5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Budu mít dítě. Víte, co cítím?

Budu mít dítě. Víte, co cítím?

Autor: Pavla Koucká | Datum: 22.6.2010 | Vydání: 7-8/2010

Jsem v tom. Jsem těhotná. Očekáváme radostnou událost. Nosím v bříšku miminko. Už jen to, jaká slova těhotná žena použije, když se vám se svým stavem svěří, svědčí o tom, jak svou graviditu prožívá. Jaké to vůbec je, nosit dítě pod srdcem?

Budu mít dítě. Víte, co cítím?

V pohádkách králové touží po dědici, a i v reálném životě si děti většinou přejeme. Tím spíš, že strašák neplodnosti obchází blízko a dokud děti nemáte, nevíte, zda je mít vůbec někdy budete. Naopak strach z nechtěného otěhotnění v době moderní antikoncepce prakticky vymizel. Logicky vzato se tedy dnes rodí samé chtěné děti a těhotná žena rovná se šťastná žena. Logicky ano, ale život a lidská psychika není jen o logice. Statistika sice skutečně ukazuje, že umělých přerušení těhotenství je dnes výrazně méně než o generaci dříve, ale s prožíváním „matek v očekávání“ to až tak jednoduché není. Těhotenství je velmi komplexní stav a většina žen zažívá směsici pocitů: od radosti ke starosti, k tomu trocha strachu a různě velké těšení se.

Na začátku

Většina žen zjistí své těhotenství pomocí jednoduchého papírkového testu, který v moči detekuje hormon choriový gonadotropin. Mnoho ro-mantického na papírku sice nenajdeme, nicméně máme alespoň romantické představy, jak bychom na takové zjištění měli reagovat. Představujeme si, že s pohledem na dvě rozkošné čárečky zavýskneme radostí, partner nás obejme, objímat se budeme nejmíň hodinu, pak vyrazíme společně na oběd a den zakončíme romantickou procházkou. Skutečnost bývá bledší, šedší a občas i černější. Zuzana Lindová ji popisuje následovně: „Když se na papírku začala ukazovat druhá čárka, myslela jsem, že omdlím. To však nebylo nic proti tomu, jak se na tu novinku tvářil můj přítel. Zorničky se mu zúžily, nosní dírky rozšířily, pohled mu zesklovatěl a schopnost řeči zmizela. V obličeji zbledl, zmodral a zezelenal a já si pomyslela, že jediné, co může následovat, je exitus. A tak jsme zjistili, že z nás budou rodiče.“

Na první pohled je pro řadu žen paradoxně nejtěžší první trimestr, kdy je zárodek ještě tak maličký, že o něm žena nemusí vůbec vědět. Řadu budoucích maminek v tomto období trápí únava a nevolnosti, případně střídání nálad. Kamarádka Dana se mi svěřila, že v zaměstnání ji přepadají tak silné stavy únavy, že se na záchodě posadí vedle mísy, hlavu položí na kolena a na několik minut usíná. Nemůže jinak.

Co se týče psychického prožívání, uvedu pár autentických výroků:

„Nic mě nebaví.“

„Chvíli jsem nesmírně šťastná, a pak propadám starostem.“

„Na všechno si přijdu sama – tedy na všechno, co se děje uvnitř mě.“

„Hrozně se za své pocity stydím – jak vůbec můžu takhle uvažovat, když jsem mimi chtěla!?“

„Bývala jsem naprosto v pohodě, a zrovna teď, kdy bych si to kvůli mimču tak moc přála – mi to prostě nejde!“

Poslední dva výroky ukazují na rozpor mezi skutečností a představou, jak by to mělo být. Tento rozpor pochopitelně přilívá oleje do ohně špatné náladě.

Když je všechno otrava

Mohu vás však potěšit, že tyto pocity bývají přechodné a i ženy, které se na počátku těhotenství cítí všelijak, bývají dobrými matkami. A většinou se jejich prožívání zlepší ještě v průběhu těhotenství. Ilustrovat to může třeba příběh Jany Kulhánkové. „Dřív jsem byla flegmatik, který nebere nic vážně, pusu nezavře, pořád se usmívá a pokecá si i s popelnicí na zastávce…“ začíná Jana. „Po otěhotnění se můj stav změnil na: všechno je špatně, já jsem špatně, určitě něco bude špatně. Nic se mi nechce, ze všeho jsem otrávená, vstávat je otrava, cesta do práce je otrava, v práci je to otrava, únava je otrava…“ Popisovaná otrávenost a únava dokonce způsobily, že Jana z práce musela odejít. Její stav se však zlepšoval doslova přímo úměrně k rostoucímu břichu. V druhé půlce těhotenství zvládala dokonce několik brigád a v devátém měsíci už byla vyrovnanou a šťastnou matkou v očekávání.

V půli cesty

Po prvním návalu emocí dochází v druhém trimestru ke zklidnění. Únava i nevolnosti zpravidla přecházejí, některé těhotné dokonce hovoří o přílivu energie.

V prožívání těhotenství se projevuje i další aspekt – žena již cítí pohyby plodu. Literatura uvádí, že je tomu tak běžně od 20. týdne, u zkušených žen (podruhé či vícekrát těhotných) od 18. týdne. Osobně jsem přesvědčena, že jsou pohyby zřetelně cítit ještě o pár týdnů dřív. Většina žen vnímá pohyby dítěte pozitivně. Zuzana Lindová říká: „Když jsem ucítila první kopnutí, cítila jsem se jako nejdůležitější člověk na světě. A nejšťastnější.“ Cítíme, že děťátko žije, a získáváme pocit, že s ním můžeme hmatově komunikovat. Většina těhotných, když cítí pohyby dítěte, si instinktivně začíná břicho hladit.

Jiné to bývá u žen, jež jsou těhotné „proti své vůli“. Tím přitom nemyslím jen nejdrastičtější případ – ženy znásilněné, ale též ženy donucené, či „přemluvené“ partnerem. Takové těhotné mohou pohyby dítěte vnímat až jako „vetřelce“ ve svém těle. Na druhou stranu se stává, že i takovou ženu postupně „dostane“ příroda v ní, mocná síla života, jež se s její pomocí klube na svět. Nastupuje vzrušení z tohoto silného procesu a tam někde se pomalu rodí zvědavost, těšení a radost.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 7-8/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola