Portál.cz > Aktuality > Projektivní metody v psychologické diagnostice

Projektivní metody v psychologické diagnostice

Datum: 6.10.2017

Projektivní metody jsou nezastupitelné nástroje v psychodiagnostické práci. Jsou však zároveň také nástroje, které kladou značné nároky na schopnosti a znalosti odborníka. Právě k rozvoji či získání těchto znalostí a schopností chce přispět tato publikace autorského kolektivu K. Najbrtové, J. Šípka, K. Lonekové a D. Čápa.

Projektivní metody v psychologické diagnostice

Kniha přináší orientaci v dělení projektivních metod i vhled do historie a teoretických východisek jednotlivých metod. Jejím těžištěm je však popis a nastínění užití projektivních metod u dospělých osob. V knize je představeno celé spektrum verbálních, grafických a manipulačních projektivních metod, ovšem větší prostor je věnován obtížnějším metodám, konkrétně Rorschachově metodě, Tematicko-apercepčnímu testu a Rosenzweigovu obrázkovému frustračnímu testu. Text je jedinečný tím, že je doplněn četnými příklady z používání projektivních technik v psychodiagnostické i psychoterapeutické praxi.

Zároveň je ale třeba připomenout, že projektivní metody jsou nástroje, které patří pouze do rukou odborníka. V rámci snahy o etické zacházení s těmito metodami se kniha vyhýbá zcela podrobnému popisu vyhodnocování a interpretace konkrétních metod i šíření originálních podnětových materiálů. Z tohoto důvodu nalezne čtenář jen omezené množství ilustrativních obrázků.

Autory publikace jsou psychologové PhDr. Kristina Najbrtová, prof. PhDr. Jiří Šípek, Ph.D., PhDr. Katarína Loneková, Ph.D., a PhDr. David Čáp, Ph.D., kteří působí na katedře psychologie FFUK.

Knihu koupíte na našem e-shopu.

Mohlo by vás též zajímat: M. Valenta, P. Humpolíček a kolektiv - Hra v terapii

Ukázka:

4.1 Podstata projektivního principu v psychoterapii

Obsáhlým tématem je bezesporu analyzování projekce jako zvláštního psychického fenoménu v psychoterapii. Některé psychoterapeutické směry s projekcí přímo počítají jako s tvůrcem a nosičem důležitého psychologického obsahu. Tak je tomu například v psychoanalýze, kde je projekce (na předpokládané nevědomé rovině) podstatnou a očekávanou charakteristikou vztahu klienta a terapeuta (ve smyslu přenosu, ale i protipřenosu). Některé psychoterapeutické směry nemají mechanismus projekce v centru pozornosti, ale všechny připouštějí jeho existenci a intervenci v psychoterapeutickém procesu. Příklad zajímavého propojování cílené a vyžádané projekce s psychoterapeutickou prací nalezneme například u Knoblocha a Knoblochové (1999). Klienti jsou požádáni, aby si z terapeutické skupiny vybrali důležité osoby/bytosti svého života a roztřídili je na autority, podřízené, přátele a intimní partnery. Ve schématu se mohou objevit i zvířata (nejčastěji jako nám blízké podřízené bytosti, o které se staráme), ale také různé transcendentní boží bytosti atp. Potom si každý ve skupině zvolí nejvhodnější představitele vybraných postav a psychodramaticky se s nimi setkává. Na této technice je patrné možné splývání fáze diagnostiky (třídění vybraných osob z anamnézy do určených kategorií a následné přiřazování konkrétním osobám v terapeutické skupině) a terapie (kdy se klien tům v přímé konfrontaci s postavou zastupující nějakou osobu z anamnézy vynořují důležitá a často palčivá témata, doslova volající po dalším terapeutickém zpracování).

Projektivní mechanismus lze s úspěchem využívat v psychoterapeutické práci s dospělými i s dětmi. Zde vidíme jeho velký potenciál v mapování situace, problému či v úvodní diagnostice, ale také ve vlastní psychoterapii. Ostatně diagnostiku od psychoterapeutické intervence vždy nelze zcela oddělit.

Můžeme si uvést další názorné situace. Vhodné je například užívání zástupných objektů, kterými mohou být kameny, dětské hračky (autíčka, panenky, plyšová zvířátka), fi gurky a různé jiné předměty. Pro klienta v psychoterapii může být obtížné hovořit o členech rodiny a rodinných vztazích. V takových případech lze danou oblast otevřít právě zástupnými objekty. Uveďme si krátké příklady (T = terapeut, K = klient).

T: Já tady před vámi rozložím různé kameny. Vy si je, prosím, prohlédněte, klidně si je vezměte do rukou a zkuste mi říci, který z nich by mohl reprezentovat vaši matku, otce, bratra…

K: Tento by mohl být jako otec.

T: Co vás k tomu vedlo? Čím vám ho připomíná?

K: Ten kámen je takový ostrý, vůbec není zaoblený. Navíc má tady odlomenou část. Táta byl stejný. Vlastně se k nám moc hezky nechoval, byl takový ostrý, skoro nikdy nás nepohladil, pořád se mu něco nelíbilo…

Jeden klient v psychoterapii trpěl úzkostmi a velkým strachem z onemocnění a vlastní smrti. Jednalo se o mladého muže, ženatého, s malým dítětem. Opakovaně chtěl otevřít téma vlastní smrti, ale nedokázal se rozhovořit, pouze plakal a jeho myšlenky obsazovala představa, že je pro ostatní přítěží. Postupu v psychoterapii výrazně pomohla projekce skrze kameny. Nejprve klient popsal jednotlivé kameny, obsadil je konkrétními rodinnými příslušníky a následně byl požádán, aby je rozmístil tak, jak by to odpovídalo vztahům v rodině.

T: Nyní si zkuste představit, že jste nemocný, že nemůžete dělat to, co chcete, nemůžete chodit do práce, potřebujete, aby se o vás okolí staralo.

K: To je strašná představa. (Pláč.)

T: Zkuste se podívat na kameny před sebou a posuňte je tak, jak si myslíte, že by se k vám přiblížili nebo se od vás vzdálili členové rodiny.

K: (Posouvá kameny.)

T: Kdo je vám nyní nejblíž?

K: Žena.

T: Co se změnilo?

K: Asi nic, asi mě má pořád ráda a bude mi pomáhat…

T: Co jste si uvědomil?

K: Že tu budou. Já bych pro ně také byl. Syn by se měl o koho opřít…

Klient měl velkou radost, že se mu vůbec podařilo o svých obavách hovořit. Díky zástupným objektům mohl dané téma otevřít. Na dalších sezeních byl již schopen o strachu z nemoci a smrti hovořit spontánně.

Knihu koupíte na našem e-shopu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0