5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Těhotná, nebo nemocná?

Těhotná, nebo nemocná?

Autor: Gabriela Bachárová | Datum: 21.9.2011 | Vydání: 10/2011

Gynekologická ambulance je místo, kam těhotné ženy v naší zemi chodí často. Na kontroly a vyšetření se některé v čase mezi početím a porodem dostaví třeba až patnáctkrát. Je to tak dobře, nebo vysoký počet prohlídek škodí? Co si o tom myslí respektovaní odborníci? Odpovídají ženský lékař Vít Unzeitig a soukromá porodní asistentka Ivana Königsmarková:

Těhotná, nebo nemocná?

Je správné, že zdejší těhotné ženy absolvují tak vysoký počet vyšetření?

Vít Unzeitig (VU): Nemyslím, že je to tak. Po vstupním vyšetření následují kontroly v intervalech 4 – 6 týdnů. Až v průběhu posledního měsíce jsou vyšetření jedenkrát týdně. Celkový počet návštěv poradny se pohybuje mezi 8 – 10. Ivana Königsmarková (IK): Systém je předimenzovaný. O každou ženu je pečováno, jako by byla vysoce riziková. To samo o sobě znamená mnoho rizik. Ženy jsou stresovány mnoha často nadbytečnými vyšetřeními, v rutinních postupech je možné přehlédnout různé varovné informace, péče je příliš drahá. Je důležité vědět, zda je žena zdravá a jestli se těhotenství dobře vyvíjí. K tomu je vhodné vyšetřit vnitřní prostředí ženy, tedy udělat krevní odběry. Dále jsou potřeba kontroly jedenkrát za měsíc. Při tom by se měl kontrolovat krevní tlak, moč, váhový přírůstek a otoky a pohmatem zevně vyšetřit břicho a poslechnout miminko. Další případná vyšetření by se měla provádět pouze, pokud je podezření na problém, nebo se problém objeví.

Je nutné, aby každá žena podstupovala vyšetření na těhotenskou cukrovku?

VU: Osobně si to nemyslím a také jsem to na odborném poli deklaroval, ale bez výraznější odezvy. Vyšetření požaduje mezinárodní odborná společnost diabetologů a argumentuje vysokým počtem nových případů cukrovky u dětí. Dle jejich názoru se může mnoha z nich předejít již v graviditě – pokud se včas odhalí patologie odbourávání cukru u matky. Na straně druhé musím říct, že požadavky diabetologů jsou podstatně rozsáhlejší, ale gynekologové je zatím odmítají. IK: Žena při vyšetření vypije 75 gramů cukru. V době, kdy se vyšetření provádí, již dítěti funguje slinivka a cukr prochází placentou. Kromě toho je vyšetření v různých laboratořích prováděno různě. Měly by být sledovány jen rizikové ženy: ženy se závažnou rodinnou zátěží (rodiče nebo sourozenci mají cukrovku) a ženy s vyšší počáteční váhou (80 kg a více).

Stále se ještě běžně provádí tripple test, který se už považuje za překonaný.

VU: Tripple test je pouhým nepodkročitelným minimem (takovým, pod které není možné klesnout – pozn. red.). Osobně se domnívám, že vyšetřování rizik výskytu vrozených vývojových vad by nemělo patřit mezi celoplošné screeningové programy. I když zjistíme, že plod je postižen a trpí závažnou vývojovou vadou, nemůžeme těhotenství ukončit bez souhlasu těhotné nebo obou rodičů. A tak bych tuto rozhodovací pravomoc rodičů posunul na začátek celého diagnostického procesu: kdo chce o svém plodu vědět podrobnosti, ať rozhodne, zda taková vyšetření podstoupí. Za této situace bych je nehradil ze zdravotního pojištění. IK: V zahraničí se tyto testy provádějí u rizikových žen, nebo pokud si to žena sama přeje. Jde o významný etický problém a v brzké době o něm bude třeba vést širokou diskusi.

Ženy jsou na konci těhotenství zvány k lékaři i několikrát týdně. Pokud přenášejí, absolvují často zátěžový test. To představuje velký stres.

VU: Stárnutí placenty a snížení jejích základních funkcí je velkým rizikem každé těhotné. Proto jsme zavedli monitorování placentární funkce kardiotokografem v průběhu posledního měsíce gravidity a díky tomu se nám podařilo částečně snížit mrtvorozenost dětí. I tak se ale stále vyskytují nejasné případy nitroděložní smrti plodu. Teprve ve chvíli, kdy se fyziologický průběh gravidity stává rizikovým (žena neporodí do týdne po ultrazvukem korigovaném termínu porodu), se intenzita návštěv lékaře zvyšuje. S nárůstem hmotnosti plodu stoupají jeho energetické nároky a naopak s délkou gravidity po termínu se snižuje placentární schopnost plod vyživovat a okysličovat. K diagnostice takové situace, která může vést při rozvoji děložních kontrakcí k nedostatku kyslíku a následné nitroděložní smrti plodu, slouží oxytocinový zátěžový test. Je třeba jej vnímat jako menší zlo, které nikoho nepoškodí a přitom nás velmi dobře informuje o aktuální situaci plodu v děloze. Toto vyšetření je zatím nenahraditelné. IK: Je třeba vzít na vědomí, že placenta má své limity. Abychom něco nepropásli, je vhodné absolvovat častější kontroly jedenkrát týdně. Světová zdravotnická organizace ale např. považuje za škodlivé rutinní monitorování (kardiotokografi i), která se u nás stále provádí. Přístroje ve zdravotnictví by měly sloužit k diagnostice nebo léčbě. V porodnictví přístroji léčit neumíme, k diagnostice by se měly používat jen pro ověření nebo vyvrácení podezření na nějaký problém.

V některých státech žena místo lékaře navštěvuje porodní asistentku. Dal by se tento model uplatnit i v českých podmínkách?

VU: Region střední Evropy historicky vychází z péče poskytované odbornými lékaři. Jejich dohled i osobní odpovědnost zatím není třeba systémově bourat, spíše dolaďovat k dokonalejším formám. Porodní asistentka má i v tomto modelu zcela nezastupitelné místo a s ošetřujícím lékařem úzce spolupracuje. Do budoucna si umím představit i to, že některé návštěvy těhotenské poradny budou vedeny řádně edukovanou porodní asistentkou. IK: V zahraničí to mnohde chodí tak, že když žena nedostane menstruaci, jde k lékaři. Ten zjistí, že není nemocná, ale těhotná. Dále chodí k porodní asistentce, k lékaři pouze v případě , když se objeví problém. Porodní asistentka o ženu pečuje také během porodu, a to tam, kde si žena vybere. Pokud je vše v pořádku, odchází žena s dítětem několik hodin po porodu domů, kam za ní porodní asistentka dochází a poskytuje rady o kojení i péči o dítě a kontroluje poporodní adaptaci matky i dítěte. Taková péče je velmi efektivní, má žádoucí osobní rozměr a je i podstatně levnější. V zdejším porodnickém systému je individuální péče porodní asistentky považovaná za nadstandard. Přesto je možné ji i u nás využít, bohužel ale jen v některých částech republiky, např. v Praze, Brně či Zlíně. Ženy si tuto péči musí samy hradit.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 10/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola