5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Horečka: spojenec, ne nepřítel

Horečka: spojenec, ne nepřítel

Autor: Eva Jedelská | Datum: 21.12.2010 | Vydání: 1/2011

Většina bakterií a virů se při teplotách nad 39 stupňů nemůže rozmnožovat a některé dokonce hynou. Vzpomeňte si na to, až budete při mírně zvýšené teplotě honem honem ládovat do svého dítěte paralen!

Horečka: spojenec, ne nepřítel

Lesknoucí se oči, nepřirozeně červené tváře, rozpálené čelíčko, zrychlený dech. Koho z rodičů by takový pohled nevyděsil? Horečka v nás vyvolává pocit ohrožení, toužíme ji tedy okamžitě zahnat – a ušetřit tím trápení dítěti i sobě. Samozřejmě, existují případy, kdy je okamžitý zásah na místě. Jindy by ale bylo mnohem užitečnější jen nechat dělat přírodu její práci. Horečka totiž patří k základním samoléčícím fyziologickým mechanismům. Funguje to jednoduše: imunitní systém rozpozná v těle „vetřelce“ (původce infekce) a vyšle o tom zprávu do části mozku jménem hypothalamus, kde leží centrum pro regulaci tělesné teploty. Na pokyn „hlavního štábu“ organismus okamžitě začne uvolňovat látky zvané pyrogeny, které způsobí, že se teplota rychle zvyšuje. Boj s nemocí začíná. Pokud teplotu předčasně srazíme, dítěti se přechodně uleví, nemoc ale pokračuje dál.

Má teplotu, tak je nemocné

Teploměr je v mnoha rodinách základním diagnostickým prostředkem. Máš teplotu? Nemáš? Tak hybaj do školy! Snad každé dítě aspoň jednou zkusilo „vyrobit“ vytouženou horečku pomocí horkého čaje, zvlášť když byla na rozvrhu nepříjemná písemka.

Bohužel, takhle jednoduché to přece jen není. Teplota může krátkodobě stoupnout až ke 38 °C i u zcela zdravého dítěte, třeba jen tím, že příliš divoce řádilo ve vytopené místnosti nebo se uhnalo při fotbale (úplně malé dítě se může k teplotě i „prokřičet“). A naopak, i velmi vážná onemocnění horečka vůbec provázet nemusí. Je třeba brát v úvahu také individuální rozdíly mezi lidmi, termický systém má každý nastaven trochu jinak. Někdo intenzivně „topí“ už při mírné infekci, u jiného je pouhá zvýšená teplota signálem, že mu je opravdu zle. Tělesná teplota kolísá také v závislosti na denní době – nejnižší je ráno po probuzení, nejvyšší v podvečer. U žen se navíc mění podle menstruačního cyklu; v jeho druhé polovině, po ovulaci, může bazální teplota přesahovat 37 stupňů.

Většina lékařů se shoduje na tom, že pokud horečka nepřesahuje 39 °C, dítě hodně pije a nemá jiné potíže a příznaky (viz tabulka), není nutné proti ní nic podnikat. Výjimkou jsou hodně malé děti – u kojenců bývá někdy zvýšená teplota jediným rozpoznatelným příznakem onemocnění, měli byste se proto vždy poradit s lékařem, jakmile teplota přesáhne sedmatřicítku.

Kdy a jak začít teplotu srážet?

Přelézá-li teplota hranici 39 stupňů a blíží se čtyřicítce, začíná být pro organismus příliš zatěžující a ohrožující sama o sobě. U malých dětí může způsobit febrilní křeče, u všech pak hrozí dehydratace a poškození mozku. Je třeba zasáhnout i tehdy, pokud horečka okolo 39 °C trvá déle než 24 hodin.

Ke snížení teploty se nabízí celá řada farmaceutických přípravků na bázi paracetamolu nebo ibuprofenu. Pro nejmenší děti vám lékař či lékárník nejspíš doporučí lék ve formě čípku nebo sirupu (Panadol Baby), u starších dětí (více než 3 roky) připadají v úvahu i tablety. Jednotlivé léky nikdy nemíchejte! Lze kombinovat jejich formu, tedy čípky a sirup či tabletu, ale nikdy např. Paralen a Ibalgin. Kyselinu acetylsalicylovou, tedy aspirin či acylpyrin, dítěti nikdy sami nepodávejte. Některé děti po nich trpí vedlejšími účinky (dráždí žaludek), navíc, nikdy by ho neměly dostat děti s chřipkou nebo planými neštovicemi. Hrozí totiž vznik tzv. Reyerova syndromu, vzácného, ale velmi nebezpečného, játra a mozek poškozujícího onemocnění, které může být i smrtelné. Existují samozřejmě i homeopatické přípravky, určené na snižování horečky. S jejich výběrem vám ale musí poradit homeopat, nebo alespoň poučený lékárník.

Chceme-li se pokud možno obejít bez průmyslových léčiv, nabízí se celá řada osvědčených lidových metod. Jejich výhodou je, že jsou zcela jistě neškodné, ne v každém případě však zaručeně „zaberou“.

Poměrně šetrné jsou zábaly lýtek: Namočte dva šátky do vlažné vody, lehce vyždímejte a každým z nich lehce oviňte jedno lýtko nemocného dítěte. Nechte působit deset až patnáct minut, pak znovu namočte a celý postup opakujte třikrát. Pokud teplota stoupá i nadále, po dvou hodinách proceduru zopakujte. Pozor – pokud má dítě rozpálenou hlavičku, ale nohy studené, zábaly nepoužívejte.

Poněkud razantnější, ale pro pacienta pořád ještě docela příjemné, je omývání vlažnou vodou: Dítě posadíme do vaničky a pomocí houby nebo žínky mu jemně omýváme trup a končetiny. Nikdy nepoužíváme studenou vodu, ta by totiž způsobila stahování cév, a tím zadržení tepla v těle, zatímco vlažná cévy naopak rozšíří. Jakmile dítěti naskočí husí kůže nebo se začne třást, omývání ukončete.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 1/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola