5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Proč se děti bojí do školy

Proč se děti bojí do školy

Autor: Kateřina Rodná | Datum: 21.9.2012 | Vydání: 10/2012

Vstávat každý den brzy ráno, učit se a dělat domácí úkoly, to není pro každé dítě zrovna zdrojem nadšení. Někdy ale děti prožívají při odchodu z domova skutečnou, nefalšovanou hrůzu, a to už je za hranicemi toho, co je normální.

Proč se děti bojí do školy

Lucinka chodí do čtvrté třídy. Každé ráno, už celé tři měsíce, se odehrává stejný boj. Probouzí se dávno před tím, než zazvoní budík, a s hrůzou čeká, až bude muset vstát. Snídaně se skoro nedotkne a stěžuje si, že je jí špatně. Kéž by tak aspoň dneska nemusela do školy! Vůbec nepomáhá, že ví, že na dnešek není hlášená žádná písemka. Maminka dělá, co může, aby ji uklidnila, ale Lucinka stejně každé ráno odchází do školy se svíravým pocitem úzkosti….

Možná to znáte z vlastní zkušenosti, možná ze zkušeností někoho známého. I když to na první pohled může vypadat jako přehnané, dětí, které se do školy opravdu bojí chodit, je stále víc. Nejde jen o normální lenost, strach z písemky, na kterou se nepřipravily nebo jiné běžné starosti školního života. Jde o děs ze školy a situací, které se s ní pojí, který dítěti bere radost ze života, ochromuje ho a někdy ho i vede k záškoláctví.

Epidemie strachu?

Situace dospěla tak daleko, že odborníci už mluví o skutečné epidemii strachu ze školy. Dokonce lze najít i údaje, podle kterých se výuky bojí až dvacet procent dětí. V jedné rozsáhlé studii v sousedním Německu se ukázalo, že s hrůzou odchází do školy každé třetí dítě. Přesná čísla ovšem k dispozici nejsou. Je to možná proto, že strach ze školy a také záškoláctví, které s ním souvisí, můžeme definovat různými způsoby. Existuje diagnostický systém ICD-10, ve kterém jsou uvedeny nejrůznější typy fobií. Specifický strach ze školy mezi diagnózami není. Proto také neexistují žádné oficiálně definované symptomy, podle kterých bychom mohli strach ze školy jednoznačně diagnostikovat.

Aby toho nebylo málo, nikdo vlastně pořádně neví, které děti jsou jen normálně úzkostné a které prožívají opravdu vážný problém. Patří tam děti, které se pořád trápí tím, že by mohly dostat špatnou známku? Děti, které se bojí, že selžou? Anebo jenom ty, které se bojí natolik, že do školy vůbec nechtějí chodit? A pak jsou tu ještě takové děti, které mají sice velký strach, ale přesto do školy jdou…

Je jasné, že abychom mohli mluvit o skutečné hrůze ze školy, musí být zátěž, které je dítě vystaveno, subjektivně opravdu extrémní. Stejně tak se asi všichni shodnou na tom, že příčiny jsou na straně školy. Takže abychom to shrnuli: o strachu ze školy mluvíme v případě, že všechno, co je spojené s vyučováním a se školou, je pro dítě natolik hrozivé, že svůj strach nedokáže samo překonat, a budeme-li ho nutit, aby školu navštěvovalo, musíme počítat s psychickými nebo psychosomatickými reakcemi.

Ne každé dítě, které se bojí odchodu do školy, trpí strachem ze školy jako takové. Může mít také školní fobii, která není podmíněná situacemi ve škole, ale tím, že se musí odloučit od rodičů. Je to prostě strach z odloučení.

Jak poznáme opravdový strach ze školy?

Jenže jak poznat, že má vaše dítě skutečnou hrůzu ze školy? Děti vyjadřují své problémy jinak než dospělí. Některé bolí břicho, některé nemohou usnout nebo je budí děsivé sny. Jindy si stěžují třeba na bolesti hlavy, chce se jim zvracet, a dokonce jsou takové děti, které začnou trpět poruchami příjmu potravy. Objevit se mohou i jiné příznaky stresu: neklid, okusování nehtů, nesoustředěnost nebo se dítě může bezcílně zabývat zástupnými činnostmi – jídlem nebo vyhledáváním sporů.

Děti jsou někdy natolik v zajetí úzkosti, že už se ani nedovedou soustředit. To se projeví na jejich výkonu ve škole. Mohou trpět depresí, mohou být bez energie nebo stažené do sebe. Některé děti se chovají z našeho pohledu trochu zvláštně. Snaží se tvářit, že jsou v pohodě, a často provokují tím, že se tváří, jako kdyby je škola a povinnosti vůbec nezajímaly. Jsou protivné a agresivní. Můžete namítnout, že takové chování je celkem typické a vůbec neznamená, že by mělo dítě hrůzu ze školy. To je pravda. V našem případě jsou ale popsané symptomy extrémní.

Kdy bychom měli jako rodiče zbystřit? Třeba když má vaše dítě velký strach z nároků, které na něj škola klade. Když vám připadá před písemkou opravdu neobvykle rozrušené nebo ustarané. Patří sem i nápadná stydlivost a příliš velká uzavřenost.

Může se zdát, že strachem ze školy trpí dívky mnohem častěji než chlapci. Odborníci by mohli dodat, že v testech, které měří míru úzkosti, na tom dívky bývají opravdu hůře. Je-li to tak doopravdy, to je otázka. Je klidně možné, že dívky jednoduše svůj strach ochotněji přiznají, zatímco kluci se snaží chovat jako „chlapi“ a nechtějí, aby o jejich strachu někdo věděl.

Proč to dojde tak daleko?

Jak je to ale možné? Co způsobuje, že děti se bojí tolik, až se jim chce zvracet? Příčiny zřejmě leží ve dvou oblastech. První z nich jsou nároky na výkon, které děti nemusí unést, a druhou oblastí jsou sociální situace, ve kterých se ocitají.

Děti se bojí toho, že musí podat výkon, většinou proto, že je škola přetěžuje, anebo také proto, že mají starost, že nedokážou splnit očekávání svých rodičů. Mohou se tak děsit chvíle, kdy se jim někdo bude vysmívat nebo dokonce toho, že propadnou. A mnozí rodiče k tomu strachu ještě v dobré víře přispívají líčením hororových scénářů jejich budoucího života, jestli nepřinesou na vysvědčení jedničku z matematiky.

Ne každé dítě je nadané. Jenže jsou rodiče, kteří to pochopitelně nechtějí vidět. Jako se tonoucí chytá stébla, drží se takoví rodiče své představy o budoucím lékaři nebo inženýrovi. Vinu za neúspěchy ve škole připisují nepřejícímu učiteli, a neúměrně chválí dítě i za podprůměrné výkony. Zaměří se na údajné silné stránky svého dítěte, s buldočí zarputilostí vyžadují, aby dítě splnilo cíle, které jsou často za hranicemi jeho možností. Pro dítě z toho není úniku. Má snad přiznat, že je toho na něj moc? Muselo by se vypořádat s pocity viny. Vždyť by zklamalo maminku a tatínka. Nebo si má vymýšlet a lhát? Ale i to nakonec vyvolává pocity viny, protože to s ním přeci všichni myslí dobře. To je potom nejlepší do té školy raději vůbec nejít a vyhnout se tak problémům alespoň na čas.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Děti a my č. 10/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • školní fobie 29.10.2012, 18:07 Zobrazit

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola