Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – VII.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – VII.

Autor: Petr Ráček | Datum: 3.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část VII
MYŠLENÍ A JAZYK

1. Bez ohledu na kulturu všechny děti:
a) do jednoho roku věku vyslovují několik izolovaných slov;
b) do dvou let věku tvoří dvouslovné až tříslovné věty;
c) do čtyř let věku mluví obdobně jako dospělí;
d) platí všechny výše uvedené možnosti.

2. V usuzování se krátké procesy, které se relativně snadno uplatňují a často ústí ve správné řešení, nazývají:
a) premisy;
b) heuristiky;
c) pragmatická pravidla;
d) logická pravidla.

3. Když usilujeme o nalezení cíle, ale nemáme připravené prostředky, jak ho dosáhnout, užíváme:
a) analýzu prostředků vedoucích k cíli;
b) postup od cíle zpět;
c) řešení problému;
d) aproximaci problému.

4. Propoziční myšlení odpovídá:
a) představám, které „vidíme v mysli“;
b) sledům pohybů, které „vykonáváme v mysli“;
c) proudu vět, které „slyšíme v mysli“;
d) platí všechny výše uvedené možnosti.

5. Strategie řešení problémů, při níž porovnáváme náš současný stav s cílovým stavem ve snaze nalézt nejdůležitější rozdíl, který mezi nimi existuje, se nazývá:
a) syntaktická analýza;
b) zmenšení rozdílu;
c) zpětný postup;
d) analýza prostředků vedoucích k cíli.

 

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.

SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část VI

1. Pokud si velmi živě vybavujete události spojené např. s šokující zprávou o útoku na Světové obchodní centrum, máte to, čemu se odborně říká:
c) záblesková vzpomínka;

Emoce mohou ovlivnit paměť také prostřednictvím zábleskových vzpomínek. Záblesková vzpomínka je živý a relativně trvalý záznam okolností, za nichž se člověk dozvěděl o emočně nabité a významné události. Příkladem je exploze raketoplánu Challenger v roce 1986, kterou na televizních obrazovkách sledovaly miliony lidí. Mnoho mladých lidí si přesně pamatuje, kde byli, když se o katastrofě Challengeru dozvěděli, a kdo jim o ní řekl – přestože takové podrobnosti obvykle rychle zapomínáme. O něco starší Američané možná mají zábleskovou vzpomínku na pokus o atentát na Ronalda Reagana v roce 1981, zatímco ještě starší lidé si stejně vzpomínají na zavraždění Johna F. Kennedyho a Martina Luthera Kinga Jr. v šedesátých letech minulého století.
Více o emočních faktorech při zapomínání: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 343 - 345.

2. Freudovská představa, že traumatickým zážitkům může být aktivně blokován přístup do vědomí, je označována pojmem:
b) vytěsnění;

Freud se domníval, že některé emoční zážitky z dětství jsou tak traumatické, že kdybychom jim o mnoho let později dovolili vstoupit do vědomí, zaplavila by nás nesmírná úzkost. Freud tvrdil, že takové traumatické zážitky byly vytěsněny a uloženy v nevědomí a že mohou být vybaveny pouze tehdy, jsou-li otupeny některé emoce, které jsou s oněmi zážitky spjaty. Vytěsnění tedy představuje nejvyšší stupeň nezdařeného vybavování – vlastně aktivní zablokování přístupu k cílové vzpomínce. Díky představě o aktivním blokování je hypotéza o vytěsnění kvalitativně odlišná od dříve probíraných hypotéz o zapomínání.
Více o emočních faktorech při zapomínání: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 343 - 345.

