5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Na tábor i s miminkem?

Na tábor i s miminkem?

Autor: Marie Těthalová | Datum: 20.5.2010 | Vydání: 6/2010

Záleží jen na tom, jaký tábor si vyberete. Nikde totiž není psáno, že na takové akce mohou jet jen děti. Klidně můžete vyrazit s celou rodinou, jen najít ten pravý tábor, kde mohou být všichni – od miminka po puberťáka.

Na tábor i s miminkem?

Když se před lety pod hlavičkou sdružení YMCA Živá rodina začaly pořádat rodinné tábory, byla to první vlaštovka, nyní už podobné letní (i zimní) rodinné akce pořádají i další sdružení nebo organizace.

Základem úspěšného tábora pro tak širokou cílovou skupinu je co nejlépe a nejpestřeji naplněný čas, který dává prostor jak společným činnostem, tak i relaxaci. „Zastávám názor, že na tom, jak se tábor povede, mají největší zásluhu samotní účastníci,“ říká Pavel, který letní tábory Živé rodiny vedl řadu let.

„My můžeme vymyslet zajímavý program, pozvat zajímavé hosty, ale stejně nakonec hodně záleží i na lidech, kteří se na táborech sejdou.“ Proto se organizátoři snaží nabízet činnosti, do kterých by se rodiny mohly zapojit, ale konečný výběr je na nich.“

Rozcvička je menšinová aktivita

A jak to na takovém rodinném táboře chodí? Program vypadá podobně jako na jiných táborech, po rozcvičce (za více než deset let se podařilo dohromady napočítat více než deset účastníků, takže je jasné, že jde o menšinovou aktivitu), snídani a společném nástupu, kde se představí denní program, čekají na děti od tří let různé hry a společná zábava, kterou organizují dobrovolníci. Děti jsou rozdělené do skupinek podle věku a jejich vedoucími jsou v posledních letech „odrostenci“ letních táborů Živé rodiny, kteří procházejí základním školením o bezpečnosti práce s dětmi a o přípravě programu pro děti.

A na dospělé účastníky čeká povídání ve skupinkách. Pro mnohé účastníky jsou právě ty dopolední diskuse hlavním důvodem, proč se na rodinné tábory vracejí zase a znova. Možnost promluvit si s ostatními o svých problémech a zjistit, že v jiných rodinách se – překvapivě – řeší hodně podobné věci, je docela osvobozující, protože přijdeme na to, že nejen nás trápí některé věci a také že určité starosti mohou být „bolestmi růstu“ a časem přejdou. Společné povídání není bezbřehé, vždycky je nachystaný nějaký program, který moderují vedoucí skupinky a témata se týkají rodinného života, výchovy dětí nebo různých praktických problémů, které řeší skoro každá rodina. A mohu zodpovědně prohlásit, že ať byl program sebesofistikovanější, vždycky jsme se v rámci volné debaty dostali k zásadním problémům typu „liché ponožky“. Takže není třeba bát se filozofických debat.

Sportem k pohodě

Odpolední program bývá na rodinném táboře plný sportovních aktivit, do kterých se mohou zapojit všichni, rodiče i děti. Naštěstí nás nesportovce nikdo do společného zápolení nenutí a také existuje pétanque, který může provozovat i „kavárenský povaleč“. Na sportovní stránku rodinných táborů Živé rodiny vzpomíná například Eva Šiprová. „Krásné zázemí táborové louky dává rozmanitou příležitost si se svými dětmi zasportovat – zahrát si ping-pong, floorbal, badminton, jen tak si kopat, zahrát si s ostatními volejbal nebo fotbal; ba dokonce jsme měli příležitost naučit se pravidla pro házení talířem při hře v týmu. Zcela netradiční sportovní disciplíny přišly ke slovu v rámci táborové olympiády a zajímavé dovednosti bylo možné si vyzkoušet během tzv. táborové pouti.“

Vdechovat vůni lesa

I když je společné sportovní zápolení někdy trochu „o nervy“ a zejména ambicióznější typy těžce nesou, že jejich tým prohrává, nakonec vždycky vyhrají všichni. Táborové olympiády jsou navíc vždy i společenským hřebem programu. Nezapomenu na ročník, kdy se konala zimní olympiáda v Salt Lake City. Tým, který táborovou olympiádu chystal, se na ni připravoval od Silvestra, a když se v parném létě na tábořišti objevil maskot Sněhulienka a borci na saních a lyžích (tažených „psy“), nevěřili jsme svým očím. Zlatým hřebem olympiády byl běh na lyžích kolem náměstí v Novém Městě nad Metují. Každá skupina vyslala svého „borce“ oblečeného do zimní kombinézy a samozřejmě na lyžích, aby oběhl centrum města. Po pravdě si už vůbec nepamatuji, kdo vyhrál, vítězné ovace totiž zanikaly ve výbuších smíchu všech kolemjdoucích.

Dana Wenkeová na tábor s Živou rodinou vzpomíná takto: „Děti přemáhaly strach na večerní bojové hře, příjemná byla též posezení u táborového ohně („minimálně do té doby, než jsem začal hrát na kytaru“ – napovídá mi můj muž), poučné a zábavné bylo povídání o Indii s hostem P. Pavlem Pokorným. Kdo by se snad stále ještě nudil, mohl si zabojovat o prvenství v turnaji rodin v pétanque, mohl sjíždět Orlici na raftech, pomalovat si hrnek či misku, případně si ušít vkusnou deku z patchworku… Ale nejpříjemnější bylo, že jste nemuseli dělat vůbec nic – jen vdechovat vůni lesa…“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 6/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola