5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Předškolák za počítačem

Předškolák za počítačem

Autor: Marie Těthalová | Datum: 20.1.2010 | Vydání: 2/2010

Obrazovka počítače přitahuje děti bez rozdílu věku. Derou se za ni i malí předškoláci. Pokud ale nechceme, aby dítě jen bezmyšlenkovitě ťukalo do kláves, musíme mu nabídnout něco víc. Počítač není nepřítel, když víte, jak s ním zacházet.

Umění ovládat počítač je sice velmi ceněnou dovedností, ale samo o sobě nestačí. Když jsem na jedné dovolené potkala rodinu, která měla asi čtyřletého synka Jakoubka, v první chvíli jsem si myslela, že chlapeček trpí nějakým handicapem. Ještě totiž nemluvil a pořád s sebou tahal dudlík, choval se jako „mimino“. Ale to skončilo ve chvíli, kdy jeho tatínek vytáhl na stůl laptop s připojením na internet. Jakoubek ožil, otevíral jednu stránku za druhou, aktualizoval svůj profil na několika sociálních sítích a do toho hrál jakousi hru. Uměl číst i psát (asi ne psací písmo), dokázal si zřídit různé uživatelské účty a komunikovat s lidmi, kteří byli možná na druhém konci světa. Ale s lidmi, kteří byli kolem něj, se nedomluvil.

Dobrý sluha, ale zlý pán

Podobných dětí je určitě víc, ale nejsou důvodem k tomu, abychom předškolákům počítač zakázali úplně. Je totiž – stejně jako další technické vymoženosti – dobrým sluhou, ale zlým pánem. První zásadou, kterou bychom měli mít na mysli, je rozumná doba, kdy dítě „sedí“ u počítače. Čtyřleté nebo pětileté dítě se totiž nedokáže soustředit déle než dvacet třicet minut. Ano, děti dokážou prosedět i hodiny před televizí nebo monitorem, ale pokud jen pasivně sledují barevné obrázky a přitom vypnou mozek, k užitku to není.

O tom se přesvědčila i maminka čtyřleté Petrušky Lenka Bělovská. „Naše Péťa byla docela dlouho nemocná, dostala těžký zápal plic a doma byla asi dva měsíce, a abych ji zabavila, vymýšlela jsem, co se dalo. Od předčítání přes omalovánky a různé stavebnice. Až mě nakonec napadlo, že zkusím, jestli by ji nezabavil počítač,“ vypráví Lenka. „Tak jsem našla docela pěkné hry, které se dají hrát online, a Leničce jsem ukázala, jak na to. Po pravdě jsem nemusela moc dlouho vysvětlovat, Péťa rychle pochopila, o co kráčí, a už to jelo. Nejdříve se nám dařilo dodržovat rozumnou dobu půlhodiny denně, ale pak se to nějak zvrhlo. Jak říkám, malá byla nemocná, a tak mi byla dobrá jakákoli činnost, která ji na chvíli zabavila. Ale po čase jsem zjistila, že na počítači sedí třeba i tři hodiny v kuse, a to už mi připadalo moc. Navíc jsem měla dojem, že s ní pak není řeč. Nechtěla si prohlížet knížky, luštit hádanky, které měla do té doby tak ráda, ale jen se třásla, až ji zase pustím k počítači.“

Podobnou situaci, kdy nám „nezbude nic jiného“, a prostě „musíme“ dítě zabavit počítačem nebo televizí, můžeme zmírnit tak, že nedopustíme, aby dítě sedělo před obrazovkou několik hodin v kuse, ale nejpozději po půlhodině hry nebo sledování filmů přerušíme, a s dítětem si povídáme o tom, co vidělo, nebo co dělalo. Můžeme společně nakreslit obrázek nebo vymyslet nějaké „vylepšení“. Dítě si odpočine, převede pozornost jinam a hlavně se naučí, že musí myslet na to, co dělá a co sleduje. Pokud dvacetiminutovku na počítači vystřídá půlhodinka společné činnosti s rodiči, můžeme si možná ve výjimečných případech dovolit i trochu „přetáhnout“ denní limit.

Na internetu bezpečně

Většina počítačů, které máme doma, už má jako samozřejmý doplněk stálé připojení na internet. Není divu, bez spojení se světem a bez informací, kterých je internet plný, se neobejdeme. Bohužel na internetu, především na sociálních sítích a diskusních fórech, potkáme lidi, o jejichž dobrých úmyslech se dá směle pochybovat. Připojení k internetu skrývá ještě jedno nebezpečí, které si možná neuvědomujeme. Může se týkat především rodičů, kteří pracují z domova a přes exchange server se připojují na intranet své firmy. „Náš Filip je děsně podnikavý, což jsem zjistila až ve chvíli, kdy nám v práci vymazal zásadní údaje o klíčových projektech, a z mého e-mailového účtu rozeslal fotografie opiček a slonů všem mým klientům a spolupracovníkům,“ vypráví Jana Kopecká, co dokáže její pětiletý syn. „Jestli si myslíte, že jsem ho nechala, aby mi řádil v práci na počítači, tak to ani omylem. Stalo se to úplně banálně. Jeli jsme na dovolenou a kluk se vzadu v autě nudil, tak jsem mu půjčila svůj notebook, na kterém mám pro tyhle případy nějaké jednoduché hry, a nechala jsem ho, ať si hraje. Ale Filipa to za chvíli přestalo bavit a připojil se na server mé firmy. A co provedl, to už víte. Měla jsem pak v práci co vysvětlovat.“ Děti jsou opravdu vynalézavé, proto nestačí ikony, které odkazují na pracovní záležitosti, jenom skrýt, a dokážou obelstít i hesla jednotlivých uživatelů počítače.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 2/2010


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola