Portál.cz > Aktuality > Mami, kdy už konečně umřeš? Otevřená zpověď dcery pečující o matku s Alzheimerem

Mami, kdy už konečně umřeš? Otevřená zpověď dcery pečující o matku s Alzheimerem

Datum: 26.2.2016

Téma, o kterém se nemluví. Téma, které je ale přítomné. Kniha Martiny Rosenbergové provokuje názvem, přináší však autentickou zkušenost. Žena, která pečovala o své staré rodiče a především matku trpící Alzheimerovou nemocí, prošla zkušeností těžkou ke sdílení.

Mami, kdy už konečně umřeš? Otevřená zpověď dcery pečující o matku s Alzheimerem

Martina Rosenberg je německá novinářka a spisovatelka. Provokativní název knihy si prosadila i přes počáteční odpor nakladatele. Kniha nalezla ohromnou odezvu u lidí s podobnou zkušeností a rozpoutala v Německu velice živou celospolečenskou diskuzi na téma péče o seniory a pronikla tak do mnoha významných německojazyčných médií.

Všestranná příručka rad a návodů při péči o pacienta s Alzheimerem

Ukázka z knihy:

Mezitím jsem tuhle nemoc pochopila v celé její krutosti. Na začátku se změnila matčina osobnost. Stala se egoističtější a neústupnější. Potom měla stále problémy s rovnováhou, které způsobily, že padala. Zároveň ji už nenapadala vhodná slova.

V průběhu času se pro ni komunikace stávala stále obtížnější. Také je pro ni stále těžší porozumět ostatním, tedy pochopit, co mají na mysli. Hlasité mluvení tady taky nepomůže. Její mozek kousek po kousku odumírá. Můžou za to takzvané malé mozkové mrtvičky, jak mi vysvětlil neurolog.

Jenže to jí přece nemůžu říct!

Ale jak to s ní bude dál, to bychom teď přece mohly probrat, přemýšlím. Seberu veškerou odvahu.

„Mami, chci se tě zeptat, jak si to představuješ do budoucna. Jak by to mělo dlouhodobě pokračovat?“

Svatá dobroto. Jak to mám jen vyjádřit? Nemůžu jí přece takhle rovnou do očí říct, že chci vědět, kdo se o ni bude starat. Jak to zní!

Nedovolte mozku stárnout! Mentální cvičení jako prevence Alzheimerovy choroby

Pozoruju ale, že je vlastně jedno, jak se zeptám. Matka se tímhle tématem nechce zabývat. Začne najednou zase brečet a já nemůžu v rozhovoru pokračovat. Jediné, co řekne, je: „Je mi to tak líto kvůli vám.“ Při tom vzlyká stále hlasitěji a větu několikrát opakuje. Je jenom dobře, že tu není otec, pomyslím si. Ten by mě pravděpodobně dorazil. Určitě by matku svými cynickými komentáři rozbrečel ještě víc. Ani on s námi není schopný mluvit o nadcházejících problémech. Zdá se, jako by ani jeden z nich nechtěl vyslovit to, co se vlastně nedá ignorovat.

Matka je dementní a my bychom se tím měli zabývat. Ani já ale nemám odvahu k dalším konfliktním rozhovorům.


Situace je nadále dramatická, matčin stav se nemění a je stále špatný. Někdy má dobré dny, kdy se dá rozeznat jiskřička vnímání, pak zase jen úplně nehybně sedí. Každá návštěva u ní je pro mě bodnutí do srdce. Proklatě, to si nezasloužila, říkám si vždycky. Ačkoliv většinu času potlačuju myšlenku na to, že kdysi byla mojí matkou, bolí to.

Klasické dílo terapeutky Kübler-Rossové O smrti a umírání ukazuje, jak se vyrovnat se ztrátou

Teprve nedávno jsem na oslavě strýcových narozenin viděla starý film, v němž jsem se objevila i já jako dítě a matka. Čilá žena, která vyhazuje svoji dceru do vzduchu a přitom se srdečně směje. Tyhle obrázky se mi vypálily do hlavy, ale nevidím už žádné spojení se ženou, jíž je dnes. Nás dvě spojuje jen jediné – hluboký smutek nad tím, co jsme příliš brzy ztratily.

Knihu zakoupíte na našem e-shopu

O německém vydání knihy přinesl zprávu Český rozhlas


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 2 / nových příspěvků: 2

  • Alzheimerova-Fischerova demence 21.9.2016, 11:19 Zobrazit
    Alzheimerova-Fischerova demence 21.9.2016, 11:20 Zobrazit