Portál.cz > Aktuality > PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XV.

PŘIJÍMAČKY NA VŠ NANEČISTO – PSYCHOLOGIE – XV.

Datum: 6.4.2012

Vyzkoušejte si své znalosti z psychologie. Mohou se vám hodit u přijímacích zkoušek na VŠ v testu ze základů společenských věd, u zkoušek z psychologie na konci letního semestru i u maturity. Každý všední den po dobu tří týdnů na tomto místě najdete novou sérii otázek, druhý den pak také odpovědi.

PAH_mozek

Část XV
SOCIÁLNÍ VLIV A KOGNICE

1. Koncepce skupinového myšlení se týká zejména:
a) skutečnosti, že když druhé lidi respektujeme nebo obdivujeme, máme sklon řídit se jejich normami a přijmout jejich způsoby chování, abychom se jim podobali;
b) jevu, kdy jsou členové skupiny vedeni k potlačení vlastního nesouhlasu v zájmu skupinového konsensu;
c) situace, kdy skupinová diskuse vede k rozhodnutím, která jsou extrémnější (i když ne nezbytně riskantnější) než rozhodnutí jednotlivce;
d) souhlasu s druhými v důsledku přesvědčení, že jejich interpretace nejasné situace jsou přesnější než naše vlastní interpretace.

2. Soubor přesvědčení a postojů se nazývá:
a) poslušnost;
b) nárazníky;
c) ideologie;
d) sebeospravedlňování.

3. Který z následujících výroků je pravdivý?
a) Dětem, které si nehrají s hračkou, protože jim hrozí přísný trest, se hračka nepřestane líbit.
b) Lidé mají tendenci měnit své postoje, aby byly v souladu s jejich chováním, i když si na toto chování nepamatují.
c) Tvrzení, že „Ještě jím, takže jsem musel mít větší hlad, než jsem si myslel“, je v souladu s predikcemi teorie sebepercepce.
d) Platí všechny výše uvedené možnosti.

. Koncepce hrozby stereotypu se týká myšlenky, že:
a) osoba, která je ohrožována kvůli členství v nějaké skupině, se začne chovat jako člen této skupiny;
b) pouhá hrozba, že by jedinec mohl být spojován se stereotypem, může výrazně zvýšit hladinu jeho úzkosti, čímž dojde ke zhoršení výkonu;
c) u osoby, která je předmětem stereotypu, narůstá hněv a vykazuje nárůst různých dimenzí výkonnosti;
d) neplatí žádná z výše uvedených možností.

5. Subjektivní interpretace sociálních zkušeností a způsobů uvažování o sociálním světě jsou označovány jako:
a) sociální kognice;
b) schematické zpracovávání;
c) utváření postojů;
d) pravděpodobnost zpracování.

Otázky jsou vybrány z knihy Testy k Psychologii Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2010). Rámcově odpovídají struktuře otázek z psychologie, obsažených v testech ze základů společenských věd na VŠ či v přijímacích zkouškách na vysokoškolský obor psychologie. Nejsou však kopií žádných konkrétně použitých testů.


SPRÁVNÉ ODPOVĚDI – část XIV

1. K bližšímu pohledu na možnost reinstitucionalizace osob v minulosti hospitalizovaných pro duševní poruchy vedlo:
b) větší množství duševně nemocných jedinců bez domova v ulicích;

Někteří propuštění pacienti jsou natolik neschopní, že se ani nemohou pokusit o samostatný život bez opatrovnické péče. Často bydlí ve špinavých a přeplněných domech nebo se z nich stanou bezdomovci. Obětí deinstitucionalizace může být zanedbaný muž, který stojí na rohu ulice, mluví si pro sebe a vykřikuje nesmysly; jinou obětí téhož procesu může být žena, která má všechen svůj majetek v nákupní tašce a jednu noc stráví ve vchodu do kancelářské budovy a jinou noc přespí ve stanici metra. V některých evropských městech trpí závažnou duševní poruchou až polovina lidí bez domova (WHO, 2003). Rostoucí počet duševně nemocných jedinců bez domova zejména ve velkých městech vyvolává znepokojení veřejnosti a směřuje k podpoře reinstitucionalizace. S tím však souvisí důležitá etická otázka. Pokud se tito lidé nedokážou přizpůsobit společnosti, měli by být nedobrovolně umístěni v psychiatrických léčebnách? Jedním z nejváženějších občanských práv v demokratické společnosti je právo na svobodu.
Více o léčebných zařízeních: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 675 - 677.

