5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Inventura hraček

Inventura hraček

Autor: Kateřina Rodná | Datum: 21.12.2011 | Vydání: 1/2012

Štědrý večer je úspěšně za námi, děti si ještě ani nestačily dostatečně pohrát se všemi těmi novinkami, které si rozbalily pod stromečkem.

Inventura hraček

A to vás čeká ještě několik návštěv u příbuzných a také pár schůzek s kamarády, a další přísun dárků a dárečků vás nemine. Je to sice krásné, ale už teď máte pocit, že další přívalovou vlnu hraček váš byt nejspíš nepojme. Co s tím?

Zdá se, že je to tak – nastal čas na inventuru hraček. Ale jak na to? Snaha odebrat něco z hory věcí, kterou si dítě postupně zaplnilo pokojíček, bývá jen zřídkakdy bezbolestnou procedurou. Daleko častěji nakonec stojíme uprostřed všeho toho zmatku a snažíme se s dítětem vyjednávat, kterou z věcí už nepotřebuje, která je rozbitá, a co si ještě nechá. Nezřídka nakonec pod náporem emocí, případně neochvějných argumentů kapitulujeme, abychom se do dětského pokoje vrátili pod rouškou tmy, případně v době, kdy je dítě mimo domov, a dali se do nevděčné práce tajně.

Můžeme být jakkoliv uvědomělí rodiče, snažit se svým dětem dávat jen tolik hraček, kolik jim skutečně prospěje, a nezaplavovat je hloupostmi s několikadenní životností, ale přesto se většině z nás nepodaří bez třídění a vyhazování udržet domácnost ve stavu trvale udržitelného rozvoje. Děti odrůstají a s nimi také „zastarávají“ jejich hračky. S dalšími si prostě nehrají a jiné je přestávají bavit.

Jak tedy třídit hračky?

První síto můžeme nastavit okamžitě: jakmile se k nám dostane dárek, o kterém víme, že si s ním dítě hrát nebude, nebo že ho doma opravdu nechceme, neváhejme a zasáhněme včas. S některými osvícenými dárci se určitě dohodneme třeba na výměně dárku v obchodě (třeba patnácté chrastítko s pískajícím čumáčkem za něco jiného), a tam je problém vyřešen. Pokud se bezbolestné řešení nepovede, nechme si dítě hračku osahat, vyčkejme chvíle, kdy ji znuděně odloží, a poté ji nechme zmizet v propadlišti dějin.

S hračkami a knížkami, které se u nás natrvalo usídlily, je to přece jen složitější. Jako první bychom měli vybrat rozbité, nefunkční nebo nekompletní hračky. Neopravitelné a nehratelné nemilosrdně do pytle, pokud možno tmavého, a rovnou do popelnice, jinak se vystavujeme riziku, že budou objeveny a vyneseny zpátky na světlo. Rozbité, ale oblíbené a opravitelné hračky stojí za to opravit, dítě se tak naučí, že o věci je třeba se starat a vážit si jich.

Hračky, které už dítě přerostlo, budou trochu tvrdším oříškem. K některým věcem máme sentimentální vztah, hlavně k těm batolecím a miminkovským. Náš potomek na nich nejspíš tak úplně lpět nebude, takže probrat je a vytřídit by nemělo vyžadovat takovou námahu. Některé se budou ještě hodit – pro příbuzné, pro známé. Jiné stojí za to uchovat jako vzpomínku a další třeba pro mladšího sourozence, ale někde na půdě nebo ve sklepě, ne na poličce v pokojíčku nebo v krabici pod postelí.

Specifickou skupinou hraček jsou plyšáci. Prvních několik přírůstků jsme možná měli na svědomí sami, další ale obvykle přibývají velkou rychlostí a nezadržitelně. Dávno pryč jsou doby, kdy mělo dítě jednoho nebo dva plyšové kamarády, které si schovává dodnes, daleko do dospělosti. Dnes není nic jednoduššího, než přinést na návštěvu něco chlupatého a roztomilého, co bude za několik dnů pravděpodobně ležet v krabici spolu s mnoha dalšími podobnými hračkami. Nejspíš dobře víme, které ze zvířátek patří mezi stálé oblíbence, která zvířátka jsou jen na občasné hraní, a bez kterých se náš potomek docela dobře obejde. Tady, stejně jako v dalších případech, se vyplatí postupovat metodou meziskladu. Oblíbené plyšáky samozřejmě ušetříme, ale ty ostatní je vhodné „napytlovat“ a na nějakou dobu uložit mimo dosah dítěte. Když si na ně nevzpomene ani po měsíci, můžeme „mezisklad“ vyprázdnit.

Metoda meziskladu je výhodná i u mnoha dalších věcí, u kterých si nejsme úplně jisti, zda na nich dítěti opravdu záleží, nebo o nich ani neví, a zároveň víme, že jakmile se dítěte zeptáme, rozhodně se dané věci v příštích několika týdnech nevzdá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 1/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola