Portál.cz > Aktuality > O znovuokouzlení mě poučili Indiáni. Otec Paul Keenan na cestách duše

O znovuokouzlení mě poučili Indiáni. Otec Paul Keenan na cestách duše

Datum: 5.8.2016

Jak postupujeme životem stále kupředu, učíme se obětovat svůj vnitřní prostor na úkor věcí, které děláme, abychom zůstali naživu. V našem nitru je ale místo, které touží po něčem víc, než je život a svět, jenž jsme si pro sebe vytvořili.

O znovuokouzlení mě poučili Indiáni. Otec Paul Keenan na cestách duše

Otec Paul Keenan byl newyorský kněz a ve své knize rozvíjí úvahy o tom, že objev vlastní duše znamená pro život člověka zásadní obrat. Na základě mnoha setkání a seznámení se s osudy řady lidí ukazuje, že život nikdy neztrácí svůj smysl a vždy nabízí víc, než by člověk čekal. Ať už hovoří ze zkušenosti kněze, ředitele rozhlasového vysílání nebo prostě poutníka životem, který je obohacen mnohými setkáními.

Ukázka:

PODSTATA DUCHOVNÍHO ŽIVOTA

Každý z nás čas od času zatouží po něčem víc. Vzpomínám si, jak jsem jako chlapec seděl ve škole, ale myšlenkami jsem byl stále ještě na letních prázdninách a toulal se u jezer George a Muskoka v Ontariu na překrásném severu. Zatímco učitel monotónním hlasem vykládal novou látku z angličtiny, matematiky nebo snad dějin, má mysl bloudila po krásách sytě blankytného jezera, u kterého jsme s tátou rybařili. Má mysl byla zaplavená radostným vzrušením, že jsem chytil pstruha, a vůní čistého severského vzduchu. Mé snění bylo samozřejmě odhaleno a napomenutí či otázka učitele mě tenkrát přiměly vrátit se zpátky do třídy.

...

Jako dítě jsem si ale tenkrát – když jsem ve druhé třídě utíkal myšlenkami pryč – neuvědomoval, že to, po čem jsem tolik toužil, jsem už měl. Jako většina lidí jsem měl za to, že život je záležitostí toho, co vnímám svými pěti smysly.

O znovuokouzlení mě poučili Indiáni. Otec Paul Keenan na cestách duše

Myslel jsem, že mi nezbývá než trčet na nudné hodině v suterénní třídě. Jediný způsob, jak se osvobodit – mínil jsem tehdy –, je utéct zpátky k jezeru. Neuvědomoval jsem si, že to, po čem jsem prahnul, nebylo jezero – byla to vnitřní plnost, kterou jsem zažíval, když jsem u toho jezera byl a když jsem na to později vzpomínal. Nenapadlo mě, že k tomu, abych prožíval radost, po které jsem toužil, nepotřebuji nic dalšího mít, ani nic dalšího dělat, ani být na jiném místě.

Tenkrát mi nedocházelo, že to, co jsem chtěl – a co jsem měl –, byl svět duše.

Jak se modlit po způsobu sv. Terezie z Ávily. Slabikář vnitřní modlitby

BÝT ZNOVU OKOUZLEN – KDYŽ UČÍME SVÉ SRDCE ZNOVU ZPÍVAT

Při podivných zvratech a zákrutech, kterými se cesty duše ubírají, to byli Arapahové, kdo mě poučil o tom, co je to znovuokouzlení. Krátce poté, co jsem byl vysvěcen na kněze, jsem strávil několik týdnů v indiánské rezervaci Wind River, kde žijí kmeny Arapahů a Šošonů. Otci Carlu Starkloffovi a dalším jezuitům z misií sv. Štěpána dělalo starosti, že domorodým lidem bylo po mnoho let zakazováno provádět své náboženské zvyklosti, a dokonce mluvit mateřským jazykem. Jako vědec studující původní americká náboženství si otec Starkloff uvědomoval, jak byla tato omezení pro domorodé kmeny škodlivá a jak velmi ohrozila jejich budoucí existenci. Rozhodl se pracovat se „stařešiny rodu“, tedy s nejstaršími z Arapahů, aby zjistil, jestli dokážou rekonstruovat svůj mateřský jazyk. Aby jim otec Starkloff tento proces usnadnil, požádal je nejprve, aby se pokusili ve svém mateřském jazyce složit Otčenáš a jednu z eucharistických modliteb katolické mše.

O znovuokouzlení mě poučili Indiáni. Otec Paul Keenan na cestách duše

Tomuto procesu jsem byl mnohokrát přítomný. Jak jsem to celé pozoroval, bylo mi čím dál jasnější, že tito stařešinové rodu neskládají dohromady jen modlitby. Z hlubin svých duší oživují dávno pohřbené vzpomínky. Tyto vzpomínky v nich vzbuzovaly důstojnost a vážnost i způsob života, který byl nesmírně důležitý nejen pro ně osobně, ale i pro celý kmen.

Někdy pro ně bylo nesmírně těžké rekonstruovat nějaké slovo či představu. Vzpomínám si, že jedním takovým případem bylo najít v řeči Arapahů výraz pro „usmíření“. Každý ze starců měl konkrétní příběh, který poukazoval na některý z aspektů „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“. Pamatuji si, jak mi jeden z nich vysvětloval, že usmíření znamenalo, že kdybyste kdysi dávno ukradli mému otci koně, pak by mi váš syn musel dát jednoho ze svých koňů. V jednom slově byl zahrnutý celý příběh. Byl to pozoruhodný proces, při kterém starci vyprávěli příběhy, vedli spory a nakonec došli ke společné dohodě, co každá jednotlivá myšlenka znamená.

Knihy Paula Keenana koupíta v našem e-shopu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0