Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – VI.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – VI.

Datum: 2.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

Část VI
PAMĚŤ

1. Pokud si velmi živě vybavujete události spojené např. s šokující zprávou o útoku na Světové obchodní centrum, máte to, čemu se odborně říká:
a) traumatický záblesk;
b) eidetická intruze;
c) záblesková vzpomínka;
d) substituční anulování.

2. Freudovská představa, že traumatickým zážitkům může být aktivně blokován přístup do vědomí, je označována pojmem:
a) interference;
b) vytěsnění;
c) amnézie;
d) přesunutí.

3. Kódování je odborný pojem užívaný v souvislosti s pamětí pro označení:
a) vyvolání informací z paměti;
b) převádění informací do podoby, v níž mohou být uchovány;
c) uchovávání v paměti;
d) přenášení informací z krátkodobé do dlouhodobé paměti.

4. Způsob využití dlouhodobé paměti k překódování informací do větších, smysluplnějších jednotek, se nazývá:
a) konfigurace;
b) eidetické představy;
c) shlukování;
d) rekonstrukce.

5. Implicitní paměť se týká:
a) vědomého vybavování minulých zkušeností v průběhu učení;
b) typu osvojování, k němuž často dochází při percepčním či motorickém učení;
c) osobních vzpomínek;
d) epizodické paměti.

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část V

1. Učení se tomu, že určité události patří k sobě, je označováno jako utváření:
d) asociací.

Asociativní učení je mnohem složitější než neasociativní, protože jeho součástí je i pochopení vztahů mezi událostmi. Zahrnuje klasické a instrumentální podmiňování. V obou případech dochází ke vzniku asociací, tedy k učení, že určité události patří k sobě. Těmito formami učení se budeme zabývat podrobně. V případě klasického podmiňování se organismus učí, že jedna událost následuje po druhé. Kojenec se například naučí, že po pohledu na prs následuje chuť mléka. V případě instrumentálního podmiňování se organismus učí, že jeho reakce vyvolá konkrétní důsledky. Malé dítě se například učí, že když uhodí sourozence, bude následovat nesouhlas rodičů.

Více o asociativním a neasociativním učení: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 282.

2. Ruský fyziolog a nositel Nobelovy ceny, který jako první zkoumal klasické podmiňování u psů, se jmenoval:
b) Pavlov;

Ruský fyziolog I. P. Pavlov při svém výzkumu měřil u psů vylučování slin v reakci na potravu. V okamžiku, kdy má v tlamě potravu, začne slinit každý pes. Pavlov si ale všiml, že psi v jeho laboratoři začali slinit již při pouhém pohledu na misku se žrádlem. Napadlo ho, že psi se možná naučili spojit si pohled na misku s chutí potravy, a rozhodl se zjistit, zda je možné naučit psa spojit si potravu i s jiným podnětem, například se světlem nebo zvukem. Elegantní experimenty, které Pavlov vymyslel, aby mohl studovat tuto otázku, značně přispěly k našemu pochopení jednoho z nejzákladnějších procesů učení: klasického podmiňování. Klasické podmiňování je proces učení, při němž se původně neutrální podnět asociuje s jiným podnětem na základě opakovaného spojování obou podnětů. Miska s potravou byla původně neutrálním podnětem a nevyvolávala slinění. Samotná potrava však vyvolává tvorbu slin, jakmile se dostane psovi do tlamy. Jsou-li potrava a miska opakovaně předkládány společně, již pouhý pohled na misku postačí k vylučování slin. Pes se naučí, že dvě události (pohled na misku se žrádlem a chuť žrádla v tlamě) spolu souvisejí.

Více o klasickém podmiňování: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 284 - 292.

3. E. Tolman jako jeden z prvních zastánců kognitivního přístupu k učení zkoumal:
d) chování krys ve složitém bludišti vyžadujícím komplexní řešení.

Americký psycholog Edward C. Tolman již ve třicátých letech minulého století zjistil existenci latentního učení u zvířat. Prokázal, že zvířata se učila, i když se jejich chování neměnilo odpovídajícím způsobem. V typické Tolmanově studii se potkani učili běhat ve složitém bludišti. Jedna skupina byla za nalezení správné cesty odměňována potravou, a právě tato zvířata se v průběhu několika dní v bludišti vyznala stále lépe. Potkani z druhé skupiny zpočátku nedostávali odměnu a při hledání cesty bludištěm vykazovali jen malé pokroky. Jakmile ale začali dostávat odměnu, jejich výkon se téměř okamžitě vyrovnal výkonu první skupiny. Tolman došel k závěru, že potkan probíhající složitým bludištěm se neučil posloupnost odbočení doprava a doleva, ale místo toho si vytvářel kognitivní mapu čili mentální reprezentaci uspořádání bludiště. Ještě důležitějším poznatkem bylo, že zvíře se učí i tehdy, není-li jeho chování posilováno.

Více o učení a poznávání: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 302 - 305.

4. Pokud po reakci následuje averzivní podnět nebo událost, které vedou k tomu, že v následujících případech dojde k oslabení nebo potlačení reakce, hovoříme o:
c) trestu;

Trest je opakem posílení: snižuje pravděpodobnost daného chování. Jeho podstatou je objevení nepříjemného podnětu (pozitivní trest či prostě jenom trest) nebo odstranění příjemného podnětu (negativní trest).

Více o posílení a trestu: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 294 - 295.

5. Důležitost podmiňování druhého řádu pro pochopení lidského chování spočívá v tom, že:
b) značně rozšiřuje působnost klasického podmiňování;

Existence podmiňování druhého řádu významně rozšiřuje rozsah klasického podmiňování. Zejména u lidí je většina podmíněných reakcí založena na podmiňování druhého řádu. Původní nepodmíněný podnět je obvykle biologicky významný – je to například jídlo, bolest nebo nevolnost. K podmiňování není zapotřebí nic jiného, než spojit tento podnět s nějakým jiným. Jako příklad uveďme nepříjemnou situaci pacientů s rakovinou, kteří podstupují chemoterapii. Podstatou chemoterapie je podávání toxických látek, které velmi často vyvolávají nevolnost. Mladí pacienti obvykle dostávají před chemoterapií zmrzlinu, která má zmírnit jejich tíseň před zákrokem. Bohužel se ale stává, že si pacienti spojí zmrzlinu s chemoterapií, zmrzlina přebírá roli podmíněného podnětu a sama o sobě vyvolává nevolnost. Pokud dítě před zmrzlinou opakovaně dostává ještě další podněty, například hračky, začne někdy mít nepříjemné pocity již při pohledu na hračky. Je to důsledek podmiňování druhého řádu, protože hračky nikdy nebyly přímo spojovány s léčbou nebo nevolností.

Více o podmiňování druhého řádu: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 288 - 289.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0