2. Ve Freudově terminologii se nevědomá kontrola klienta nad citlivým materiálem, která je určitou formou zablokování v průběhu terapie, nazývá:
a) odpor;

Při odhalování nevědomých konfliktů psychoanalytici velmi často používají metodu volných asociací. Klient je vyzván, aby nechal volný průchod myšlenkám a pocitům a aby bez jakéhokoli cenzurování nebo upravování řekl všechno, co mu vytane na mysli. Není to vůbec snadné. Při hovoru se obvykle snažíme udržet určitou souvislost a vypouštíme myšlenky, které nesouvisejí s tématem. S trochou cviku se volné asociace vynořují snadněji, ale i ti jedinci, kteří se uvědoměle snaží dát volný průchod svým myšlenkám, tu a tam zjistí, že je nic nenapadá a že si nedokážou vybavit podrobnosti nějaké události nebo dokončit myšlenku. Freud se domníval, že toto zablokování neboli odpor je výsledkem nevědomé kontroly jedince nad citlivými oblastmi, a právě tyto oblasti je nutné prozkoumat.
Více o dynamických terapiích: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 684 - 685.

3. Jestliže terapeut pracuje s individuálním klientem s cílem působit jako facilitátor, usnadňovat klientovi prozkoumávání jeho vlastních myšlenek a pocitů a pomáhat mu nalézt vlastní řešení, hovoříme o konkrétním terapeutickém přístupu nazvaném:
c) terapie zaměřená na klienta;

Terapie zaměřená na klienta, kterou ve čtyřicátých letech minulého století rozpracoval Carl Rogers, vychází z předpokladu, že nejlepším odborníkem na konkrétního člověka je on sám a že lidé dokážou najít řešení svých vlastních problémů. Úkolem terapeuta je tento proces usnadnit (facilitovat), a nikoli klást klientovi zkoumavé otázky, interpretovat jeho chování a navrhovat směr jednání. Rogers vlastně raději používal výraz „facilitátor“ než „terapeut“. Osoby, s nimiž pracoval, nepovažoval za pacienty, ale za klienty, protože psychické potíže nepovažoval za příznaky nemoci, kterou je třeba léčit. Terapeut znovu a lépe formuluje klientovy výroky o vlastních potřebách a emocích a usnadňuje (facilituje) tak klientovy pokroky na cestě k sebepoznání. Rogers byl přesvědčen, že nejdůležitějšími vlastnostmi terapeuta jsou empatie, vřelost a opravdovost.
Více o terapii zaměřené na klienta: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 685 - 686.

4. Různé terapeutické metody založené na principech učení a podmiňování jsou souhrnně označovány jako:
a) behaviorální terapie;

Výraz behaviorální terapie zahrnuje řadu terapeutických metod založených na principu učení a podmiňování. Behaviorální terapeuti předpokládají, že maladaptivní chování představuje naučené způsoby zvládání stresu a že s pomocí některých metod vyvinutých při experimentálním výzkumu učení lze nahradit maladaptivní reakce užitečnějšími. Behaviorální terapie se pokouší modifikovat chování, které je v určitých situacích maladaptivní. Při prvním sezení terapeut pozorně vyslechne klientův popis problému. Co přesně chce klient změnit? Je to strach z létání nebo obavy z mluvení na veřejnosti? Nemá pod kontrolou příjem potravy nebo pití? Připadá si neschopný a bezmocný? Nedokáže se soustředit na práci? Prvním krokem je jasné vymezení problému a jeho rozložení na řadu specifických terapeutických cílů. Pokud si klient například stěžuje na pocity neschopnosti, terapeut se ho pokusí přimět, aby své pocity popsal přesněji, aby vymezil situace, v nichž ho tyto pocity přepadají, a chování, které je s nimi spjato. Co vlastně klient nedokáže? Mluvit nahlas před třídou nebo před více lidmi? Dokončit včas pracovní úkoly? Ovládnout své stravovací návyky? Jakmile je přesně vymezeno chování, které se má změnit, vypracuje terapeut s klientem léčebný program a zvolí nejvhodnější terapeutickou metodu.
Více o behaviorální terapii: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 678 - 684.

5. Skupiny, v nichž se lidé dobrovolně scházejí, aby si vyměňovali informace a podporu, a to bez vedení profesionálního terapeuta, se nazývají:
d) svépomocné skupiny.

Roste však také počet svépomocných skupin, které nevede profesionální terapeut. Svépomocné skupiny jsou dobrovolné organizace lidí, kteří se pravidelně setkávají, aby si vyměnili zkušenosti a vzájemně se podporovali při překonávání společného problému. Nejznámější takovou skupinou jsou Anonymní alkoholici. Jiné skupiny pomáhají lidem vyrovnat se s určitými stresovými situacemi, například s ovdověním, rozvodem a životem osamělého rodiče.
Více o skupinové terapii: Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (Portál, 2012), s. 686 - 687.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0