Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XIV.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XIV.

Datum: 6.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část XIV
METODY TERAPIE

1. K bližšímu pohledu na možnost reinstitucionalizace osob v minulosti hospitalizovaných pro duševní poruchy vedlo:
a) větší množství válečných vysloužilců s antisociálním chováním v ulicích;
b) větší množství duševně nemocných jedinců bez domova v ulicích;
c) větší množství mladistvých páchajících trestnou činnost po propuštění z léčebných zařízení;
d) platí všechny výše uvedené možnosti.

2. Ve Freudově terminologii se nevědomá kontrola klienta nad citlivým materiálem, která je určitou formou zablokování v průběhu terapie, nazývá:
a) odpor;
b) vytěsnění;
c) popření;
d) potlačení.

3. Jestliže terapeut pracuje s individuálním klientem s cílem působit jako facilitátor, usnadňovat klientovi prozkoumávání jeho vlastních myšlenek a pocitů a pomáhat mu nalézt vlastní řešení, hovoříme o konkrétním terapeutickém přístupu nazvaném:
a) kognitivně-lingvistická terapie;
b) psychodynamická terapie;
c) terapie zaměřená na klienta;
d) manželská terapie.

4. Různé terapeutické metody založené na principech učení a podmiňování jsou souhrnně označovány jako:
a) behaviorální terapie;
b) kognitivní terapie;
c) terapie sociálním učením;
d) terapie podnět – reakce.

5. Skupiny, v nichž se lidé dobrovolně scházejí, aby si vyměňovali informace a podporu, a to bez vedení profesionálního terapeuta, se nazývají:
a) domy na půli cesty;
b) skupiny rodinné terapie;
c) sociokulturní skupiny;
d) svépomocné skupiny.

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část XIII

1. Dospívající dívka přichází neustále pozdě do školy, protože cítí nutkání mnohokrát opakovat řadu různých úkonů (přemísťuje hřeben na stolku, rovná knihy v aktovce). Její chování může být příznakem:
c) obsedantně-kompulzivní poruchy;

Někdo se několikrát za noc budí, vstává a kontroluje všechny dveře, aby se ujistil, že jsou zamčené. Jakmile ulehne, sužuje ho představa, že možná některé dveře nezkontroloval. Jiný člověk se třikrát nebo čtyřikrát po sobě sprchuje a pokaždé si důkladně drhne celé tělo speciálním dezinfekčním roztokem, protože se bojí choroboplodných zárodků. Dospívající dívka chodí stále pozdě do školy, protože cítí nutkání opakovat mnoho svých úkonů (opakovaně pokládá kartáč na prádelník, přerovnává školní potřeby v tašce, překračuje práh svého pokoje) a opakuje je obvykle v násobcích čísla čtyři. Všichni tito lidé mají symptomy obsedantně-kompulzivní poruchy: v jejich životě převládají opakované myšlenky nebo činy. Obsese jsou úporné a vtíravé nežádoucí myšlenky, představy nebo impulzy, které vyvolávají úzkost. Kompulze jsou neodolatelná nutkání provést určité úkony nebo rituály, které snižují úzkost. Obsedantní myšlenky jsou často spojeny s kompulzivním jednáním (například myšlenky na číhající choroboplodné zárodky vedou k nutkání mnohokrát před použitím umýt nádobí). Bez ohledu na to, jestli je opakovaným prvkem myšlenka (obsese) nebo čin (kompulze), je hlavním rysem poruchy subjektivní pocit ztráty kontroly. Oběti se ze všech sil snaží zbavit se nepříjemných myšlenek nebo odolat pokušení provádět opakované úkony, ale nedokážou to.
Více o obsedantně-kompulzivní poruše: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 636 - 640.

2. Pokud jsou lidé silně depresivní nebo přehnaně veselí, trpí poruchou zvanou:
a) porucha nálady;

Lidé trpící poruchami nálady bývají silně depresivní nebo maničtí (přehnaně veselí) nebo se u nich střídají období deprese a mánie. Poruchy nálady se dělí na depresivní poruchy, při nichž jedinec prožívá jedno nebo více období deprese bez manických epizod, a na bipolární poruchy, při nichž se u jedince střídají období deprese s obdobími mánie, přičemž v době mezi oběma krajními stavy nastává návrat do normální nálady. Manické epizody bez výskytu deprese jsou velmi neobvyklé.
Více o poruchách nálady: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 640 - 641.

3. Psychotické chování se vyznačuje mimo jiné falešným přesvědčením označovaným pojmem:
b) bludy;

Lidé postižení schizofrenií nemají jen dezorganizované myšlenkové procesy, ale také narušený obsah myšlení. U většiny schizofreniků se projevuje nedostatek náhledu. Zdá se, že si vůbec neuvědomují svůj stav a jejich chování jim nepřipadá neobvyklé. Schizofrenici rovněž trpí bludy – chovají představy, které by většina lidí považovala za nesprávnou interpretaci skutečnosti. Mezi nejčastější bludy patří přesvědčení o tom, že pacientovy myšlenky jsou vysílány rozhlasem do celého světa a že je mohou slyšet druzí lidé; že do pacientovy hlavy jsou vnášeny cizí myšlenky nebo že mu nějaká vnější síla přikazuje myslet a jednat určitým způsobem. Časté je také přesvědčení, že určití lidé nebo skupiny lidí pacienta ohrožují nebo se proti němu spikli (perzekuční bludy). Méně časté je přesvědčení, že pacient je mocná a významná osobnost (velikášské bludy).
Více o schizofrenii: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 648 - 655.

4. Lidé postižení agorafobií se obávají:
a) míst, kde by mohli uvíznout;
c) míst, kde by jim nikdo v případě nutnosti nemohl pomoci;
d) platí možnost a) i c).

Lidé postižení agorafobií se obávají všech míst, kde by mohli uvíznout nebo kde by se jim v případě nutnosti nedostalo pomoci. Mezi obávané stavy patří i panická ataka. Samotný výraz „agorafobie“ pochází z řečtiny a znamená „strach z tržiště“. Lidé postižení agorafobií se obávají přeplněných prostorů, například nákupních středisek. Vyhýbají se také pobytu v těsných uzavřených prostorách, odkud je obtížné uniknout: neradi například jezdí autobusem nebo metrem a bojí se ve výtahu. Nechtějí být o samotě v otevřených prostorech, například na louce nebo na opuštěné pláži. Všechna uvedená místa jsou pro lidi postižené agorafobií děsivá, protože kdyby je náhle postihla panická ataka nebo jiný stav nouze, obtížně by unikali a hledali pomoc. Někdy se také obávají, že by se znemožnili, kdyby je při záchvatu paniky viděli jiní lidé, i když tento stav obvykle ostatní lidé nepostřehnou. Lidé postižení agorafobií se vyhýbají místům, z nichž mají obavy. Výrazně omezují své aktivity, zdržují se na několika málo „bezpečných“ místech, například nedaleko svého bydliště. V doprovodu důvěryhodného přítele nebo rodinného příslušníka se někdy odváží vkročit i do „nebezpečných“ oblastí. Jestliže se ale na „nebezpečná“ místa vydají sami, prožívají ještě předtím silnou generalizovanou úzkost a na neznámém místě se jich zmocní panická ataka.
Více o agorafobii: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 631 - 634.

5. Relativně běžná porucha, jejíž epizodu někdy prožije přibližně 13 procent lidí, se nazývá:
c) deprese;

Všichni máme někdy občas období, kdy jsme smutní, otupělí a nemáme zájem ani o příjemné činnosti. Mírné symptomy deprese jsou normální reakcí na mnohé životní stresy, zejména na významné ztráty. Deprese se stává poruchou, pokud jsou její symptomy natolik silné, že narušují normální život, a pokud trvají bez přerušení několik týdnů. Depresivní poruchy jsou relativně běžné a přibližně 13 % lidí někdy v životě prožilo epizodu hluboké deprese. U žen je vznik deprese dvakrát pravděpodobnější než u mužů. Přestože deprese je popisována jako porucha nálady, ve skutečnosti se jedná o poruchu celé osobnosti, která ovlivňuje tělesné funkce, chování, myšlení i emoce. U jedince se nemusí vyskytovat všechny symptomy, aby u něj mohla být diagnostikována deprese, ale čím více symptomů se u něj projevuje a čím jsou silnější, s tím větší jistotou můžeme prohlásit, že trpí depresí.
Více o depresi: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 640 - 641.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0