5000
Rodina a škola 2014 Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě Psychologie dnes 2014

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Co je raná pěstounská péče?

Co je raná pěstounská péče?

Autor: Helena Chvátalová | Datum: 21.9.2011 | Vydání: 10/2011

Náhradní rodinná péče je pro děti, které z nějakého důvodu nemohou žít ve vlastní rodině, velmi důležitá. Přesto je v naší republice pořád mnoho dětí v ústavní výchově. Rozvoj a podpora náhradní rodinné péče je i jedním z cílů připravované novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí – doufejme tedy, že se v tomto směru blýská na lepší časy. Úplnou novinkou je u nás tzv. raná pěstounská péče.

Co je raná pěstounská péče?

S myšlenkou tzv. rané pěstounské péče (NRP) u nás přišli manželé Alžběta a Vratislav Hláskovi. Na otázku, oč konkrétně jde, odpovídá Vratislav Hlásek: „Znamená to přijmout několikadenního novorozence rovnou z porodnice, aby nemusel být na dobu, než bude možné provést osvojení a předat ho adoptivním rodičům, umístěn do kojeneckého ústavu. V České republice prožije každé dítě, kterého se matka vzdala, minimálně šest týdnů v kojeneckém ústavu. To je ochranná lhůta, kdy má matka právo svůj názor změnit. Podle zákona musí dát po této lhůtě znovu osobně souhlas k osvojení. Po šesti týdnech je však velmi obtížné některé matky sehnat. Jiné zase – většinou pod tlakem okolí – už podruhé souhlas s osvojením nedají, a péče o dítě se stejně neujmou. Tím se celý proces protahuje.”

Dnes už se naštěstí ví, že pro dítě jsou první měsíce po narození rozhodujícím obdobím pro vznik schopnosti vytvářet pevné citové vazby. Ještě před dvaceti lety se někteří odborníci domnívali, že uspokojení fyzických potřeb je to jediné, co dítě zhruba do čtyř měsíců potřebuje. Novější neurovědecké poznatky však říkají, že právě v tomto období se dítě poprvé seznamuje s tím, jak na ně okolní svět reaguje a buduje si schopnost vytvářet vazby. Když na tuto rozvíjející se schopnost nikdo adekvátně neodpovídá, přirozeně se naučí vazby nevytvářet, protože se mu to nevyplatí. Tak vzniká poškození pro celý život, které se velmi obtížně překonává. Cílem rané pěstounské péče je, aby dítě tuto důležitou dobu nemuselo trávit v ústavu, ale mohlo být ve skutečné rodině.

Nechceme dítě, nabízíme službu

Musím přiznat, že osobně bych na ranou pěstounskou péči asi neměla. Nedovedu si totiž představit, že bych se několik měsíců starala o miminko a pak je předala někomu jinému. „Přirozený smutek z jeho odchodu vyváží velká radost, že dítě nemuselo na svou rodinu čekat v kojeneckém ústavu. A vlastně je to podobné, jako kdybyste delší dobu hlídala dítě třeba nemocné kamarádce. Také byste si je zamilovala, ale od začátku by vám bylo jasné, že není vaše a jistě byste neměla problém vrátit je matce. Takhle je třeba si to v hlavě srovnat. My opravdu nechceme dítě, jen nabízíme službu. Zjistili jsme, že i když v České republice existuje přechodná pěstounské péče od roku 2006, téměř není využívána, a službu rané pěstounské péče u nás takto neposkytoval vlastně nikdo. I kdyby zákon byl co nejvstřícnější a všechno šlo hladce, vždycky vznikne nějaká prodleva, kterou kojenec v ústavní péči stráví. Tuto prodlevu je potřeba překlenout, proto jsme se do toho pustili,” vysvětluje Vratislav Hlásek a dodává: „První dvě děti, které u nás prošly ranou pěstounskou péčí, už jsou u svých adoptivních rodičů.“

První děťátko pobylo v rodině Hláskových kvůli zdlouhavému soudnímu řízení víc než rok. Kdyby nebylo v rané pěstounské péči, muselo by ho prožít v ústavním zařízení. Obě rodiny, pěstounská i osvojitelská, jsou dodnes v kontaktu, protože si to adoptivní rodiče přáli. „Víme, že chtějí, abychom i nadále byli součástí jeho života. Pokud si však někteří další adoptivní rodiče nebudou přát, aby o nás jejich dítě vědělo, budeme to respektovat,“ říká Vratislav Hlásek.

Druhé děťátko, které start do života prožilo u Hláskových, oslavilo v osvojitelské rodině již druhý měsíc svého života. „A už je v naší rodině (kterou tvoříme my s manželkou, naše dvě dcerky i prarodiče, kteří fungují, jak babičky a dědové mají) v rané pěstounské péči třetí miminko a čeká u nás na svoji rodinu,” usmívá se spokojeně V. Hlásek.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 10/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola