Portál.cz > Aktuality > MAX – NOVÝ DĚTSKÝ HRDINA

MAX – NOVÝ DĚTSKÝ HRDINA

Autor: Petr Ráček | Datum: 4.11.2009

3. listopadu se v Městské knihovně v Praze konalo první autorské čtení Jiřího Macouna z jeho knižní novinky Plus Minus Max. Hlavní hrdina knížky, osmák Max, děti nadchl. Prožily s ním Hodinu šílenství, která se zcela vymykala běžné hodině matematiky. Přečtete si rozhovor s autorem nejen o Maxovi, ale taky o vědě, čtení a snění.

ROZHOVOR S JIŘÍM MACOUNEM,
autorem knižní novinky Plus Minus Max
Na trh právě přichází Vaše úplně nová knížka Plus Minus Max. Vracíte se v ní k postavě školáka Maxe, který byl hlavním hrdinou i Vašich předchozích knih Experiment Max a Faktor Max. Jak vlastně postava Maxe vznikla?
Mým prvotním záměrem bylo vytvořit v pravdě příkladnou, ale přitažlivou postavu kluka, který se nestydí za to, že něco zná či ví nebo dovede, a dokonce se rád učí. Chtěl jsem zbořit obecně přijímanou představu hloubavého literárního hrdiny, který je ovšem zpravidla autory jak knih, tak filmových příběhů zobrazován jako mírně obézní, brýlatý a nepraktický popleta. Max je protiklad k tomuto zpodobňování. Je to sympaťák na první pohled, podnikavý, chytrý a svižně se pohybuje. Aby ovšem Maxmilián působil živě a opravdově, je také zároveň nezkrotným, odbojným, občas drzým, ale myšlenkově průbojným dospívajícím klukem, neuznávajícím mnohé dospělé autority. Nespokojuje se se znalostmi pasivně získanými ve škole, ale chce si je ověřit, případně sám s kamarády a kamarádkami usiluje o rozšíření obzorů lidského poznání. Max chodí po světě s otevřenýma očima a dychtivě ho pozoruje. Proto mu neuniknou souvislosti jinými přehlížené a nedoceňované. Moc bych si přál, aby alespoň určitá část čtenářů tento přístup od Maxe odkoukala. Prospělo by to nám všem.

Vaše knížka je jakousi oslavou vědy a radosti z objevování v tom nejlepším slova smyslu. Co vás vedlo k tomu, že jste dobrodružství dětí spojil právě s nejrůznějšími vědeckými, hlavně fyzikálními pokusy?
Náš vzdělávací systém soustavně nedoceňuje úlohu mimořádně nadaných badatelů a vědců současných i minulých. Nikoliv králové, panovníci a prezidenti různého ražení ovlivnili kladně naši současnost. Mnohem výrazněji změnili svět vynálezci motorů všech druhů, matematici, chemici, biologové či lékaři, ale o nich se učebnice historie zmiňují jen okrajově. Dobrodružství objevování a vynalézání považuji za stejně úchvatné, jako je cestování nebo třeba závodění. Kreativita je mnohdy obecně spojována jen s uměleckými obory. Knihy o Maxovi a jeho kamarádech jsou o tvořivosti v oboru technickém. Proto souvisí právě s fyzikou. Navíc přírodní zákony tohoto vědního odvětví děti ve věku od 11 let snáze pochopí. Chemie nebo biologie jsou nesrovnatelně složitější.

Vy sám jste muž mnoha oborů a profesí. Čerpáte v příbězích ze svých vlastních zkušeností?
Osobní a bezprostřední znalost různorodého prostředí je nepochybně pro autora velkou výhodou. Spolu s představivostí napomáhá při vytváření pevné a hlavně uvěřitelné kostry příběhů a zápletek. Široký přehled pak umožňuje autorovi vařit z přísad, které jsou méně znalostmi vybaveným spisovatelům a spisovatelkám nedostupné. Osobně jsem nikdy nebyl tak důsledným experimentátorem jako Max. Když mně bylo 13 let, velmi rád jsem tavil kovy jako olovo a hliník, ale k tekutému železu či litině jsem se nikdy nedopracoval. Ovšem řízky jsem už jednou nakrájel vlastnoručně vyrobenými pazourkovými nožíky. Všechno, co jsem vyzkoušel sám nebo co podnikli moji známí, je využitelné při spřádání dobrodružných a napínavých zápletek příběhů pro děti.

Knížkami o Maxovi jste se pustil do nelehkého žánru – tvorby pro začínající puberťáky. Co jste četl ve věku 12 – 14 let vy? Kteří autoři nebo které příběhy vás v dětství ovlivnili?
Počátek dospívání považuji za pozoruhodný věk. Přestáváme věřit pohádkám, ale snů se ještě zdaleka nevzdáváme. Právě proto mají psané příběhy plné smělých představ pro odrostlé kluky a holky své nezastupitelné kouzlo dnes a měly ho i dříve. Já jsem s velkým zaujetím četl Lovce mamutů od E. Štorcha, Tajuplný ostrov od J. Verna, později mnohá díla S. Lema, například Planetu Eden. Tu jsem přečetl během angíny asi v šesté třídě, pochopil jsem ji jen zčásti, ale často jsem se k ní vracel a objevoval další souvislosti. Již tehdy jsem obdivoval nesmírnou obrazotvornost a představivost tohoto spisovatele. Bohužel Lemovo dílo mistrovsky obsáhlo téměř vše v oboru sci-fi od filosoficky zaměřených děl po myšlenkově brilantní vesmírné bajky plné báječné nadsázky. Takže jako autor jsem si musel najít jiný píseček.

Často se dnes hovoří o nezájmu dětí o četbu a o vítězství internetu, počítačových her či televize nad knihami. Souhlasíte s touto teorií?
Uskutečnil jsem autorská čtení pro stovky dětí. Během programu vždycky přišla řeč na včerejší čtení doma. Žáci z pátých, šestých a sedmých tříd čtou dle mého pozorování docela hodně a pravidelně. Ti starší jsou na tom už hůř. Určité nepříznivé zkreslení obrazu současného dětského čtenářství vzniká také pravděpodobně tím, že dnešní školáci přehlížejí díla stále považovaná za jediná vyhovující a doporučeníhodná, i když mnohá vznikla před více než padesáti lety. Literární teoretici a autoři učebnic by se měli konečně vyrovnat s myšlenkou, že nezastarávají jen auta, ale i knihy. Nakladatelé, pochopitelně i s autory, by pak měli mladým čtenářům připravovat a nabízet příběhy, které je skutečně osloví a umožní jim pocítit natolik silný a příjemný čtenářský zážitek, že na počítače a televizi občas zapomenou a ke knížkám se budou vracet pravidelně.

Co bude s Maxem dál, máte s ním další plány?
V případě, že nejnovější příběh Plus Minus Max potěší a zaujme kluky i holky alespoň mírně nadprůměrně, a já doufám, že třeba i víc, mělo by smysl relativně rychle jim nabídnout další pokračování nových dobrodružství, než jejich nadšení pro Maxe a jeho parťáky vyprchá. Protože vydání knihy Plus Minus Max v nakladatelství Portál nese všechny prvky dobré publikace pro děti - pevnou vazbu, barevnou obálku, povedené ilustrace a navíc součástí nakladatelské společnosti je i schopné prodejní oddělení, za což všechno Portálu velice děkuji - bylo by autorovou chybou nepřipravovat něco dalšího. Já knihy vymýšlím od názvu. Další pokračování by se mělo jmenovat Anorganik Max, ale kostru příběhu teprve sestavuji. Ovšem už vím, o čem by nový příběh, opět řádně zamotaný a plný nečekaných zvratů, měl být. Souběžně s prací na nové knize musím také věnovat velkou pozornost podpoře právě vycházející novinky Plus Minus Max. Osvědčeným a účinným způsobem je pro mě autorské čtení. Rád se dohodnu s každou školou nebo knihovnou, které by chtěly tímto způsobem rozvoj dětského čtenářství podpořit. Zájem dětí o čtení je třeba pěstovat, protože moderní společnost může prosperovat jen tehdy, budou-li její členové umět přemýšlet ve správných souvislostech. Čtení knih rozvoji této schopnosti jednoznačně napomáhá.

Autorské čtení v Městské knihovně odstartovalo sérii dalších čtení, které Jiří Macoun absolvuje především na základních školách. Zájemci o vyučovací hodinu s Maxem si s autorem mohou smluvit termín na e-mailové adrese plusminusmax@seznam.cz.
Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0