Portál.cz > Aktuality > V řadě Klasici vychází Buberovo Já a Ty

V řadě Klasici vychází Buberovo Já a Ty

Datum: 4.9.2016

Rozsahem nevelká knížka vypadá v kontextu monumentálního Buberova díla jako epizodní záležitost, avšak klíčová z hlediska svého obsahu a vlivu, který měla nejen na další Buberovo myšlení, ale i na myšlení jeho současníků a následovníků.

V řadě Klasici vychází Buberovo Já a Ty

Kniha Martina Bubera z roku 1923 je považovaná za jedno z nejzákladnějších děl filosofie dialogu. Buer v ní rozlišil dva základní přístupy člověka ke skutečnosti: „Já-Ty“ a „Já-Ono“. Tuto základní myšlenku pak rozvíjeli další myslitelé a setkala se s ohlasem i v nejširších čtenářský kruzích.

Podle PhDr. Milana Lyčky, Ph.D., autora doslovu: „Buber nabídl vykořeněnému a zmatenému člověku poválečných dvacátých let jistou existenciálně laděnou „filozofickou víru“, jejíž jádro je ve vědomí nesamozřejmosti individuální existence, která se zajišťuje jen v konfrontaci s „druhým“, který vůči mně vystupuje vždy jako „Ty“, jako partner v dialogu ať v podobě přírody, jiných lidí, nebo Boha.“

Knihu můžete koupit zde

Ukázky

Ani instituce takzvaného osobního života nelze obrodit svobodným citem (i když ne ovšem bez něho). Tak například manželství se nikdy neobrodí ničím jiným než tím, z čeho pravé manželství vždycky povstává: tím, že si dva lidé vzájemně zjevují Ty. Z toho buduje Ty, které není žádným z obou Já, jejich manželství. To je metafyzický a metapsychický fakt lásky, jejž city lásky pouze doprovázejí. Ten, kdo chce obrodit manželství z jiného zdroje, se v podstatě neliší od toho, kdo je chce zrušit: oba vlastně říkají, že už neznají onen podstatný fakt. A vskutku: kdybychom odečetli od veškeré erotiky naší doby, o níž se tolik hovoří, všechno, co se vztahuje k Já, tedy každý poměr, v němž jeden není druhému vůbec přítomný, v němž jeden si druhého vůbec nezpřítomňuje, nýbrž užívá ho jako prostředku vlastního potěšení –, co by pak zbylo?

Maslowovo dílo O psychologii bytí vyšlo v češtině poprvé

Mnoho lidí by rádo zavrhlo slovo Bůh jako nevhodné, protože se ho tolik zneužívá. A je to zajisté nejobtíženější slovo ze všech, která lidé užívají. Právě proto je nejméně pomíjivé a nej- více nezbytné. A co váží všechny zmatené řeči o božím bytí a díle (třebaže nebylo a nemůže být jiného) ve srovnání s jedinou pravdou, že všichni lidé, kteří oslovovali Boha, mínili právě jej? Neboť ten, kdo říká „Bůh“ a má skutečně na mysli Ty, oslovuje – ať už je zajatcem jakéhokoli bludu – pravé Ty svého života. To nemůže být omezeno žádným jiným; k němu má vztah, který zahrnuje všechny ostatní vztahy.

Avšak i ten, kdo si to jméno oškliví a domnívá se, že je bezbožný: když celou svou oddanou bytostí oslovuje Ty svého života jako něco, co nemůže být omezeno žádným jiným, oslovuje Boha.

Další díla z edice Klasici


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0