Portál.cz > Aktuality > V době psaní knihy jsem přestal sexuálně žít

V době psaní knihy jsem přestal sexuálně žít

Datum: 18.3.2016

Vychází populárně naučná Sexualita a sexuální identita. Pohledy sociologa Martina Fafejty je neotřelý. Dozvíte se, co je fastfoodový sex, nebo co si myslí seniorky o Viagře.

V době psaní knihy jsem přestal sexuálně žít

Sociolog a vysokoškolský pedagog Martin Fafejta napsal knihu, která není humoristická, ale zábavná je místy velice. Stejně jako její autor. „Vždycky je problém psát o tématech, která se člověka bytostně dotýkají, může pak snadno ztratit nadhled a udělat si z knížky pubertální deníček. Zvlášť když píše o sexu. Pro jistotu jsem v době psaní knihy přestal sexuálně žít. Pak bylo psaní jedna radost. Neustálé objevování a připomínání,“ tvrdí Fafejta.

Křest knihy a beseda s autorem se uskuteční v 17.00 30. 3. 2016 v Café Amadeus, Václavské náměstí 3, Olomouc za asistence Martina Fafejty a Petra Vlčka. Sdílejte událost na facebooku.

Podle autora je sexualita jednou z nejpřirozenějších věcí, které člověk dělá. Když je ale tak přirozená, proč ji lidé nedělají, kdy a jak chtějí a mají s ní spojeny různé obavy a psychické bloky? „Sexualita je do velké míry kulturně omezována a vymezována. A paradoxně jsou mnohdy právě ty nejpřirozenější sexuální potřeby konkrétních lidí prohlašovány za nepřirozené, pokud odporují sociálním normám – třeba volba partnerů stejného pohlaví. A protože si tu nepřirozenost, ač jsem až donedávna byl naprosto běžný heterosexuál, uvědomuji už delší dobu i sám na sobě, napsal jsem o tom knihu,“ shrnuje lapidárně Fafejta.

Populárně naučnou řadu otevřela kniha o nemocích duše

V knižní produkci Portálu je Sexualita a sexuální identita dalším přírůstkem v řadě populárně naučné literatury. Kniha se věnuje tématům sexuality a sexuální identity hlavně z pohledu sociologie. Čtenář se dozví, co je fastfoodový sex, jak mění naše vnímání vztahu internetové seznamky nebo jak hodnotí seniorky Viagru. Autor nezahlcuje definicemi, ale přístupně předkládá jevy spojené se sexualitou v kulturním a sociálním kontextu.

V době psaní knihy jsem přestal sexuálně žít

Potřebujeme více sexu, ale sexu s duší

„Asexuál i intersexuál jsou tlačeni do terapie. Na člověka, který nechce žít sexuálně, druzí pohlížejí jako na někoho, kdo odmítá žít normálním životem. Pokud jiný na své sexualitě trvá, může být označen za člověka, který odmítá být normální. To je jeden z paradoxů současného přístupu k sexualitě,“ píše v závěru Fafejta.

Cílem knihy je ukázat, že sexualita je ovlivněná kulturou a podléhá normám, hodnotám, vzorcům chování a očekáváním společnosti, a proto se na ni nelze dívat izolovaně jen jako na přirozený pud.

Ukázky z knihy:

Další ukázky z knihy zde

Onanie z pohledu historie

Logika tohoto přesvědčení byla následující: ten, kdo nedokáže odložit svou sexuální touhu na dobu manželství, má společný osobnostní charakter se zločincem. Oba chtějí dosáhnout uspokojení ihned, nejsou schopni čekat, až si jej zaslouží. Zloděj není ochoten oddálit naplnění své touhy na dobu, kdy si na to, po čem touží, vydělá peníze poctivou prací, a raději se toho zmocní ihned. Onanista není schopen počkat na manželství a ukájí se vždy, když pocítí sexuální „chtíč“. Ilustrativní je způsob, jakým Ch. G. Salzmann, německý pedagog a reformátor přelomu 18. a 19. století, porovnává onanistu s kuřákem tabáku. Ač jde v obou případech o závislost, na tabák si musí člověk vydělat, je tak zapojen do ekonomického chodu státu a přispívá k hospodářskému růstu, proto je tato závislost podle Salzmanna ve srovnání s jinými tou nejméně nebezpečnou. Onanista se naopak naplňováním svého chtíče od společnosti odděluje, je to nemocný člověk, neschopný zapojit se do společenské dělby práce.

Úskalí demokratizace sexuálních scénářů

(…) Jeden z respondentů jejího výzkumu, čtyřicetiletý muž z Londýna, jí řekl: „Všichni moji kamarádi jsou z dnešních žen zmatení. Nevědí, jestli mají být agresivní nebo jemní, maskulinní machové nebo se snažit být citliví. Ženy nám ani nenaznačí, co od nás očekávají. Myslím, že můžu říct, že všichni muži, které znám, se žen obávají, protože nevědí, podle jakých pravidel se chovat.“ Oproti tomu sedmatřicetiletá malířka z Evropy, která se ve svém umění zabývá nerovným postavením žen ve společnosti, popisuje své schůzky s izraelským mužem jako „zvláštní“ zkušenost. Muž se jí dvořil velmi tradičním způsobem, když před ní například poklekl, aby jí dal najevo své city, což ji těšilo, ale zároveň měla za to, že by si to neměla užívat, protože takové jednání odporovalo jejímu ideovému pohledu na svět: „Jako bych v sobě měla dvě já, tradiční ženské já a moderní ženské já…“ Cítila se zmatená, nevěděla, co vlastně po muži má a může chtít. A když jí nepřinesl květiny, ptala se ho, proč to neudělal, i přes své přesvědčení, že emancipovaná žena od muže potřebuje něco jiného než květiny. Illouzová (2012: 194–195) to uzavírá slovy: „Sociologicky řečeno, rovnost produkuje sociální úzkost (…) “

Mgr. Martin Fafejta, Ph.D., sociolog a vysokoškolský pedagog, přednáší na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie na FF UP v Olomouci. Je členem Pracovní skupiny muži a rovnost žen a mužů, která byla zřízena při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a také členem Genderové expertní komory ČR.

http://fafejta.blog.respekt.cz/

Knihu koupíte na našem e-shopu


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0