takže to bohužel není můj vlastní výzkum. Ale hodně a ráda přednáším o svém oboru - časovém systému a biorytmech, zejména v různých Science Café.

PK: Jedna z mých zájmových linií ve vědě a v práci s univerzitními studenty: terénní i experimentální studium vztahů mezi živáčky při dlouhodobém osidlování průmyslových (často toxických) odpadních substrátů v krajině vegetací a dalšími skupinami organismů (např. na opuštěných odkalištích z těžby rud nebo na složištích elektrárenských popílků v Polabí).

Na co se v nejbližší době těšíte?
HI: Touto dobou se již těšívám na setkání s rodinou o Vánocích a také na to, až napadne sníh a já se po bílé stopě rozběhnu na běžkách do krajiny.

PK: Až se zase začne prodlužovat den, což je možná triviální… Ale v koutku duše též, že se s tím sveze i zlepšování vztahů mezi lidmi a generacemi, což je od první společenské „blbé nálady“ ještě za Václava Havla po dalším sešupu za Václava Klause pod hladinou únosnosti teď, za Miloše Zemana. Pokud jsme tedy na dně po postkomunistické etapě výchovy „asertivitou ke konkurenceschopnosti (za každou cenu)“, mohli bychom se už od toho dna odrazit a možná za dalších několik desetiletí českého pokusu o demokracii vytvořit systém, který podporuje (normální) život.

Které tři knihy z Portálu byste doporučil čtenářům?
HI: Doporučila bych Lidé mého života, rozhovor Dany Němcové s Janem Bártou, protože si Dany Němcové hluboce vážím. Přidala bych k tomu Ptám se, tedy jsem, rozhovor, který s Petrem Pithartem vedl Martin T. Zikmund, pro moudrost a znalosti, které Petr Pithart vyjevuje. A nakonec ještě Vždycky v menšině, rozhovor Martina C. Putny s Martinem Bedřichem, ve kterém Martin C. Putna odhaluje svůj pohled na duchovno a naši společnost posledních dvaceti let.

PK: Nechtějte po mně ty nejnovější. Z řady, v které vychází naše společná knížka s Helenou Illnerovou Čas pro světlo, jsem jich četl víc, ale naposledy už dříve vydanou Brutalita moci (rozhovor Pavly Hájkové s Jaromírem Štětinou, 2010). J. Štětina je absolvent stejné fakulty jako já (PřF UK v Praze) a více jsme se poznali po jeho zvolení do Senátu PČR, když (společně se studenty z univerzitního senátu UK, s Janem Urbanem aj.) mě v době mého děkanování fakultě pozvali na schůzku do parlamentního zázemí kvůli podpoře v protiextremistických aktivitách. Později podpořil např. občanské sdružení, které dosáhlo záchrany historicky a architektonicky cenné nádražní budovy v Ústí nad Orlicí před demolicí (formou kulturní památky), tam jsme se potkali též. Štětinův pestrý a angažovaný život s košatou zkušeností novináře v Rusku může být poučnou inspirací v současné době rozpínavých hrozeb putinovského režimu.

Zajímavé jsou překlady z dílny amerického psychoterapeuta s víceletou zkušeností pobytu v řeholním řádu - Thomase Moora, u něhož jsem naposledy sáhl po knížce Temné noci duše (s podtitulem Průvodce na cestě těžkými životními zkouškami). Může pomoci každému, kdo náhle či dlouhodobě pocitil vážnou životní újmu nebo ztrátu, ať už osoby, vztahu, zdraví… Kdysi jsem se znal s mezinárodně asi nejznámějším českým spisovatelem - po Karlu Čapkovi - Ladislavem Fuksem, autorem psychologických próz s tématem ohrožení lidství zlem zevnitř i zvnějšku. Byl brilantním analytikem všeho temného v nitru člověka, ovšem T. Moore je kromě diagnostika také hledačem katarze v krizových okamžicích a léčí hledáním konkrétního způsobu, jak naložit s dalším životem v momentech klíčových přechodů mezi předchozím a nově vynuceným stavem.

Do třetice bych jmenoval útlou knížku Malý princ v nás, kde důležité momenty z nejpopulárnějšího díla A. Saint-Exupéryho – podobenství o mnoha protikladech - interpretuje a komentuje Mathias Jung především očima terapeuta, terapeuta strachu (z toho strachu o osud člověka a lidství za rozběhnutého válečného běsnění Malý princ vzešel).

Medailonek:
Prof. Helena Illnerová je fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd ČR, Učené společnosti ČR, České komise pro UNESCO aj. V českých zemích zavedla chronobiologii, tj. studium o čase v živých organismech, a stala se i ve světě uznávanou autoritou v tomto oboru. Působila též jako členka mnoha vědeckých rad, např. Akademie věd ČR, Univerzity Karlovy v Praze, Evropského poradního výboru pro výzkum či Velké poroty pro Descartesovu cenu EU za výzkum. Vedle aktivit spojených s vědou se věnovala mládeži a založila a vedla dívčí turistický oddíl mládeže (TOM). Dlouhodobě se aktivně věnuje popularizaci vědy, roli vzdělání ve společnosti, ale také otázkám etiky.

Prof. Pavel Kovář je přední český geobotanik zaměřený na ekologii obnovy ekosystémů, bývalý děkan PřF UK, spoluzakladatel České společnosti pro ekologii krajiny, někdejší prezident MF Ekofilm a předseda redakční rady časopisu Živa, popularizátor vědy a zároveň autor beletrizujících próz, sbírek poezie a knih rozhovorů s vědci a umělci.

V Portálu vyšel v listopadu 2014 jejich knižní rozhovor Čas pro světlo.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0