Portál.cz > Aktuality > Rozhovory s C. R. Rogersem – jak opravdu poslouchat druhého

Rozhovory s C. R. Rogersem – jak opravdu poslouchat druhého

Datum: 12.9.2016

V době, kdy dialog leckdy znamená přehlušovat se výkřiky, jsou dialogy C. Rogerse takřka léčivé. Tento známý psycholog a psychoterapeut vedl s mysliteli své doby hluboké rozhovory, které byly pro zúčastněné cestou, jak znovu promýšlet vlastní postoje a názory. V živých polemikách se objevuje i nesouhlas, odlišné názorové pozice, ale schopnost ve slovech porozumět druhému i sám sobě.

Rozhovory s C. R. Rogersem – jak opravdu poslouchat druhého

V Portále vyšly knihy Carla R. Rogerse Způsob bytí a Být sám sebou, jeho rozhovory jsou ale ukázkou nejen přemýšlení, ale i schopnosti porozumět druhému a vyjít mu vstříc. Rogers rozmlouvá s chasidským filozofem M. Buberem, protestantským teologem P. Tillichem, behavioristickým psychologem B. F. Skinnerem, vědci a filozofy M. Polayim a G. Batesonem. Inspirací je pro všechny, které zajímá nejen osobnost nesmírně inspirující četbou pro všechny, které zajímá nejen osobnost Carla R. Rogerse, ale i intelektuální atmosféra doby, v níž žil a s řadou dalších lidí působil.

Starý pán neposlouchá jazz. Rozhovory s C.G. Jungem

Ukázka

BUBER: Můžu dodat jednu technickou záležitost? V průběhu svého života jsem se naučil vážit si termínů. Myslím, že v moderní psychologii tohle dostatečně neexistuje. Když najdu něco, co se podstatně liší od jiné věci, chci nový termín. Nový pojem. Víte, moderní psychologie obecně například mluví o nevědomí, které je určitým modem psychiky. Mně to nedává vůbec žádný smysl. Pokud se něco tak liší od… pokud se od sebe dvě věci liší tak jako tento druh duše a každou chvíli se mění, nezbývá než to, že když se ji snažím zachytit z jedné strany, nemůžu zachytit nic – toto bytí v čistém čase; a naproti tomu to, čemu říkáme „nevědomí“, není vůbec žádný jev, nemáme k tomu vůbec žádný přístup, jen zacházíme s jeho důsledky a tak dále. Nemůžeme říct, že to první je psychika a to druhé je také psychika; že nevědomí je něco, v čem jsou psychika a fyziologie, aby se tak řeklo, smíchané, to nestačí. Prostupují jedno druhým tak, že v souvislosti s tím vidíme, že termíny „tělo“ a „duše“ jsou jaksi pozdní termíny, pozdní pojmy, a pojmy nejsou nikdy realita. Jak můžeme porozumět tomuto pojmu?

Buberův spis Já a Ty v novém vydání

ROGERS: V tom s vámi plně souhlasím. Myslím, že když je zkušenost zásadně jiného druhu, zasluhuje si jiný termín. Myslím, že na tom se shodneme. Ale protože vidím, že čas běží, snad bych… rád bych se zeptal na něco dalšího, co pro mě má velký význam, ale nevím tak docela, jak to vyjádřit. Zkusím to tedy následovně. Když vidím, jak se lidé během terapie scházejí a navazují vztahy, myslím, že jedna z věcí, jíž jsem začal věřit a cítit ji a zakoušet, je to, že lidské povaze, základní lidské povaze – to je ubohý výraz a vy byste to možná zvládl vyjádřit lépe – je opravdu třeba věřit. Zdá se mi, že v některých vašich spisech zaznamenávám víceméně stejný pocit. V každém případě jsem během terapie udělal významnou zkušenost, že člověk při ní nemusí dodávat motivaci k pozitivnímu nebo konstruktivnímu. Ta v jedinci prostě existuje. Jinými slovy, můžeme-li v jedinci uvolnit to základní, bude to konstruktivní.

Knihu zakoupíte zde


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0