Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XII.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XII.

Datum: 6.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část XII
STRES A ZDRAVÍ

1. Zažívání událostí, které lidé vnímají jako ohrožení tělesné nebo duševní pohody, definuje:
a) stres;
b) trauma;
c) imunokompetence;
d) naučená bezmocnost.

2. Jestliže je organismus opakovaně vystaven škodlivým podnětům, kterým se nemůže vyhnout ani z nich uniknout, může v pozdějších situacích přestat reagovat na škodlivé podněty, kterým se vyhnout lze; tento jev se nazývá:
a) naučená pasivita;
b) pesimismus;
c) naučená bezmocnost;
d) neurotická úzkost.

3. Které z následujících tvrzení je nesprávné?
a) Lidé často užívají strategie zvládání zaměřené na emoce tehdy, když jsou problémy ovlivnitelné.
b) Lidé užívající ve stresu strategie zvládání zaměřené na problém vykazují nižší hladinu deprese.
c) Strategie vytěsnění bývá spojována s vyšší aktivací autonomního nervového systému při stresu.
d) Všechny výše uvedené možnosti.

4. V každodenním životě se běžně objevují např. tyto konfliktní motivy:
a) důvěrný vztah versus soutěžení;
b) spolupráce versus působení impulzů;
c) nezávislost versus závislost;
d) všechny výše uvedené možnosti.

5. Přetrvávající syndrom zvaný posttraumatická stresová porucha se projevuje následujícími příznaky:
a) pocity otupělosti a odcizení;
b) opakované prožívání traumatu ve vzpomínkách a snech;
c) poruchy spánku, potíže se soustředěním a nadměrná ostražitost;
d) všechny výše uvedené příznaky.

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část XI

1. Podle psychoanalytické teorie existují informace, které nyní nejsou bezprostředně přítomny v naší mysli, ale když budeme chtít, můžeme si je vybavit. Tyto informace jsou obsahem:
b) předvědomí;

Freud přirovnával lidskou mysl k ledovci. Malá část, která vyčnívá nad hladinu, je vědomí – tedy to, co si uvědomujeme – a předvědomí, tedy všechny informace, které v tuto chvíli nejsou přítomny ve vědomí, ale budeme-li chtít, snadno si je vybavíme (například jak se jmenuje prezident Francie). Mnohem větší hmota ledovce pod hladinou představuje nevědomí, skladiště impulzů, přání a nedostupných vzpomínek, které ovlivňují naše myšlení a chování. Freud nebyl první, kdo objevil nevědomé duševní vlivy – do svých her je zahrnul už Shakespeare –, ale přisoudil jim prvořadý význam v každodenním životě normální osobnosti.
Více o psychoanalytickém přístupu: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 542 - 554.

2. Přístup k osobnosti, který klade důraz na proměnné prostředí a předpokládá, že chování je výsledkem nepřetržitých interakcí mezi osobními proměnnými a proměnnými prostředí, se nazývá teorie:
a) behaviorální;

Behaviorální přístup k osobnosti se od psychodynamického liší v tom ohledu, že za formující prvky chování považuje i prostředí a situace. Podle tohoto názoru je chování výsledkem neustálé interakce mezi osobními proměnnými a proměnnými prostředí. Podmínky prostředí utvářejí chování prostřednictvím učení. Člověk svým chováním zase utváří prostředí. Osoby a situace se vzájemně ovlivňují. Chceme-li předvídat chování, musíme vědět, jak vlastnosti jedince vzájemně reagují s vlastnostmi situace.
Více o behaviorálním přístuou: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 554 - 556.

3. Rogersova metoda humanistické terapie vycházející z předpokladu, že jedinec je schopen změny a sám se nejlépe dokáže rozhodnout o směru této změny, se nazývá:
d) terapie zaměřená na klienta.

Podobně jako Freud také Carl Rogers (1902–1987) založil svou teorii na práci s pacienty nebo klienty psychiatrické kliniky. Na Rogerse udělalo hluboký dojem to, co považoval za vrozenou tendenci člověka směřovat k růstu, zralosti a pozitivní změně. Dospěl k názoru, že základní silou, která motivuje organismus člověka, je tendence k aktualizaci, tedy tendence k naplnění nebo uplatnění všech schopností organismu. Rostoucí organismus usiluje o naplnění svého potenciálu v rámci hranic dědičnosti. Člověk nemusí vždy jasně vnímat, které činy vedou k růstu, a které nikoli. Jakmile je však směr zřejmý, jedinec si zvolí růst. Rogers nepopíral existenci dalších potřeb, především biologických, ale domníval se, že jsou podřízené motivaci, která organismus pudí ke zdokonalení. Rogersovo přesvědčení o nadřazenosti aktualizace je základem jeho nedirektivní terapie neboli terapie zaměřené na klienta. Tato metoda psychoterapie vychází z předpokladu, že každý jedinec je motivován ke změně a má schopnost se změnit a že jedinec sám dokáže nejlépe rozhodnout, kterým směrem by se změna měla ubírat. Úkolem terapeuta je působit jako ozvučná deska, zatímco klient zkoumá a analyzuje své problémy. Tento přístup se liší od psychoanalytické terapie, při níž terapeut analyzuje pacientovu minulost s cílem určit problém a stanovit průběh léčby.
Více o humanistickém přístupu: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 562 - 568.

4. Které z následujících tvrzení o Rorschachově testu je pravdivé?
d) Většina skórovacích systémů má obecně jen omezenou predikční hodnotu.

Rorschachův test vyvinul švýcarský psychiatr Hermann Rorschach ve dvacátých letech minulého století. Test se skládá z deseti tabulí, na nichž jsou vyobrazeny poměrně složité inkoustové skvrny. Některé skvrny jsou barevné, jiné černobílé. Testovaná osoba dostane pokyn, aby si postupně prohlédla všechny tabule a u každé uvedla, co ji při pohledu na ni napadá. Jakmile si testovaná osoba prohlédne všech deset tabulí, psycholog obvykle prochází jednotlivé odpovědi a žádá testovanou osobu, aby některé odpovědi objasnila a uvedla, které rysy skvrny na ni nejvíce zapůsobily. Odpovědi lze skórovat různými způsoby. Třemi hlavními kategoriemi jsou lokalizace (zda osoba reaguje na celou skvrnu, nebo její část), determinanty (zda osoba reaguje na tvar skvrny, na její barvu nebo na rozdíly v textuře a odstínech) a obsah (co je obsahem odpovědi). Většina psychologů také hodnotí reakce podle četnosti výskytu; odpověď je například „obecně rozšířená“, pokud se objevuje u stejné skvrny a u mnoha testovaných jedinců. Na základě uvedených kategorií bylo vypracováno mnoho důmyslných skórovacích systémů, ale u většiny se ukázalo, že mají pouze omezenou predikční hodnotu. V důsledku toho mnozí psychologové zakládají své interpretace na hodnocení dojmu, který v nich odpovědi zanechaly, a také na hodnocení celkové reakce jedince na testovou situaci (zda například testovaná osoba zaujala obranný postoj, zda je otevřená, soutěžící, spolupracující a tak dále). V roce 1974 byl zaveden nový systém, který se pokoušel vybrat a spojit ověřené části všech skórovacích systémů do jednoho úplného systému. Systém byl podroben rozsáhlé revizi a nyní je dodáván v podobě softwaru pro počítače (Exner a Weiner, 1995). Velmi často se používá v klinickém a soudním prostředí (Lillienfi eld, Wood a Garb, 2000).
Více o Rorschachově testu: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 549 - 550.

5. Když se student rozhodne učit se na zkoušku celou noc, protože to minule mělo za následek lepší známku, jde o příklad Rotterovy koncepce síly potenciálu chování, která je podmíněna:
a) očekáváním;
b) hodnotou odměny;
d) platí možnost a) i b).

V roce 1954 zavedl Julian Rotter do behaviorálního přístupu kognitivní proměnné. Rotter navrhl koncept potenciálu chování jako pravděpodobnosti výskytu určitého chování v určité situaci – například že student se bude před zkouškou celou noc učit. Síla potenciálu chování je určena dvěma proměnnými: očekáváním a hodnotou posílení. V případě ponocování nad učením je pravděpodobnost takového chování vyšší, pokud student očekává, že mu toto chování přinese lepší známku. Toto očekávání zase závisí na tom, co se stalo, když byl student naposledy v podobné situaci. Pokud se před poslední zkouškou učil celou noc a dostal lepší známku, bude tentokrát očekávat stejný výsledek. Jinak řečeno, čím častěji je student odměněn za celonoční učení, tím více bude očekávat, že stejné chování bude v budoucnu posíleno. Hodnota posílení zase závisí na tom, do jaké míry jedinec dává přednost jednomu posilujícímu faktoru před jiným. Jestliže student dá přednost spánku před lepší známkou u zkoušky, pravděpodobnost ponocování nad učením klesá.
Více o teorii sociálního učení: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 556 - 558.

 


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0