3. Kódování je odborný pojem užívaný v souvislosti s pamětí pro označení:
b) převádění informací do podoby, v níž mohou být uchovány;

Mají-li se informace kódovat do pracovní paměti, je třeba jim věnovat pozornost. Jelikož si můžeme vybrat, čemu budeme věnovat pozornost, naše pracovní paměť obsahuje pouze to, co jsme sami zvolili. Když se nějaká informace vštěpuje do paměti, převádí se na určitý kód neboli reprezentaci. Pokud si například vyhledáte nějaké telefonní číslo a pamatujete si je, než je vytočíte, v jaké formě jsou čísla reprezentována? Jde o reprezentaci vizuální – o mentální obraz čísel? Nebo se jedná o fonologickou reprezentaci – o výrazy pro jednotlivé číslice ve zvukové podobě? Výzkum prokazuje, že pro kódování informací do pracovní paměti lze využívat obou zmíněných možností, ovšem pokud se snažíme udržet informaci v paměti jejím neustálým opakováním, pak dáváme přednost fonologickému kódování. Je-li to nutné, lze verbální jevy podržet v paměti také vizuální formou. Z experimentů ovšem vyplývá, že i když je možné využívat vizuální kód pro verbální materiál, ztrácí se velice rychle.
Více o kódování: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 326 – 330, 336 - 338.

4. Způsob využití dlouhodobé paměti k překódování informací do větších, smysluplnějších jednotek, se nazývá:
c) shlukování;

Využití dlouhodobé paměti spočívá ve shlukování neboli překódování nového materiálu do větších smysluplných jednotek a v jejich uchovávání v pracovní paměti. Těmto jednotkám se říká shluky a kapacitu pracovní paměti nejlépe vyjadřuje formule „7 ± 2 shluky“. Shlukování lze využít i u čísel. Zapamatovat si číselnou řadu 106614921918 je nad naše možnosti, ale pokud ji rozdělíme do skupin 1066 – 1492 – 1918, jsme s to ji zvládnout, zvlášť když známe dějiny Evropy. Obecný princip říká, že pracovní paměť můžeme podpořit tím, že přeskupíme řady písmen nebo číslic, které si chceme zapamatovat, do jednotek, které se nacházejí v dlouhodobé paměti.
Více o shlukování: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 331.

5. Implicitní paměť se týká:
b) typu osvojování, k němuž často dochází při percepčním či motorickém učení;

V situacích, v nichž si lidé pamatují osobní údaje, je paměť záležitostí vědomého vzpomínání na minulost a říkáme, že je vyjadřována explicitně. Zdá se ale, že existuje ještě jeden typ paměti, který souvisí s dovednostmi. Projevuje se jako zlepšování některých percepčních, motorických nebo kognitivních výkonů bez vědomého vybavování zkušeností, které k tomuto zlepšení vedly. Cvikem například stále zlepšujeme svou schopnost rozpoznávat slova v cizím jazyce. Ve chvíli, kdy rozeznáme určité slovo a projevíme svou dovednost, si ale vůbec nemusíme vědomě vybavit, co přesně k našemu zlepšení vedlo. V těchto případech se paměť vyjadřuje implicitně. Existují významné důkazy o tom, že kromě dovedností a jednotlivých slov mohou být implicitně ukládány a nevědomě aktivovány také pojmy a myšlenkové celky. Představte si následující pokus: sdělíme člověku určité slovo (například „baklažán“) a požádáme ho, aby napsal všechna slova, která mu přijdou na mysl. Později ho požádáme, aby vyjmenoval všechnu zeleninu, která se používá k přípravě francouzského pokrmu ratatouille. Je velmi pravděpodobné, že tato osoba ve své odpovědi uvede baklažán, i když si na předchozí setkání s tímto slovem nevzpomene. Představa o pojmové implicitní paměti hraje důležitou úlohu ve většině moderních teorií o předsudcích. Má se za to, že i člověk s dobrými úmysly může uchovávat negativní implicitní pojmové informace o určité sociální skupině, které vycházejí ze sociálních zkušeností, jako jsou například informace z médií. Může to vést k předpojatému chování v situacích, kdy se automaticky aktivují implicitní vzpomínky.
Více o implicitní paměti: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 345 - 349.


Průměrné hodnocení (3 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0