5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Báječné léto s knížkou

Báječné léto s knížkou

Autor: Eva Jedelská | Datum: 20.5.2010 | Vydání: 6/2010

Pro mnohé z nás, rodičů, vypadaly ideální prázdniny právě takto: nanosit si z knihovny zásobu mayovek, zalézt někam pod třešeň a číst a číst. Dneska už to zní jako Staré pověsti české… Pokud ale chcete vaše dítě do světa knížek trochu popostrčit, léto je k tomu ten nejlepší čas.

Báječné léto s knížkou

I dnes existují děti, které vydrží ponořené v knížce celé hodiny. Ale taky takové (a přiznejme si, je jich víc), které se sotva prodrkotají ukázkami v čítance. Čím to je? Proč některé děti zcela samozřejmě čtou a jiné to prostě nebaví? Počítač je jistě těžká konkurence, ale všechno se na něj svést nedá – jsou děti, které svůj zájem spravedlivě rozdělují mezi stránky webové i papírové. Bohužel, ani stále dokola opakovaná teze o rodičovském příkladu neplatí vždycky. Mohli by o tom vyprávět mnozí dospělí čtenáři, kteří svým potomkům odmalička podstrkují, až vnucují svoje nejmilejší kousky - a ti nevděčníci mrňaví prostě nemají zájem!

„Předpokládáme, že dítě touží po knížce, po čtení, po psaném příběhu. Jenže tak tomu není. Čtení pro dítě není přirozená a samozřejmá aktivita, jakou představuje například řeč,“ píše známý dětský psycholog Václav Mertin. „Dítě sice rádo poslouchá vyprávění, rádo sleduje obrázky (zejména barevné a hýbající se v televizi), ale čtení knih ke svému životu nepotřebuje. Proto u něho musíme nejprve vytvořit potřebu čtení, vzbudit zájem o knížky, propojit čtení s jeho životními potřebami.“

Společně na stezce příběhu

Je třeba to opakovat znovu a znovu: rodičovské předčítání je jedním z pilířů emočního i myšlenkového vývoje dítěte. Okamžitě poznáme, komu doma rodiče čtou, říkají o svých žáčcích učitelé z prvních, druhých tříd základních škol. Průměrné šestileté dítě by mělo znát a používat kolem osmnácti tisíc slov; děti, kterým nikdo nečte, se ale tomuto počtu často ani nepřibližují. Nedostatečná slovní zásoba nevede pouze k horšímu startu ve škole, ale i k nechuti ke čtení obecně. Není divu – jak by se nám líbilo prokousávat se texty, v nichž řadě výrazů vůbec nerozumíme?

Hlasité čtení není jen způsob, jak dítěti zprostředkovat knížku v době, kdy si ji ještě neumí přečíst samo. To by pak stačilo zasunout disk s profesionální nahrávkou do přehrávače… To, oč tu běží, je sdílení společného zážitku, možnost okamžité reakce na příběh, ale také upevňování důvěry mezi velkým a malým člověkem. Každý večer si táta nebo máma udělají čas, aby mi přečetli pohádku – to znamená, že jsem pro ně důležitý. Ta pohádka je asi taky důležitá… Rituál společného čtení se do dětské hlavičky uloží jako něco příjemného a potřebného, ba dokonce nezbytného.

A že má váš přednes do Bohdalové či Nárožného daleko? Tak s tím si nedělejte starosti. Úplně stačí, když budete číst výrazně, pomalu a se zájmem, ne znuděně či otráveně. Pokud se ale dokážete uvolnit a třeba i trochu hrát (zlý vlk nebo loupežník odjakživa huhlá hlubokým hlasem, můžete i kvílet jako Meluzína nebo dupat jako obr), udržíte pozornost dítěte mnohem snadněji.

Zkuste to třeba takhle

  • Často se při čtení na dítě dívejte. Budete mít přehled, jaké pocity v něm čtení vyvolává, jestli se nebojí nebo není unavené.

  • Neznámá slova nebo nezvyklé obraty hned vysvětlujte. Povídejte si o tom, jak se příběh vyvíjí. Ptejte se: Chtěl bys taky takový kouzelný plášť? Co bys s ním dělal? Takové otázky rozvíjí u dítěte vyjadřovací schopnosti i zájem.

  • Příběh, který je moc dlouhý, raději trochu zestručněte. Nepřestávejte číst v polovině s tím, že „jak to dopadlo, to se dozvíme až zítra“. Menší děti se potřebují před spaním dočkat svého šťastného konce. Je ale pravda, že jsou i takové, které tímhle způsobem začaly číst. Byly zvědavé na pokračování, tak si ho „zjistily“ samy.

  • Uff, po stopadesáté číst to samé. Je těžké to vydržet, zvlášť když dítě nestrpí ani tu nejmenší změnu. Přestože si už připadáte jako porouchaný gramofon, podle psychologů byste měli malému posluchači vyhovět. „Opakovací“ fáze většinou signalizují, že dítě řeší nějaký vnitřní problém – může to být třeba nově objevená skutečnost, že každá maminka (a tedy i ta jeho) jednou umře, nebo určité negativní pocity, které jsou na vědomé úrovni nepřijatelné (nenávist vůči sourozenci). Opakovaným prožitím příběhu o sirotkovi, maceše a zlých sestrách se dítě s těmito pocity vnitřně vypořádá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 6/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola