Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XV - odpovědi

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XV - odpovědi

Datum: 6.4.2012

Poslední série odpovědí na včerejší soubor otázek z psychologie.

PAH_mozek

Část XV
SOCIÁLNÍ VLIV A KOGNICE

SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část XV

1. Koncepce skupinového myšlení se týká zejména:
b) jevu, kdy jsou členové skupiny vedeni k potlačení vlastního nesouhlasu v zájmu skupinového konsensu;

Sociální psycholog Irving Janis zavedl výraz skupinové myšlení. Označil jím jev, kdy členové skupiny potlačí svůj nesouhlas v zájmu dosažení skupinové shody. Janis analyzoval několik dalších zahraničněpolitických rozhodnutí a vytvořil široce pojatou teorii, která popisuje příčiny a důsledky skupinového myšlení. Podle Janisovy teorie je skupinové myšlení vyvoláno (1) soudržnou skupinou lidí, kteří rozhodují, (2) odloučením skupiny od vnějších vlivů, (3) neexistencí systematických postupů, které by umožnily zvažovat výhody a nevýhody různých postupů, (4) direktivním vůdcem, který výslovně upřednostňuje určitý postup jednání, (5) vysokou mírou stresu, která je často způsobena vnější hrozbou, nedávným neúspěchem, morálními dilematy a zjevným nedostatkem schůdných alternativních řešení. Teorie naznačuje, že uvedené podmínky podporují silnou touhu dospět ke skupinovému konsenzu a nenarušit jej nesouhlasným postojem.
Více o skupinovém myšlení: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 742 - 746.

2. Soubor přesvědčení a postojů se nazývá:
c) ideologie;

Nejúčinnější situačními faktory, které člověka nutí k poslušnosti, jsou společenského rázu. Dělba práce ve společnosti vyžaduje, aby jednotlivci byli občas ochotní podřídit své vlastní nezávislé jednání tak, aby sloužili cílům větší společenské organizace. Rodiče, škola a práce tuto ochotu posilují a připomínají jednotlivcům, že je důležité řídit se pokyny těch, kdo „vědí, proč to tak chtějí“. Chceme-li pochopit poslušnost v konkrétní situaci, měli bychom porozumět tomu, jak jedinec přijímá ideologii – tedy soubor přesvědčení a postojů –, která odůvodňuje autoritu vedoucí osoby a ospravedlňuje vykonávání jejích pokynů. Příkladem ideologického ospravedlnění je uvažování islámských extremistů, kteří se 11. září 2001 stali sebevražednými únosci. Byli přesvědčeni, že pokud uposlechnou pokynů Usámy bin Ládina, vstoupí jako mučedníci do ráje. Příslušníci sekty Svatyně lidu zase v děsivé jednotě věřili tomu, že když vypijí jed, přejdou do ráje v zájmu dosažení „Cíle“, který jim vytyčil Jim Jones. Ideologie neřídí jen podivné chování náboženských extremistů, ale také každodenní činnosti vojenských organizací.
Více o ideologiích a poslušnosti: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 727 - 729.

3. Který z následujících výroků je pravdivý?
a) Dětem, které si nehrají s hračkou, protože jim hrozí přísný trest, se hračka nepřestane líbit.
b) Lidé mají tendenci měnit své postoje, aby byly v souladu s jejich chováním, i když si na toto chování nepamatují.
c) Tvrzení, že „Ještě jím, takže jsem musel mít větší hlad, než jsem si myslel“, je v souladu s predikcemi teorie sebepercepce.
d) Platí všechny výše uvedené možnosti.

Podle Bemovy teorie sebepercepce jedinci poznávají své postoje, emoce a další vnitřní stavy částečně tak, že je odvozují od pozorování vlastního chování a okolností, za nichž se toto chování vyskytuje. Vnitřní signály jsou někdy slabé, nejednoznačné nebo obtížně vysvětlitelné, a proto se při chápání vlastních vnitřních stavů jedinec stejně jako každý vnější pozorovatel musí spoléhat i na vnější signály. Teorii sebepercepce dokresluje obyčejná poznámka: „Mám už druhý krajíc chleba, asi jsem měl větší hlad, než jsem si myslel.“ V tomto případě mluvčí odvodil svůj vnitřní stav pozorováním vlastního chování. Podobně zjištění „Celý den si koušu nehty, něco mě musí hrozně štvát“ vychází ze stejného vnějšího signálu, který by mohl například vašeho kamaráda přivést k poznámce: „Celý den si koušeš nehty, něco tě musí hrozně štvát“.
Více o internalizaci: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 729 - 735

4. Koncepce hrozby stereotypu se týká myšlenky, že:
b) pouhá hrozba, že by jedinec mohl být spojován se stereotypem, může výrazně zvýšit hladinu jeho úzkosti, čímž dojde ke zhoršení výkonu;

Hrozba stereotypu se vztahuje k situaci, kdy pouhá hrozba, že bychom mohli být spojováni se stereotypem, zvýší naši hladinu úzkosti a zhorší naši výkonnost. Hrozba stereotypu se rychle stala jedním z nejčastěji studovaných jevů v současné psychologii. Účinek je hodnověrný a je připisován psychické zátěži, která působí na nositele stereotypu v rámci testovací situace. Nositelé stereotypu tedy prožívají zbytečný stres, aktivně sledují svou výkonnost a snaží se potlačit negativní myšlenky a pocity. Všechny uvedené procesy společně snižují kapacitu pracovní paměti a zhoršují výkonnost při testu. Naštěstí ale máme důvody k optimismu. Popsaný efekt lze zcela eliminovat tím, že se poučíme o hrozbě stereotypu a oddělíme společenské stereotypy od svých zkušeností a schopností.
Více o stereotypech: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 753 - 760.

5. Subjektivní interpretace sociálních zkušeností a způsobů uvažování o sociálním světě jsou označovány jako:
a) sociální kognice;

Chceme-li plně pochopit lidské sociální chování, musíme lidem „nahlédnout do hlavy“. Přesně to dělá studium sociální kognice. Zkoumá subjektivní interpretace sociálních zkušeností a způsoby uvažování o sociálním světě. Sociální psychologové se proto již nějakou dobu snaží nahlédnout do lidské mysli a hledají vodítka, s jejichž pomocí by mohli objasnit sociální chování. Našli doklady o dvou různých typech myšlení: jeden je spíše automatický a neúmyslný a často se odehrává mimo vědomí; ten druhý je více řízený a záměrný a člověk si jej plně uvědomuje.
Více o sociální kognici: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 752 - 785.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0