Portál.cz > Aktuality > C. G. JUNG – 137. VÝROČÍ NAROZENÍ

C. G. JUNG – 137. VÝROČÍ NAROZENÍ

Datum: 25.7.2012

Carl Gustav Jung se narodil 26. 7. 1875. 137. výročí jeho narození si připomínáme ukázkou z jeho slavné Červené knihy.

Carl Gustav Jung – Červená kniha

Švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung začal na knize pracovat v roce 1913 a pokračoval dalších 16 let. V té době procházel osobní krizí, prožíval apokalyptické vize, slyšel hlasy, obával se dokonce psychické nemoci. Rozhodl se s těmito stavy bojovat tak, že se jim oddával v aktivní imaginaci a ztvárňoval je jak písmem, tak malbami. Tato cesta do jeho nitra mu pomohla odhalit nové postupy v psychoanalytické praxi. Tady mají původ jeho zásadní teorie o archetypech a kolektivním nevědomí.

Vznikl mohutný rukopis vázaný v červené kůži, který Jung původně pojmenoval Liber Novus, Nová kniha. Obsahuje popis jeho putování mystickou krajinou, boj s příšerami, setkání s bohem i ďáblem a mnohé další situace, jejichž překonání vedlo k jedinému – záchraně vlastní duše. Text, německý i latinský, ztvárněný kaligrafickým písmem, doprovází 200 obrazů vyvedených v sytých barvách.

Jung knihu nikdy nevydal z obav o svoji vědeckou reputaci. Po jeho smrti byla uložena do trezoru švýcarské Union banky, kde ležela do roku 2000. Až tehdy se podařilo britskému historikovi lékařství profesoru Sonu Shamdasanimu domluvit se s dědici na jejím vydání. Přeložil ji do angličtiny, doprovodil komentářem a pod jeho dohledem byla za přísných podmínek zdigitalizována a připravena pro tisk. Svoji premiéru měla v USA v říjnu 2009.

Portál vydání Červenou knihu v říjnu 2010 ve stejné podobě jako zahraniční verze – první část obsahuje faksimile Jungova textu včetně ilustrací, druhá část je jeho českým překladem a nechybí ani odborný komentář. Veškeré informace o Jungově Červené knize lze najít na webu www.cervenakniha.cz.

Ukázky z Červené knihy Carla Gustava Junga:

„Můj nejobtížnější experiment“

28. června byl arcivévoda František Ferdinand, následník trůnu rakousko-uherské říše, zavražděn Gavrilem Principem, devatenáctiletým srbským studentem. 1. srpna vypukla válka.

V roce 1925 Jung vzpomínal: „Měl jsem pocit překompenzované psychózy, a tohoto pocitu jsem se nezbavil před 1. srpnem roku 1914.“ Mircea Eliade od něj po letech slyšel: Jako psychiatr jsem byl znepokojen a uvažoval jsem, jestli nejsem na cestě ke schizofrenii ... Právě jsem připravoval přednášku o schizofrenii, kterou jsem měl pronést na kongresu v Aberdeenu, a stále jsem si říkal: „Budu mluvit o sobě? Až tu přednášku nahlas přečtu, s velkou pravděpodobnosti se zblázním. Kongres se měl konat v červenci roku 1914 – přesně ve stejném období, kdy jsem se ve třech snech viděl na plavbě v jižních mořích. 31. července, hned po své přednášce, jsem se z novin dozvěděl, že vypukla válka. Konečně jsem rozuměl. A když jsem následujícího dne vystoupil v Holandsku z lodi, nikdo nebyl šťastnější než já. Nyní jsem si byl jistý, že mi žádná schizofrenie nehrozí. Pochopil jsem, že mé sny a vize ke mně přišly z podloží kolektivního nevědomí. Teď už mi zbývalo jen toto zjištění prohloubit a potvrdit jeho platnost. A právě to se snažím dělat už čtyřicet let.

Znovunalezení duše

Když jsem měl v říjnu roku 1913 vidění potopy, událo se to v době, která byla významný pro mne jako pro člověka. Ve čtyřicátém roce svého života jsem tehdy dosáhl všeho, co jsem si kdy přál. Dosáhl jsem slávy, moci, bohatství, věděni a veškerého lidského štěstí. Tehdy vyhasla má žádostivost rozmnožovat tyto statky. Žádostivost ve mně ustoupila a popadl mne děs. Zmocnilo se mne vidění potopy. A cítil jsem ducha hlubiny, ale nerozuměl jsem mu. On mne však tísnil nesnesitelnou vnitřní touhou, a já jsem promluvil:

„Duše má, kde jsi? Slyšíš mne? Mluvím, volám tě – jsi tu? Já jsem se vrátil, jsem zase tady – setřásl jsem ze svých nohou prach všech zemí a přišel jsem za tebou. Jsem u tebe. Po dlouhých letech dlouhého putování jsem přišel zase k tobě. Mám ti vyprávět, co všechno jsem viděl, prožil a vpil do sebe? Nebo nechceš slyšet nic o všem tom hluku a rozruchu světa? Ale jedno musíš vědět: Jednu věc jsem se naučil, že totiž musíme žít tento život. Tento život je cesta, ta dávno již hledaná cesta k tomu, co je neuchopitelné a co nazýváme božským. Není jiné cesty. Všechny ostatní cesty jsou scestí. Já jsem našel tu pravou cestu. Zavedla mne k tobě, k mé duši. Vracím se, vyžíhán a očištěn. Znáš mne ještě? Odloučení trvalo tak dlouho! Všechno se tak změnilo. A jak že jsem tě nalezl? Podivná byla moje cesta! Jakými slovy ti vylíčit, po jak spletitých stezkách mne k tobě vedla dobrá hvězda? Podej mi ruku, má skoro zapomenutá duše. Jaká hřejivá radost, zase se s tebou vidět, ty dávno popřená duše. Život mne k tobě znovu přivedl. Budeme děkovat životu, že jsem žil, za všechny krásné a za všechny truchlivé hodiny, za každou radost a za každou bolest. Duše má, s tebou ať má cesta pokračuje. S tebou chci putovat a stoupat ke své osamělosti.“

Předmluva - Úvahy o vydání

Vedle rozhovorů s Emmou Jungovou a Toni Wolffovou vedl Jung od roku 1922 obsáhlé diskuse o tom, co dělat s Liber Novus, a o jejím možném vydáni, také s Cary Baynesovou a Wolfgangem Stockmayerem. Vzhledem k tomu, že tyto rozhovory proběhly v době, kdy Jung ještě na knize pracoval, měly zásadní význam. Cary roz. Finková… Vstoupila do analýzy u Junga. Sama analýzu nikdy prakticky neprováděla, Jung si však velmi cenil její kritické inteligence… Jung ji požádal, aby Liber Novus nově přepsala, protože od předchozího přepisu přidal hodně materiálu.

Existuje nedatovaný zlomek konceptu dopisu neznámé osobě, v němž Cary Baynesová vyjadřuje svůj názor na význam Liber Novus a nutnost jejího vydáni: U nás jsou lidé, kteří by to bez dechu přečetli od první do poslední stránky, tak nově to objasňuje věci dneška a vyráží dech každému, kdo se pokouší najít klíč k životu … Vložil do toho všechnu sílu a barvitost své řeči, všechnu bezprostřednost a přirozenost, která přichází, když v něm – tak jako v Cornwallu – vzplane nadšeni. Samozřejmě, že se může stát, jak Jung říká, že kdyby to vydal tak, jak to je, byl by navždy vyřazen z boje ve světě racionální vědy. Musí však existovat nějaký způsob, jak to udělat, jak se ochránit před hloupostí, aby lidé, kteří by tu knihu chtěli, se bez ní nemuseli obejít až do doby, než na ni bude většina lidí připravena. Vždycky jsem věděla, že Jung je určitě schopen psát se stejným zápalem, s jakým dovede mluvit – a zde to je. Jeho vydané knihy jsou upravené pro obecný svět, nebo spíše jsou psány jeho hlavou, tato kniha je však psána ze srdce.

Více o Červené knize C. G. Junga:
www.cervenakniha.cz
http://obchod.portal.cz/produkt/cervena-kniha/


Pro Jungovy příznivce nová zpráva: Portál zvažuje vydání další knihy mapující profesní i osobní vývoj C. G. Junga. Jedná se o publikaci Sonu Shamdasániho C. G. Jung – Život v knihách. Nyní jednáme o autorských právech.

Sonu Shamdasáni: C. G. Jung – Život v knihách

Čtyři roky po vydání Jungovy Červené knihy vydalo nakladatelství Norton obsáhlý ilustrovaný komentář k Jungově životopisu na pozadí jeho četby. Kniha vychází z unikátních dosud nezveřejněných Jungových rukopisů a z faksimile knih z Jungovy knihovny, které zakladatele hlubinné psychologie provázely po celý jeho tvůrčí život a které mu byly inspirací při promýšlení psychologických a filozofických koncepcí. Znovu se setkáme s ukázkami z tzv. Černých knih a z Červené knihy, s knihami, které Junga vedly ke studiu nevědomí, s texty gnostickými a alchimistickými i s klasickými rukopisy orientální moudrosti. Roku 1912 si Jung o své četbě poznamenal: „Kdyby se snad stalo, že by všechny tradice světa zmizely jako mávnutím proutku, celou mytologii a historii náboženství by znovu vytvořily nové generace.“


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 2 / nových příspěvků: 2

  • Uvítání nového vydání C.G.Junga 4.2.2013, 10:29 Zobrazit
    Uvítání nového vydání C.G.Junga 4.2.2013, 10:30 Zobrazit