Portál.cz > Aktuality > Potřebujete supervizi pro svůj tým? Teorii i praxi najdete v jedné knize

Potřebujete supervizi pro svůj tým? Teorii i praxi najdete v jedné knize

Datum: 25.3.2016

Tři autoři a přání napsat příručku, jak týmovou supervizi dělat dobře – aby prospívala všem zúčastněným stranám i svému jménu. Bohumila Baštecká, Veronika Čermáková a Milan Kinkor se čtyři roky scházeli a podle vlastních slov „se učili se od sebe navzájem, rozšířili si pohled na svět a zlepšili svou supervizní praxi. Pod jednotlivé kapitoly se nepodepisujeme, ač jsme si rozdělili jejich správcovství.“

Potřebujete supervizi pro svůj tým? Teorii i praxi najdete v jedné knize

Týmovou supervizi pojali jako svět stojící na třech pilířích – světě zadavatele, světě týmu – supervidovaných a světě supervize – supervizorů. Jejich publikace přináší zevrubné popisy fungování jak procesu supervize, tak vztahů a cílů, jak se uzavírá kontrakt nebo pohled do reálných zkušeností se supervizí pohledem kazuistik.

Ukázka:

Týmová supervize vztahově komunikační

Bohumila Baštecká:

Psala jsem tuto kazuistiku fiktivně – měla jsem na mysli konkrétní lidi v konkrétních týmech, sesazovala jsem však je i situace tak, aby byli co nejméně k poznání. Zajímavé pro mě bylo, že psaní mi posloužilo jako autosupervize. Výsledně jsem v jednom skutečném týmu, který superviduji právě teď, získala svobodu překonat vlastní bariéru ve vztahu s vedoucí týmu.

10.2.1 Kontraktování

Námluvy a kontraktování jsem s tímto zařízením zažila dvakrát. Jednou v době, kdy nastoupila nová paní ředitelka s úkolem transformovat domov pro seniory zčásti do terénní služby a zčásti do ošetřovatelského domu. Ředitelčiny myšlenky jsem oceňovala, nenacházela jsem ale své místo v supervizi sester s cílem zavést změnu od hierarchického řízení k týmovému. Připadalo mi, že připravit a zavést změnu je zcela v kompetenci vedoucích pracovníků, a nabídla jsem týmovou supervizi řízení. Ředitelka namítla, že na to mají kouče, a rozloučily jsme se – myslím, že s oboustranným dojmem partnerství a důvěry.

Supervize v pomáhajících profesích – k čemu slouží?

Podruhé jsem se v zařízení objevila téměř po roce, když tatáž paní ředitelka chtěla týmovou supervizi pro nově vzniklý osmičlenný terénní tým. Tentokrát jsme kontrakt uzavřeli: mezi paní ředitelkou, vedoucí týmu, členy týmu a mnou. Kdyby tým neměl jednoho muže, byla by to ryze ženská záležitost.

Při kontraktování jsem se ptala, zda potřebují pracovat týmově. Více jistá si tím byla ředitelka a vedoucí týmu než členové týmu, kteří byli zčásti noví a zčásti převedení z původního domova. Vnímala jsem blízký vztah ředitelky a vedoucí týmu. Byly zvyklé na sebe spoléhat, sdílely stejnou vizi a svůj vztah utužily v turbulencích změny. Členové týmu byli motivovaní pro nový typ přímé práce, vzájemné vztahy však byly spíše obezřetné – buď se neznali, nebo se znali i se všemi předpojatostmi převzatými z různých pozic v zařízení.

Potřebujete supervizi pro svůj tým? Teorii i praxi najdete v jedné knize

Cíle týmové případové supervize jsme domluvili poměrně snadno. Organizace prosazovala soběstačnost, spolupráci a důvěru v procesu i výsledku a bylo celkem jasné, že v případových supervizích budeme hledat, jak má každý člen týmu nastaven u sebe poměr ochrany a odvahy, nakolik zdůrazňuje klientovu odolnost nebo zranitelnost, jak dalece věří, že senior může mít vlastní a nosný názor. Uvědomovali jsme si přitom, že jediný, kdo se blíží seniorskému věku, jsem v mladém týmu já.

Hůře jsme dospívali k cílům pro týmovou vztahově komunikační supervizi. Vedoucí týmu chtěla, aby supervize vedla k lepšímu předávání informací mezi členy týmu, já jsem měla dojem, že přičinit se o to může spíše ona, nakonec jsme nalezli všeobecnou shodu v postoji, že budeme pro začátek sledovat, co v týmu podporuje důvěru a spolupráci a jak se členům týmu daří samostatně rozhodovat s oporou v druhých.

10.2.2 Jedu na supervizi, a nechce se mi

Uvědomila jsem si, že se mi na dnešní supervizi nechce. Působila jsem v týmu už téměř dva roky a mohla jsem být hrdá, že pracuju pro organizaci, která jde dopředu. Potkávala jsem se s týmem jednou za měsíc na čtyři hodiny, takže jsme měli jistotu, že za půl roku do hodnoticí schůzky se vystřídají v případové supervizi všichni včetně vedoucí a že dojde minimálně i na tři sezení vztahově komunikační supervize, jak jsme se domluvili.

Nová učebnice klinické psychologie od Bohumily Baštecké

To mělo být právě dnes. Cíle vztahově komunikační supervize se za dobu naší spolupráce příliš nezměnily, jen týmovost dostala pevnější obrysy. Všichni už jsme, myslím, věděli, k čemu je tým: k plynulému zastoupení pracovníka v době jeho nemoci, k podpoře při krizovkách, k ujištění při těžkých rozhodnutích, ke spolupráci ve dvojici – například při konfliktu seniora (klienta služby) a jeho blízkých, k obraně proti svodům dramatického trojúhelníku atd. Učili jsme se žít s tím, že jsme každý jiný, a dohromady to může dobře fungovat.

Dnes ale měla přijít na přetřes rozdílnost, která nefungovala. Vedoucí mi vždy zhruba se čtyřdenním předstihem mailovala, co by podle výsledku týmové porady mělo být programem blížící se supervize, a tentokrát se v e-mailu objevilo, že se v týmu dohodli věnovat supervizní čas „vztahům vedoucí týmu k členům týmu, protože – jak se zdá – ne všichni jsou schopni vydejchat můj tlak na výkon“.

Komunikujte bez zábran – pět jednoduchých nástrojů

Potřebujete supervizi pro svůj tým? Teorii i praxi najdete v jedné knize

Vzala jsem to na vědomí s tím, že je to vlastně dobře, protože téma probleskovalo i do minulých supervizí, nazrávalo. Na druhou stranu mně v tom dobře nebylo, protože jsem ve věci byla namočená. Vedoucí byla rychlá, schopná a netrpělivá, jako by jí více sedělo klestit cestu nebezpečnou houštinou než udržovat setrvalé tempo na vydlážděném chodníku. Zpravidla by tyto charakteristiky přesně seděly na mě. V supervizní roli jsem si však přivlastnila monopol pomalu plynoucího času zaměřeného na reflexi a proces, a tlak na akci a výkon se o to víc soustřeďoval v roli vedoucí. Navíc jsme byly obě autority – ona spolu s ředitelkou zakladatelská generace, vizionářka, se znalostmi a nápady (opět má obvyklá role), já autorita jednak „z moci úřední“ v roli supervizorky, jednak věkem, pověstí a vystupováním.

Prostě jsem měla obavy: že budu chránit vedoucí, ačkoli dávám za pravdu členům týmu, že nebudu chránit vedoucí, a ona zůstane sama, že budu chránit sebe, ačkoli o mě nejde. Vyvažování dvojrole „týmový vedoucí – člen týmu“ mi nikdy moc nešlo. Pak jsem si řekla, že od ochrany a dávání komukoli za pravdu tam nejsem, že má role je supervizorka, má zodpovědnost je mít k celému týmu a lidem v něm dobrý vztah a můj úkol je hledat s nimi a pro ně cesty k nadhledu, což předpokládá uchovat si zvědavost.

Krizová intervence – mnohem víc než jen manuál

Přeříkání role, zodpovědnosti a úkolu mě stabilizovalo. Hlavně neujet po banánové slupce dramatického trojúhelníku, hlavně se nestat něčím zachráncem a vzápětí provinilcem. Všichni jsme v pořádku, všichni jsme v pořádku, opakovala jsem si. Na supervizi jsem se ale netěšila.

Knihu Týmová supervize seženete na našem e-shopu


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0