5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Prvňáček! Na školu ho připravte už nyní

Prvňáček! Na školu ho připravte už nyní

Autor: Marie Těthalová | Datum: 22.6.2010 | Vydání: 7-8/2010

Zápis už je dávno za vámi a na vašeho skoroškoláka čeká léto plné her a zábavy. Letní měsíce můžeme ale využít i k pomalé a nenásilné přípravě na nový životní styl školáka. A nebojte se, nebudeme vás nabádat, že se máte s dítětem učit „do zásoby“.

Prvňáček! Na školu ho připravte už nyní

Spíš je dobré zamyslet se nad tím, co dítěti činí obtíže a co by se dalo během léta „dotáhnout“. Pro Leničku, která letos končí první třídu, to jednoznačně byla její neschopnost udržet si ve věcech alespoň trochu pořádek.

Vyznat se v krabici s hračkami, v šuplíku s časopisy nebo ve skříni na oblečení byl pro ni nadlidský úkol. Její maminka Jana přiznává, že si za to mohla malinko sama. „Když jsem byla malá, vládl u nás doma systém komínky. A když nebylo uklizeno, nebyl večerníček ani zmrzlina. A co víc, doma bylo pěkně dusno. Takže jsme se s bráchou snažili, aby to u nás v pokojíčku bylo vždycky ‚v rychtiku‘, nebo jak říkala naše maminka, aby to tam vypadalo jako v obchodě.

Pamatuji si, jak mě to nebavilo, a říkala jsem si, že až budu mít děti, na ničem takovém bazírovat nebudu,“ říká sympatická mladá žena. A dodává, že Lence nakoupila různé krabice a doufala, že si holčička systém vytvoří sama. „Ale jak vidíte, nestalo se, upozorňovaly mě na to i Lenčiny učitelky ve školce. Říkaly, že nepořádek v hračkách a v oblečení by sám o sobě nevadil, ale že si máme uvědomit, že malá může mít problémy vyznat se ve školní tašce, v penálu a podobně.“

Mami, ty máš tady nepořádek!

Jana se rozhodla, že na tom s Leničkou zkusí přes léto zapracovat. „Bylo mi jasné, že z naší malé ‚bordelářky‘ neudělám za dva měsíce ‚pořádnici‘, ale pořád lepší to zkusit, než nedělat nic. Přemýšlela jsem o tom, co Lenku hodně baví, a uvědomila jsem si, že vždycky ráda pomáhá v kuchyni. Tak jsme to zkusily přes vaření. Záměrně jsem si ve spíži a v šuplících s kořením a různými dochucovadly udělala malý nepořádek. A když mi Léňa pomáhala, nechala jsem ji, aby se občas spletla. Když se nám povedlo dát do jablečného závinu místo skořice papriku a všechno bylo na vyhození, Lenku napadlo, že mi pomůže uklidit v kuchyni. ‚Mami, jak tady můžeš něco dělat, když tu máš binec. Ani se v tom nevyznáš,‘ říkala mi. A nakonec jí to ‚docvaklo‘, samozřejmě s ohromnou podporou v podobě pochval za každé poskládané a dobře uklizené tričko a za srovnané hračky,“ popisuje Lenčinu „proměnu“ její maminka Jana. Jistě že neměly hned „vyhráno“, Lenka ale pochopila, že pořádek může být k užitku. Navíc už od Vánoc měla u postele krásnou aktovku, ve které byly desky, penál, pastelky i sešity. Jako každý budoucí prvňák si s novými poklady ráda hrála. A když dvakrát nemohla najít růžovou gumu se slonem a zase jí někam zmizely některé pastelky, začala si na svoje věci dávat větší pozor.

Ranní spáč

Honzíkova maminka Radana měla trochu jiné starosti: Honza byl a je „sova“, které se ráno nechce vstávat. „Protože bydlíme s babičkou, nebyl problém, aby malý chodil do školky až na dopolední svačinu. Tedy ne že by se to učitelkám dvakrát líbilo, docela jsem jim rozuměla, ale prostě nebyla síla, jak Honzu dohnat před desátou večer do postele a ráno ho z ní zase vytáhnout. Až když se blížil konec posledního roku ve školce, uvědomila jsem si, že když jdu ráno do práce, míjím hloučky školáků, a ten náš kluk zatím ještě zařezává. A bylo mi jasné, že ve škole k jeho pozdním příchodům tak benevolentní nebudou,“ vzpomíná Radana na dobu před třemi lety – z předškoláka Honzíka je letos už třeťák Honza.

„Naštěstí jsem si to uvědomila ještě docela brzo. Honzík totiž o prázdninách do školky nemusel, hlídala ho babička. A tak jsem se domluvila s učitelkami ve školce, že ho zkusí motivovat k tomu, aby byl ve školce včas. Musím říct, že jsem jim byla za pomoc opravdu vděčná. Každý den totiž dětem řekly, co se bude dělat druhý den ráno, a nezapomněly zdůraznit činnost, kterou Honza miloval – třeba stavění z dřevěných špalíků. Když to poprvé zaspal a přišel jako vždy až na svačinu, rozplakal se, tak mu to bylo líto. A neberte to tak, že by ho učitelky nějak trápily, naštěstí pochopily situaci a stejně jako já si uvědomovaly, že pokud by se Honza učil vstávat včas až na začátku školního roku, bylo by to strašně náročné,“ zdůrazňuje Radana.

A povedlo se? „Docela jsme měli úspěch. Na rodinné dovolené u moře se to sice malinko zvrtlo, ale když jsme se vrátili domů, snažili jsme se nastavit režim dne tak, aby Honza vstával dřív. Vymyslela jsem, že si s ním ráno před odchodem do práce zahraju pexeso, a to ho docela motivovalo. Sice to bylo náročné pro mě, někdy jsem měla co dělat, abych všechno stíhala, ale stálo mi to za to. A když nastupoval do školy, vstával už v docela rozumný čas, čtvrt hodiny před sedmou ráno. To se s jeho vyspáváním pomalu do deseti nedalo srovnat,“ uzavírá Radana.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 7-8/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola