Portál.cz > Aktuality > Základní mapu lásky žádná výchova nepřekreslí

Základní mapu lásky žádná výchova nepřekreslí

Datum: 25.4.2016

Psychiatr a sexuolog Martin Hollý ve svém knižním rozhovoru s Marií Těthalovou překonává mýty o psychických poruchách a nahlíží do probíhající reformy psychiatrie. Zabývá se také sexualitou jako nedílnou součástí života každého člověka, a to jak v jejích obvyklých projevech, tak v případných variantách a poruchách.

Základní mapu lásky žádná výchova nepřekreslí

„Psychiatrii jsem „zdědil“ po otci. Říkal mi, že málo našich pacientů můžeme vyléčit, ale všem můžeme pomoci. Nikdy není hotovo, ale vždy to je smysluplná práce.“

Během studií na medicíně hledal Martin Hollý jiné obory než psychiatrii, v níž je jeho otec MUDr. Karol Hollý významným slovenským odborníkem. Nakonec se rozhodl právě pro ni. Pracoval v nemocnici v Trenčíně a v roce 1996 odešel do Prahy za nabídkou pracovat v Bohnicích, kde začínal na sexuologii. „Bašný (tehdejší ředitel nemocnice) začal změny, v nichž mám šanci pokračovat a přidat k nim něco dalšího.“

Cílem rozhovoru je přispět k odtabuizování tématu psychiatrie a duševních poruch, destigmatizace duševně nemocných a otevření prostoru pro dialog mezi laiky a odborníky.

"V době psaní knihy jsem přestal sexuálně žít", říká Martin Fafejta, autor knihy Sexualita a sexuální identita

Ukázka:

Jako sexuologové jsme přesvědčeni, že sexuální chování není naučitelné ani přeučitelné. Že to, čemu se můžeme učit, je kultivace sociálních vztahů, které se samozřejmě se sexualitou prolínají. Sexualitu v jejím základním programu, onu „základní mapu lásky“ ale nepřekreslíme žádnou výchovou. Preference se nezmění, odhlédneme-li od raného dětství, kdy moc nevíme. Máme ale obecně za to, že vznik sexuálních poruch, a tedy i vývoj normální sexuality, je převážně věcí poměrně komplikované genetické výbavy. (…)

Můžeme hledat analogie mezi vznikem duševních poruch, resp. duševním zdravím, a normálním či patologickým vývojem v raných měsících života, kdy se mozek velmi dynamicky dotváří. Existují teorie, že právě v tomto období se zafixuje norma nebo patologie.

"Potřebujeme více sexu, ale potřebujeme sex s duší" - čtěte knihu Thomase Moora Duše sexu

Jak jako sexuolog pracujete s lidmi, jejichž sexualita z určitých důvodů není „kompatibilní“, třeba z klasického nesouladu denních rytmů, kdy jeden je skřivan a druhý z páru je sova? Nebo když každý z nich má jinou představu o frekvenci sexuálního styku?

Sexuologie je v nejlepším případě zprostředkovatelem vzájemné dohody a slaďování příběhů. Primárně ale lidé musejí chtít se situací něco dělat, musejí chtít změnit zaběhlé stereotypy, udělat něco pro toho druhého. Sexualita není jenom „kšeft“, ale „kšeft“ je součástí partnerské sexuality. Špatné je, když se to zredukuje na splnění nějakých čárek manželských povinností, na druhou stranu v dlouhodobém vztahu to znamená i nějakou změnu organizace vlastního života, aby sexuální život mohl probíhat. Je to odraz společného soužití. Plzák říkal, že v dlouhodobém vztahu musí být vášeň nahrazena pravidelností, což zní jako většina jeho vyjádření velmi stroze, ale je to zároveň hodně hluboké. Mluvíme-li o spoustě stereotypů, které vytváříme, proč by se neměly týkat také sexuálního chování. Víme také, že každý stereotyp je dobré někdy opustit, i když to neznamená, že aktivity, které děláme stereotypně, jsou špatné. Neměli bychom si říkat, že cesta domů má smysl jen tehdy, když jedeme jinudy.

Pravidelně konzumovaná sexualita, přestože není úplně vášnivá, taková, jako bývala, má zdravotně výhodné účinky, působí jako prevence stresu a prostředek relaxace. Funguje zde také posilující zpětná vazba. Po sexuální aktivitě, která je zakončena spokojeností, se vyplavuje oxytocin, což je hormon sounáležitosti. Čím je tedy sex pravidelnější, tím na něj máme větší chuť. Takže Plzák měl i přes svou strohost pravdu.

Mluvit s dětmi o sexu? Hlavně stručně.

Jak by podle vás měla probíhat sexuální výchova v rodině?

Můj děda říkal, že je zbytečné s dětmi mluvit o sexu, protože vždy přijdeme pozdě. Ať si myslíme, co chceme, děti se o sexu baví. Nemyslím si ale, že bychom na to měli rezignovat, spíše bychom měli hrdě soutěžit s obecnou informovaností, mluvit o tom adekvátně věku. Neměli bychom mluvit o čápech, ovšem mluvíme-li s předškoláky nebo s dětmi mladšího školního věku, nemusíme zabíhat do úplných podrobností. Nemusíme jim popisovat technikálie.

MUDr. Martin Hollý, MBA je psychiatr a sexuolog. Publikuje odborné práce v monografiích a odborných časopisech, přednáší na domácích i zahraničních konferencích. Působí také jako externí lektor poradenských a vzdělávacích firem, specializuje se na trénink komunikace a týmové spolupráce. V současné době je ředitelem Psychiatrické nemocnice v Bohnicích.

Mgr. Marie Těthalová vystudovala speciální pedagogiku, pracuje jako šéfredaktorka časopisu Informatorium 3-8 a knižní redaktorka nakladatelství Portál. Za své rozhovory na téma zdravotního postižení obdržela dvě ocenění Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.

Další ukázky z knihy zde

Knihu koupíte v našich knihkupectvích a na e-shopu, vychází také jako e-kniha.


Průměrné hodnocení (4 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0