5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Mateřství a profese: Jde to dohromady?

Mateřství a profese: Jde to dohromady?

Autor: Eva Labusová | Datum: 20.8.2011 | Vydání: 9/2011

Přestože se muži čím dál víc zapojují do péče o malé děti, křehkost rovnováhy mezi rodičovstvím a profesí se týká hlavně žen. Není to ovšem jen nedostatkem flexibilních forem pracovních úvazků nebo chybějící kapacitou mateřských škol. Většina matek tápe především v odpovědi na otázku, co chtějí ony samy.

Mateřství a profese: Jde to dohromady?

Příkladem takové matky je i osmatřicetiletá Nina: „Bylo pro mne strašně těžké rozhodnout, že už nastal čas na dítě. Práce ve firmě, kterou jsem kdysi pomáhala založit, mne bavila a dobře živila, takže jsem měla dlouhou dobu pocit, že dítě vůbec nepotřebuji. Po třicítce se ale v práci dostavil pocit rutiny a také s manželem jsme prošli krizí a cítili jsme, že našemu vztahu něco chybí. Tak jsem v pětatřiceti konečně vysadila antikoncepci, načež se Josífek, náš syn, do roka a do dne narodil a můj život převrátil na ruby.“

Na rozdíl od mnoha jiných českých žen Nina věděla, že si dobu raného mateřství bude moci přizpůsobit dle svých plánů: „Manžel nás živí, navíc mám jistotu v tom, že vím, že se do naší firmy budu moci vrátit, zvlášť když tu a tam drobné zakázky vyřizuji i teď při rodičovské. Josefovi byly nedávno dva, tak nyní řeším, zda mít druhé dítě, nebo se vrátit do práce. Manželovi by se víc líbila první varianta, já ale váhám, občas už mi to jde doma na mozek,“ přiznává Nina, a to i přesto, že si mateřství celkově užívá.

„Nemám pocit, že mi něco utíká,“ říká. „Mateřství mne baví. Je pro mě dobrodružstvím objevovat svět dítěte a je to i výzva, protože zkušeností mám v tomhle směru minimum. Součástí mého přemýšlení o návratu do práce je tak i zkoumání, nakolik jsem pro své dítě jako máma v tomhle věku nenahraditelná. Jenže občas mám prostě všeho nad hlavu a sním o pohodových dnech u psacího stolu v kanceláři. Pak mne to zas přejde, to když si uvědomím, jak Josef prospívá a jak rychle roste. Jeho rané dětství je jen krátká, ale důležitá etapa v jeho i mém životě, a tak ji nechci urychlovat. Pokud by přišlo další dítě, tak to zvládnu, i když jistotu, že to opravdu chci, nemám.“

Proč matky malých dětí spěchají do práce?

Pocity Niny nejsou ojedinělé, její situace je přesto výjimečná. Protože v mnoha ohledech příznivá. Většina jejích vrstevnic řeší balancování mezi mateřstvím a zaměstnáním mnohem dramatičtěji.

Během rodičovské dovolené se mnoha ženám nedaří udržovat kontakt s pracovním ani jiným „nemateřským“ světem, takže v kolotoči domácnosti a péče o dítě snadno vyhoří.

Nemají jistotu návratu na pracovní místo po delším setrvání doma s dítětem, ani možnost následného flexibilního pracovního úvazku v novém zaměstnání. Nemají oporu v dobře vydělávajícím manželovi, ba často ani v harmonickém partnerském vztahu. Mají více dětí, což obtížnost mateřského úkolu přirozeně násobí. Nemají po nástupu do práce jistotu hlídání dětí, což se týká nejen místa v jeslích či MŠ, ale především času, kdy děti stonají.

Ženy se tak o návratu do práce rozhodují pod větším či menším tlakem základních existenčních potřeb – nastoupit tam prostě musejí kvůli zajištění základních položek rodinného rozpočtu. Zároveň však v pozadí často nepříliš uspokojivých řešení stojí i množství nevyjasněných osobních otázek, tzv. osobní strategie.

Vědět, co chci…

„Osobní strategie je něco, co ženy pečující o děti a uvažující o návratu do práce potřebují možná ze všeho nejvíc,“ domnívá se Marie Oujezdská, ředitelka Národního centra pro rodinu. Matky dle jejího pozorování často naříkají na bezohlednost zaměstnavatelů a na bezútěšnost své situace na pracovním trhu, jenže zároveň si ji samy komplikují tím, že nevědí, co přesně samy chtějí.

Není divu. Ani jako společnost nemáme jasno v tom, je-li pro nás matka pečující o malé dítě pracovní silou v záloze, kterou je třeba co nejrychleji vrátit na pracovní trh, nebo tolik potřebnou „silou prevence“ sociálně patologických jevů. Vždyť péče o dítě v nejsenzitivnější fázi jeho vývoje do budoucna státu prokazatelně šetří horentní sumy za „hašení“ nejrůznějších potíží od depresí přes drogovou závislost až po různé formy kriminality.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 9/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola