Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – X.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – X.

Datum: 6.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část X
INTELIGENCE

1. Schopnost učit se ze zkušenosti, abstraktně myslet a efektivně nakládat s prostředím může definovat:
a) inteligenci;
b) faktorovou analýzu;
c) kódování;
d) základní mechanismus zpracovávání.

2. Jeden z prvních inteligenčních testů zjišťujících jednotlivé schopnosti dospělých vyvinul ve třicátých letech 20. století:
a) Galton;
b) Binet;
c) Terman;
d) Wechsler.

3. Testy jsou považovány za _____, když poskytují opakovatelné a konzistentní výsledky:
a) prediktivní;
b) reliabilní;
c) validní;
d) korelované.

4. Kulturní hledisko ve vztahu k inteligenčním testům zdůrazňuje, že:
a) různé kultury mohou klást důraz na různé formy usuzování;
b) osoby z jiné kultury se mohou v situaci testování cítit nepříjemně (např. když jsou zkoušející z jiné kultury);
c) platí možnost a) i b);
d) neplatí žádná z výše uvedených možností, inteligenční testy jsou v naprosté většině chápány jako kulturně spravedlivé.

5. Podle přístupu zaměřeného na zpracovávání informací jsou individuální rozdíly důsledkem:
a) specifických duševních procesů, které různí jedinci používají, a rychlosti a přesnosti těchto procesů;
b) vrozených dovedností vyvolaných nároky daného úkolu;
c) dominantních druhů inteligence vyvolaných nároky úkolu;
d) schopností jedince rozpoznat, jaké jsou klíčové nároky úkolu, a zaměřit se na ně.

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část IX

1. Podobnosti mezi emocemi a motivy spočívají obecně v tom, že jedny i druhé:
b) mohou aktivovat a zaměřovat chování;

Emoce a motivy spolu úzce souvisejí. Emoce mohou aktivovat a směrovat chování stejným způsobem jako základní motivy. Mohou také doprovázet motivované chování: například sex není jen silným motivem, ale také potenciálním zdrojem radosti nebo viny. Přestože motivy a emoce vykazují určité podobnosti, měli bychom je vzájemně rozlišovat. Jeden rozdíl spočívá v tom, že emoce jsou obvykle spouštěny zvenčí, kdežto motivy jsou častěji aktivovány vnitřními faktory. Znamená to, že emoce jsou většinou vyvolány vnějšími událostmi a emocionální reakce směřují k těmto událostem. Naproti tomu motivy jsou často aktivovány vnitřními okolnostmi (například homeostatickou nerovnováhou) a jsou přirozeně nasměrovány vůči konkrétním objektům v okolí (jako je jídlo, voda nebo partner). Další rozdíl mezi emocemi a motivy spočívá v tom, že motiv je obvykle vyvolán specifickou potřebou, kdežto emoce může být vyvolána rozmanitými podněty (vzpomeňte si na nejrůznější okolnosti, které vás dokážou rozčilit, nebo naopak rozradostnit). Tyto rozdíly však nejsou absolutní. Vnější zdroj může někdy spustit motiv, například když při pohledu na jídlo dostaneme hlad. Nepříjemné pocity vyvolané homeostatickou nerovnováhou – například silný hlad – mohou vyvolat emoce. Emoce a motivy se však velmi liší svým původem.
Více o emocích a motivech: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 462 - 470.

2. Důkazy nasvědčují tomu, že emoce:
a) se mohou objevit bez předchozí vědomé myšlenky;

Teoretikové zabývající se emocemi často diskutují o tom, zda je proces hodnocení vědomý a záměrný. Někteří tvrdí, že emoce se mohou objevit bez jakékoli předcházející vědomé myšlenky. Tato představa byla testována při experimentech zaměřených na běžné fobie. Většina současných teorií hodnocení tedy připouští, že kognitivní hodnocení může probíhat automaticky a nevědomě. Odborníci však stále diskutují o tom, jaká část procesu hodnocení probíhá nevědomě. Někteří zastávají názor, že mimo vědomí probíhá jen to nejzákladnější hodnocení významu („Jsou pro mě tyto okolnosti dobré, nebo špatné?“) a naléhavosti („Jak rychle musím reagovat?“). Naproti tomu složitější hodnocení, například určení původce děje („Kdo za to může?“), vychází z vědomého zpracování informací. Stručně řečeno, kognitivní hodnocení v rámci emočního procesu se podobá ostatním formám poznávání. Vychází částečně z automatického zpracování mimo vědomí, částečně z řízeného zpracování, které si uvědomujeme. Uvedeme příklad: jestliže koutkem oka zahlédnete něco, co tvarem připomíná hada, vlivem automatického a nevědomého procesu hodnocení vyskočíte ještě dříve, než vědomým a záměrným procesem hodnocení dospějete k závěru, že neznámý předmět je ve skutečnosti zahradní hadice.
Více o vědomém a nevědomém hodnocení: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 469 - 470.

3. Experimentální studie podporují závěr, že agresivní chování:
b) je naučená odpověď;

Teorie sociálního učení klade důraz na učení, a proto odmítá pojetí agrese jako pudu vyvolaného frustrací. Místo toho předpokládá, že agrese se podobá ostatním typům naučeného chování. Agresi si lze osvojit pozorováním nebo napodobováním a čím častěji je agresivní chování posilováno, tím častěji se bude objevovat. Jedním zdrojem důkazů, které hovoří ve prospěch teorie sociálního učení, je klasický výzkum Alberta Bandury. Předškolní děti, které sledovaly různé formy agresivního chování dospělých vůči velké nafukovací figuríně, následně napodobily řadu činů dospělých včetně těch, které nebyly obvyklé. Experiment byl rozšířen o promítání dvou filmových podob agresivního chování vůči nafukovací figuríně: jeden záznam zachycoval agresivní chování dospělého člověka, druhý zachycoval stejné chování v podání kreslené postavičky. Výsledky byly překvapivé. Děti, které sledovaly některý z filmových záznamů, se chovaly stejně agresivně jako ty, které pozorovaly agresivní chování živého vzoru. Studie dospěly k závěru, že sledování živého nebo nafilmovaného vzoru agresivního chování zvyšuje pravděpodobnost, že se divák bude chovat agresivně. Může to být jeden z důvodů, proč jsou děti, které rodiče přísně trestají, nadprůměrně agresivní. Rodiče jim totiž slouží jako vzor agresivního chování. Ve prospěch teorie sociálního učení svědčí i skutečnost, že agrese je citlivá vůči posílení v závislosti na důsledcích stejně jako ostatní naučené reakce. Řada studií ukazuje, že děti s vyšší pravděpodobností projevují agresivní reakce, které si osvojily sledováním agresivních vzorů, pokud je jejich chování posíleno odměnou nebo pokud sledují, že je odměněno agresivní chování vzorů.
Více o agresi: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 490 - 497.

4. Která z následujících možností není složkou emocí?
d) vnější emoční události.

Emoce je složitý stav tvořený mnoha složkami, jehož výsledkem je připravenost k určitému chování. Intenzivní emoce obsahuje nejméně šest složek. Emoce obvykle začíná kognitivním hodnocením: člověk určí, jaký význam pro něj mají současné okolnosti. Tento proces hodnocení je považován za první složku emoce. Hodnocení spouští celý řetězec reakcí, které představují další volně spojené složky emoce. Nejčastěji si uvědomujeme subjektivní prožitek emoce, tedy afektivní stav nebo pocit spojený s danou emocí. Třetí složka, která úzce souvisí s předchozí, obsahuje tendenci myslet a jednat – tedy naléhavou potřebu myslet a jednat určitým způsobem. Pokud něco vyvolá náš zájem, chceme se o tom dozvědět více. Když nás někdo rozzlobí, máme chuť agresivně jednat nebo mluvit. Čtvrtá složka obsahuje vnitřní tělesné změny. Týkají se zejména autonomní nervové soustavy, tedy té části periferní nervové soustavy, která ovládá činnost srdce a hladkého svalstva. Máme-li například strach, rozbuší se nám srdce a začnou se nám potit dlaně. Pátou složkou emoce je výraz obličeje, tedy pohyby svalů, které určitým způsobem ovládají rysy obličeje. Pokud například pociťujeme znechucení, obvykle se zamračíme, zvedneme horní ret a přivřeme oči, jako bychom se chtěli vyhnout pohledu na to, co nás tak pobouřilo. Poslední složka zahrnuje reakce na emoci, tedy způsob, jakým se vyrovnáváme s emocí nebo se situací, která ji vyvolala. Žádná ze šesti uvedených složek není sama o sobě emocí. Emoce vznikají společným působením všech uvedených složek.
Více o složkách emocí: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 463 - 464.

5. Výraz obličeje se účastní _____ emocí.
a) sdělování;
b) subjektivního prožívání;
c) zpětné vazby;
d) platí všechny výše uvedené možnosti.

Pohyby obličeje, které někdy doprovázejí emoce, slouží k vyjádření emocí svého nositele a často vyvolají emoce i u těch, kteří daného jedince pozorují. Od roku 1872, kdy Charles Darwin publikoval svůj klasický spis Výraz emocí u člověka a u zvířat (česky: Praha, ČSAV 1964), považují psychologové sdělování emocí za významnou funkci, která je důležitá pro přežití druhu. Ustrašený výraz může ostatní upozornit na nebezpečí; zpozorujeme-li u někoho projevy vzteku, můžeme od něj očekávat agresivní chování; usmívající člověk na nás působí uklidňujícím dojmem. Z jiných výzkumů vyplývá, že emoční výraz – grimasy obličeje, držení těla a zabarvení hlasu – nemají jen sdělovací funkci, ale přispívají také k subjektivnímu prožitku emocí, stejně jako kognitivní hodnocení a vnitřní tělesné změny. Výraz obličeje může někdy dokonce uvést do chodu celý emoční proces.
Více o výrazu obličeje a emocích: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 480 - 483.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0