5000
Kompletní ročník časopisu 2016 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > On-line archiv článků > Seznam vydání

Seznam vydání

Děti a my

4/2007

Děti a my 4/2007

Gabriela Bachárová, 1.8.2007

Hlavním tématem nového vydání časopisu Děti a my je správné držení těla u dětí. Dozvíte se, že nejde jen o estetický, ale i zdravotní problém. V článku o přirozených porodech píšeme, proč to v Česku zatím nejde a jak by měl přirozený porod v praxi fungovat. Poradíme vám také, jak rozvíjet řeč nejmenších dětí a jak poznat, že něco není v pořádku. Rodiče malých nepořádníků jistě zaujme článek, jak z nich udělat milovníky uklizených pokojíků. Víte, jak koupit dítěti správné boty nebo pro koho se hodí rovnátka? I to se dozvíte v časopise Děti a my. Máte postižené dítě? Podobný osud má i známá česká klarinetistka Ludmila Peterková. V rozhovoru říká, jaký je život s postiženým dítětem a v čem ji obohatil.

Celý článek

668.jpg

Od prvního hlásku ke slovíčkům

Sofie Ritterová, 1.8.2007

Šišláte na novorozeně v domnění, že vám stejně nerozumí? Raději to nedělejte, dítě by vás v budoucnu mohlo napodobit. Miminko samozřejmě nerozumí obsahu slov a vět, které slyší. Přesto ale vnímá melodii, intonaci a rytmus řeči. Na děti mluvte často už od narození. Pomůžete tím rozvíjet nejen jejich řeč, ale také pohybové schopnosti.

Celý článek

Ach, ten nepořádek...

1.8.2007

Pohled na rozbombardovaný dětský pokojíček dokáže rozčílit leckterého rodiče. Okamžitě si to ukliď, nařídí. Jenže to je jako by hrách na stěnu házel. Hlavně maminky to nevydrží a po čase za dítě pokoj uklidí. Tím ho ale k pořádkumilovnosti nevychovají. Lepší je pochopit, že děti mají svůj vlastní systém pořádku. A pak stanovit jasná pravidla.

Celý článek

Máma koupí botičky…

Ivana Závozdová, 1.8.2007

Přestože většina dětí přichází na svět se zdravýma nožkama, už třetina prvňáčků má různě deformovaná chodidla. Hlavním důvodem je nevhodná obuv.

Celý článek

Přirozený porod: u nás zatím jen sen

Lenka Brďková, 1.8.2007

Přirozený porod bez lékařských zásahů je snem řady budoucích maminek. V Česku ale zatím neexistuje žádné zdravotnické zařízení, které by ho umožňovalo. Problém je i v tom, co se vlastně pod pojmem přirozený porod skrývá.

Celý článek

Já chci taky rovnátka!

Ivana Závozdová, 1.8.2007

Nosí je stále více dětí, teenagerů i dospělých. Rovnátka v puse dnes už nejsou důvodem k posměchu, a dokonce - věřte nevěřte - se stávají žádaným módním doplňkem. Ale především je to cesta, jak si co nejdéle uchovat zdravé, funkční zuby.

Celý článek

Narovnej se!

Barbora Matyášová, 1.8.2007

České děti se hrbí. Špatně stojí i sedí. U puberťáků se dokonce uvolněný postoj a shrbená záda staly módou. Zdaleka si přitom nezadělávají jen na problémy s páteří. Špatné držení těla působí na celý organismus, a dokonce i na naši psychiku.

Celý článek

Moje dcera je nemocná. Osud to tak chtěl.

Scarlett Wilková, 1.8.2007

Zatímco jí tleskají plné koncertní sály v různých částech světa, doma na ni čekají starosti. Její dcerka se narodila s vážnou nemocí. Nikdy nebude zdravá. Nejtěžší bylo vyrovnat se s tím, říká nejvýznamnější česká klarinetistka Ludmila Darjaninová Peterková.

Celý článek

Postiženi ústavem

Libor Popela, 1.8.2007

Dospělé děti. Na první pohled nesmyslné spojení. Na druhý už ne. Jsou mezi námi „dospělé děti“, se kterými se život nemazlil, jejichž rodiče se o ně nechtěli nebo nemohli postarat, a tak skončily v ústavu. Jenže ústav je jako skleník, který má do skutečné přírody daleko. Některé z nich měly to štěstí a po dosažení plnoletosti odešly do Domu na půli cesty. Do zařízení, které je má naučit skutečnému životu.

Celý článek

Já chci taky rovnátka!

Ivana Závozdová, 1.8.2007

Nosí je stále více dětí, teenagerů i dospělých. Rovnátka v puse dnes už nejsou důvodem k posměchu, a dokonce - věřte nevěřte - se stávají žádaným módním doplňkem. Ale především je to cesta, jak si co nejdéle uchovat zdravé, funkční zuby.

Celý článek

Co je osobní asistence?

vbi, 1.8.2007

Pokud máte doma postižené dítě, ale nechcete ho dát do ústavu, řešením je využít služeb osobní asistence. V Česku je poskytují hlavně nezisková sdružení, ale lze se obrátit i na soukromé osoby. Co můžete od služeb osobní asistence očekávat? Především to, co postižené dítě samo potřebuje. O rozsahu služeb rozhoduje samo nebo s rodiči, samozřejmě s přihlédnutím k doporučením odborníků. Nejčastěji jde o pomoc při cestování nebo při běžných úkonech, které nemocný nezvládne sám, jako jsou chození na toaletu nebo základní hygiena. Osobní asistent ale svého klienta doprovází i za kulturou, chodí s ním do kina, do divadla, do knihovny nebo jen tak na procházky. Někteří z nich jsou schopni také s klientem cvičit, musí být ale vyškolení od fyzioterapeuta. Osobní asistenci nejčastěji pochopitelně využívají lidé, kteří se bez pomoci cizích lidí vůbec neobejdou. Nejde přitom jen o vozíčkáře, ale třeba i o lidi se zrakovým nebo sluchovým postižením. Jak může vypadat typický den s osobním asistentem? Člověku, který je na vozíku, pomůže při zdvižení z lůžka, přeloží ho na vozík, vykoná s ním hygienu, pomůže mu obléct se, připraví a podá mu jídlo, umyje nádobí a poklidí kuchyň. Pak ho může doprovodit do školy. Může tam s ním i zůstat. Některé školy ale mají i vlastní asistenty. Po škole ho asistent zase doprovodí domů a zůstane tam s ním podle potřeby až do večera. Kvůli tomu, že péče o postiženého někdy zabere i celý den, je dobré, aby měl asistenty alespoň dva. Ti se pak mohou navzájem zastoupit, když jeden nemůže. Samozřejmě, klient nemusí mít asistenta u sebe celý den. Kdo bývá nejčastěji asistentem? Může jím být prakticky kdokoli, není potřebná žádná speciální kvalifi kace. Je ale možné absolvovat školení, na němž se zájemci dozvědí vše o osobní asistenci. Proto pokud budete hledat asistenta, ptejte se ho, zda na takovém školení byl. Je to jistá záruka, že má o práci skutečný zájem. Jak služby osobní asistence hledat? Jednou z cest je poptat se ve střediscích rané péče, která mají obvykle kontakty na osobní asistenty, nebo asistenci přímo poskytují. Informaci by měl poskytnout i odborný lékař, který se o dítě stará. Co se týká ceny za služby, je to různé. Někdy si klient služby platí, hlavně tehdy, když je poskytuje soukromá osoba, která si tímto způsobem vydělává. Pokud je asistentem dobrovolník, neplatí se nic. V České republice je bohužel nabídka osobních asistentů velmi malá, proto je nutné mít trpělivost a smířit se s tím, že najít vhodného asistenta může nějakou dobu trvat.

Celý článek

Syn mě potřebuje. 24 hodin denně

Kateřina Kuchyňová, 1.8.2007

Dvanáctiletý Filip Němec se málem utopil na školním výletě. Pod hladinou bazénu zůstal nejméně patnáct minut. Důsledek? Vigilní koma. Chlapec nevnímá, ani když má otevřené oči. Stará se o něj maminka. Je to celodenní dřina. Jen příprava na krátkou procházku trvá hodinu a půl. Rodina se nevzdává, věří, že synův zdravotní stav se může zlepšit. Cvičí s ním, dojíždí na terapie.

Celý článek

Jak vychovat syna aneb tatínek v akci

Jiří Závozda, 1.8.2007

Knihkupectví jsou plná nejrůznějších knížek, v nichž autoři radí, jak dosáhnout úspěchu v práci, získat ženu snů nebo třeba neusnout v kině. V jedné takové, kde se to hemží větami jako Jdi za svým cílem! Pozoruj překážky! či Cesta novým směrem vás dovede k novému úspěchu! nějaký chytrák v předmluvě radí, že tuhle knížku je dobré číst dětem u krbu a ony pak budou kráčet životem bez větších obtíží. Kdyby všechno bylo tak jednoduché… Možná je to tím, že nemám krb, ale já si na rozdíl od autorů „chytrých“ knížek myslím, že výchova dítěte je spíše cestou pokusu a omylu, a že když chcete dítěti sdělit nějaké moudro, největším uměním je ho nenaštvat. „Přestaň, tati,“ protáhne obličej syn, když mu na procházce připomenu rodinné heslo: „Nemůžeš? Přidej!“ Někdo s věkem, jiný s počtem dětí přijde na to, že lepší než tisíc výchovných frází je potomkovi nenápadně podstrčit opravdovou literaturu. Třeba s větou: „Tohle není špatný, ale nevím, jestli bys tomu už rozuměl…“ Když se syn s chutí začte do mé oblíbené knihy, je to radost i nenápadné sdělení, že má podobné hodnoty jako já. Řada knížek, které pro něj mám připravené v knihovně, je pořádně dlouhá. Zálibně se dívám na autory: Čapek, Saroyan, Eco, Kundera, Škvorecký, Salinger… Smůla, že já to už mám za sebou. Jen se člověk nesmí moc vyptávat, jak se mu knížka líbila. Fintu pozná okamžitě. Koneckonců zavést s dítětem hovor s cílem takzvaně mu něco předat je cesta do pekel. „Já vím, to jsi mi říkal před rokem a taky minulý čtvrtek.“ - „To jsi mi taky říkal před rokem.“ - „Chytrý, tak si to zkus sám.“ (Chacha, tuhle odpověď miluji ze všeho nejvíc.) Než poslouchat takové věty, je lepší počkat, až nastane vhodný okamžik pro moudrá sdělení. Je záhodno jej nepromeškat, sdělení vypouštět co nejledabyleji, jen tak mimochodem, a věřit, že něco z toho se zahnízdí. A když ne, taky dobře, třeba se dítě aspoň v životě poučí z mých chyb, že? Prostě snaha otce předávat synovi svůj pohled na svět, svoje myšlenky a sny naráží na spoustu překážek. Pravdu má spíše manželka. „Když mu chceš něco předat, nemluv o tom a spíše jdi příkladem,“ říká. Myslí tím třeba: Když chceš, aby jednou ženě nosil kytky, nos je mně. Když chceš, aby nebyl hulvát, odsuň mi v restauraci židli a počkej, než si sednu. Nestyď se mě vzít na procházce za ruku. Neříkej pořád, jak mi pomáháš v kuchyni, a doopravdy pomáhej. Nenechávej proboha ty smradlavý ponožky ležet na zemi. Když jdu reklamovat boty, stůj při mně a neschovávej se. Možná je to návod, jak z kluka vychovat chlapa, který se jednou nepodělá před šéfy a sám si najde cestu. Jenže co ta výchova? Přece jen jsou věci, které by otec měl synovi sdělit. Takže příště něco důležitého: JAK SE DÍVAT NA SPORTOVNÍ PŘENOSY.

Celý článek

Půjdeme dnes do klubu?

Marie Těthalová, 1.8.2007

Mezi obyčejnými paneláky pražských Letňan stojí malá a nenápadná budova, ve které se skrývá Klub Montessori. Na první pohled vypadá jako obyčejná sídlištní školka. Nabízí ale mnohem víc. Děti, které do klubu chodí, v něm najdou prostor pro svobodný rozvoj. Stres ani negativní hodnocení tady nemají místo. Iva Tělecká a Markéta Čurdová, zakladatelky Klubu Montessori, mi vyprávěly, co se v jejich klubu děje.

Celý článek

Je mi čtyřicet a mám dítě

Barbora Matyášová, 1.8.2007

Ještě na počátku devadesátých let jsme na pískovištích a dětských hřištích běžně potkávali maminky, jimž bylo kolem dvaceti let. Zavítáme-li na stejná místa dnes, je vše jinak. Stále častěji můžeme narazit na ženy, které si na kočárek s miminkem počkaly třeba až do čtyřiceti.

Celý článek

Děti jako všechny jiné

PhDr.Václav Mertin, 1.8.2007

Pro výchovu dětí v náhradní rodinné péči platí stejná pravidla jako pro výchovu vlastních potomků. Je to dobré mít na paměti hlavně v případech, kdy se adoptované dítě nebo to, které máme v pěstounské péči, nechová podle našich představ. Dobrou zprávou je, že podnětné rodinné prostředí má na rozvoj dítěte velký vliv. Není tedy pravda, že svůj osud mají děti z dětských domovů nebo kojeneckých ústavů předurčen a jejich případné negativní chování se nedá změnit.

Celý článek

1 2 3 4 
6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola