Portál.cz > Aktuality > Krátká dynamická psychoterapie

Krátká dynamická psychoterapie

Datum: 24.6.2016

22.června přednášela autorka knihy, americká psycholožka Hanna Levenson, na konferenci Současná integrativní psychoterapie pořádané Skálovým institutem. My Vám nyní přinášíme krátkou ukázku z této knihy.

Krátká dynamická psychoterapie

Krátkodobá dynamická psychoterapie náleží mezi integrativní přístupy. Zdůrazňuje práci s vymezenou časovou perspektivou, konkrétní témata a práci s cíli, aktivitu terapeuta, terapeutickou alianci, terapeutický kontrakt. Z některých psychodynamických pojmů vychází (důležitost dětských zážitků, nevědomí, přenosu a protipřenosu), zatímco od jiných se odlišuje (práce s klientovými zdroji spíše než s regresí, práce tady a teď, menší role interpretace). Zakomponovává teorii attachmentu, zaměřuje se na změnu maladaptivních vztahových vzorců. Od vhledu se více přesouvá k emocím a práci s empatií. Klienty vnímá jako „uvízlé“, nikoli nemocné. Je citlivá na multikulturní aspekty. (Z anotace knihy)

Čtěte také: Koučování zaměřené na řešení: když něco funguje, dělejte toho víc.

Ukázka:

Terapeutický proces

V této kapitole představuji způsoby formulování a intervencí v TLDP. Pro ilustraci uvádím také podrobný případ. Formulování: cyklický maladaptivní vzorec V minulosti používali terapeuti v krátkých psychodynamických přístupech pro zformulování případu svou intuici, odbornost a klinickou zkušenost.Talentovaným terapeutům sice tyto metody sloužily skvěle, nebylo ale možné explicitně je někoho naučit a programově zkoumat. Jedním z léků na tuto situaci byl v TLDP vznik postupu pro odvozování dynamického zaměření – tzv. cyklický maladaptivní vzorec (cyclical maladaptive pattern,CMP) (Schacht, Binder a Strupp, 1984). CMP popisuje cykly či vzorce, do nichž se lidé dostávají. Ty se skládají z nepružných, opakujících se způsobů chování, očekávání, jimiž jde klient sám proti sobě, a negativních sebehodnocení a vedou k dysfunkčním a maladaptivním interakcím s druhými (Butler a Binder, 1987; Butler, Strupp a Binder, 1993). CMP poskytuje organizační rámec, díky němuž lze porozumět ohromnému množství dat a který vede k plodným hypotézám. V souladu s dalšími krátkými dynamickými psychoterapiemi není tento způsob formulování chápán jako nějaká zapouzdřená verze „pravdy“, ale spíše jako věrohodný příběh obsahující hlavní složky nynějšího a minulého interaktivního světa jedince. Jak to vyjádřili Strupp a Binder (1984), jde o mapu – nikoli o samotné území. Formulace by v TLDP měla poskytnout plán celé terapie. Měla by popisovat povahu vnitřní, intrapersonální dynamiky stejně jako dynamiky vnější, interpersonální, vést ke stanovení cílů, naznačit, kde by u klienta (a terapeuta) mohlo dojít k narušení emoční regulace, být průvodcem konkrétními intervencemi, umožnit terapeutovi předjímat, že dojde k opakovanému přehrávání na sezeních i mimo ně, a poskytovat způsob posouzení toho, zda je terapie na správné cestě – co do konečných výstupů i minivýstupů při sezeních. Zaměření pomocí CMP je tak integrálně propojeno s terapeutickým procesem. Tím, že terapeutovi pomáhá intervenovat způsoby, jež jsou v souladu s cíli léčby, může být terapie současně časově úsporná i účinná.

Trápí Vás astma, bolesti hlavy či deprese? Zkuste autogenní trénink, relaxaci, která pomáhá

Terapeut užívající krátkou psychoterapii řeší dilema, jak formulování případu načasovat. Pokud ho neformuluje dostatečně brzy, terapie by mohla být v polovině, než zjistí, jak má intervenovat. (Vzpomínáte si na mou zkušenost s tři měsíce trvající diagnostikou na stáži?) Pokud terapeut formuluje příliš rychle, může se vydat po špatné nebo vedlejší cestě. Obecně platí, že čím více opakování ve škále emočně -vztahových vzorců terapeut zaznamená, tím jistější si může být, že může formulovat brzy. Je to tedy snazší u jedinců s omezenými a rigidními styly. Jejich chování je často natolik stereotypní, že je snadné v jejich příbězích a interakcích s druhými (včetně opakovaného přehrávání přenosu–protipřenosu během sezení) odhalit dysfunkční témata. Dysfunkční interakční vzorce, které jsou méně nápadné nebo se objeví jen v určitém konkrétním stavu či situaci, se formulují obtížněji (na druhou stranu je ale snazší se s nimi vypořádat). Nejlepší rada zní: uvažujte o CMP jako o proměnlivé, osobní pracovní formulaci, která se bude v průběhu terapie upřesňovat.

Hanna Levenson podepisuje knihu Krátká dynamická terapie na konferenci Integrativní psychoterapie v Praze 22.6.

Krátká dynamická psychoterapie

Krátká dynamická psychoterapie


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0