Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – VIII.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – VIII.

Datum: 4.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část VIII
MOTIVACE

1. Motivace je stav, který dodává chování:
a) energii;
b) směr;
c) smysl;
d) platí možnost a) i b).

2. Vztah mezi slastí a chtěním můžeme přirovnat ke vztahu mezi:
a) hladem a teplotou;
b) extracelulárním a intracelulárním;
c) mentální anorexií a bulimií;
d) afektem a incentivní motivací.

3. Mezi psychické faktory přispívající k přejídání patří:
a) dědičnost a emoční rozrušení;
b) nechuť ke cvičení a ztráta vědomých zábran;
c) emoční rozrušení a ztráta vědomých zábran;
d) dědičnost a nechuť ke cvičení.

4. Který z následujících faktorů byl v rozsáhlé intenzivní studii shledán jako jediný, který predikuje homosexuální orientaci v dospělosti jak u mužů, tak u žen?
a) větší množství kamarádů stejného pohlaví mezi vrstevníky v dětství;
b) nesoulad genderové role v dětství;
c) negativní identifi kace s rodičem stejného pohlaví v dětství;
d) sexuální styk se starší osobou stejného pohlaví v raném dětství.

5. Který z následujících výroků o důležitosti sociokulturních faktorů při rozhodování o vyjádření sexuální touhy je pravdivý?
a) Kultura má jen malý nebo žádný vliv, rozhodujícím faktorem sexuální touhy je mozek.
b) Kultura ovlivňuje vyjadřování sexuální touhy – to je rozdílné v různých kulturách a v rámci jedné kultury v různých obdobích.
c) Kultura ovlivňuje vyjadřování sexuální touhy jen u přírodních kmenů a ve společenstvích, která neznají písmo.
d) Kultura ovlivňuje vyjadřování sexuální touhy ve společenstvích, která přísně segregují prepubescentní chlapce a dívky.

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část VII

1. Bez ohledu na kulturu všechny děti:
a) do jednoho roku věku vyslovují několik izolovaných slov;
b) do dvou let věku tvoří dvouslovné až tříslovné věty;
c) do čtyř let věku mluví obdobně jako dospělí;
d) platí všechny výše uvedené možnosti.

Přibližně ve věku jednoho roku začínají děti mluvit. Roční děti již mají pojmy pro mnoho věcí (včetně rodinných příslušníků, domácích mazlíčků, jídla, hraček a částí těla). Když začínají mluvit, přiřazují tyto pojmy slovům, která používají dospělí. Počáteční slovní zásoba je u všech dětí přibližně stejná. V jednom a půl roce mívá dítě slovní zásobu čítající asi 25 slov; šestileté dítě již používá asi 15 tisíc slov. Tento takřka neuvěřitelný rozvoj znamená, že si dítě každý den osvojí bezmála deset slov. Fráze a větné jednotky si dítě začíná osvojovat ve věku od jednoho a půl až dvou a půl roku. Děti začínají spojovat jednotlivá slova do dvouslovných výroků (propozic). Od dvouslovných výroků děti rychle přecházejí ke složitějším větám, které jsou přesnějšími výroky. Z věty „Táta klobouk“ se tedy stává věta „Táta nese klobouk“ a nakonec „Táta nosí klobouk“. Takové rozšiřování slovesné fráze bývá prvním složitým procesem, který se v dětské řeči objevuje. Dalším krokem je použití spojek, jako je „a“ a „nebo“, s jejichž pomocí dítě tvoří souvětí. Ve čtyřech letech děti znají už téměř všechno, co o kombinaci fonémů potřebují vědět.
Více o vývoji jazyka: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 383 - 384.

2. V usuzování se krátké procesy, které se relativně snadno uplatňují a často ústí ve správné řešení, nazývají:
b) heuristiky;

Heuristika je krátký a relativně snadno použitelný postup, který často, ale nezbytně ne vždy, vede ke správné odpovědi. Lidé ji často používají v běžném životě, protože jim připadá užitečná. Odhad podobnosti je používán jako heuristika pro odhad pravděpodobnosti. Další je heuristika příčinnosti. Lidé odhadují pravděpodobnost situace podle síly příčinných (kauzálních) souvislostí mezi událostmi dané situace. Při odhadu pravděpodobnosti a četnosti používáme další heuristiky. Kahneman a Tversky (1973) dokázali, že zkoumané osoby (nesprávně) odhadovaly, že četnost slov začínajících písmenem „r“ (například „růže“) je vyšší než četnost slov, které mají písmeno „r“ na třetím místě v pořadí (například „kartáč“). Příčinou této chyby je skutečnost, že slova začínající určitým písmenem si vybavíme snáze: v tomto případě tedy k chybnému závěru vede heuristika dostupnosti. Jinou heuristikou, která nás může zavést na scestí, je heuristika reprezentativnosti, tedy předpoklad, že každý případ je pro svou kategorii reprezentativní. V důsledku toho lidé často extrapolují (tedy rozšiřují platnost nějakého jevu) na základě jediného případu, i když je taková extrapolace neodůvodněná.
Více o usuzování: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 398 - 404.

3. Když usilujeme o nalezení cíle, ale nemáme připravené prostředky, jak ho dosáhnout, užíváme:
c) řešení problému;

Mnozí lidé kladou mezi řešení problémů a myšlení rovnítko. Při řešení problému usilujeme o dosažení cíle, ale zpočátku nemáme připravené příslušné prostředky. V každém případě máme na začátku počáteční stav (potřebujete šaty na večírek) a na konci cílový stav (našli jste oděv, jaký potřebujete, a koupili jste jej). Často můžeme konečný cíl rozdělit na dílčí cíle (našetřit si dost peněz a najít správný obchod); dílčí cíle lze rozdělit na menší postupné kroky, až se dostaneme na úroveň, na které již máme prostředky k uskutečnění (Anderson, 1990). Studie zaměřené na řešení problémů se soustředí zejména na strategie, které lidé používají. S tím souvisí otázka, jak si lidé určitý problém v duchu představují, protože tyto představy ovlivňují způsob řešení problému. Úspěšnost řešení závisí také na předchozích zkušenostech.
Více o řešení problémů: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 408 - 413.

4. Propoziční myšlení odpovídá:
c) proudu vět, které „slyšíme v mysli“;

Myšlení lze považovat za „jazyk mysli“. Ve skutečnosti může být takových jazyků více. Jedním způsobem myšlení je proud myšlenek, které „slyšíme v duchu“. Označujeme jej jako propoziční myšlení, protože vyjadřuje určité tvrzení čili propozici. Jiným typem je imaginativní myšlení: odpovídá zejména zrakovým představám, které „v duchu vidíme“. Výzkum myšlení u dospělých lidí se zaměřil na oba jmenované způsoby myšlení, zejména na myšlení propoziční. Výrok (propozice) něco tvrdí. „Matky usilovně pracují“ je výrok. Výroky se skládají z pojmů, které jsou určitým způsobem spojeny dohromady. Pokud ale chceme pochopit propoziční myšlení, musíme nejprve chápat pojmy, z nichž se skládá.
Více o základech myšlení: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 389 - 397.

5. Strategie řešení problémů, při níž porovnáváme náš současný stav s cílovým stavem ve snaze nalézt nejdůležitější rozdíl, který mezi nimi existuje, se nazývá:
d) analýza prostředků vedoucích k cíli.

Při analýze prostředků vedoucích k cíli srovnáváme současný stav s cílovým stavem, abychom našli nejdůležitější rozdíl mezi oběma stavy. Naším hlavním dílčím cílem se potom stává odstranění tohoto rozdílu. Proto hledáme prostředky nebo postup vedoucí k jeho dosažení. Jestliže tento postup najdeme, ale zároveň zjistíme, že nějaká okolnost našeho současného stavu nám brání jej použít, určíme si nový dílčí cíl, abychom tuto překážku odstranili. Tuto strategii používáme v řadě běžných situací. Uvedeme příklad: Potřebuji dostat syna do mateřské školy. Jaký je největší rozdíl mezi tím, co mám, a tím, co chci? Vzdálenost. Jak překonám vzdálenost? Autem. Jenže je porouchané. Co je potřeba udělat, aby jelo? Dát do něj novou baterii. Kde ji vezmu? V autoservisu. Analýza prostředků vedoucích k cíli nám umožňuje jednat i tehdy, kdy výsledek naší činnosti dočasně snižuje podobnost mezi současným a cílovým stavem. V právě uvedeném příkladu se může autoservis nacházet opačným směrem od mateřské školy. Cesta do autoservisu dočasně zvyšuje vzdálenost k cíli, ale přesto je tento krok pro vyřešení problému nezbytný.
Více o strategiích řešení problemu: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 408 - 413.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0