5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Psycholožka Lenka Lacinová - Dovolte si chyby

Psycholožka Lenka Lacinová - Dovolte si chyby

Autor: Gabriela Bachárová | Datum: 22.6.2010 | Vydání: 7-8/2010

„Předchozí generace rodičů možná nad výchovou tolik nepřemýšlela, ale na druhé straně si byla jista ve svých postojích k výchovným problémů,“ říká psycholožka Lenka Lacinová, spoluautorka knížky Dost dobří rodiče aneb drobné chyby ve výchově povoleny. Přečtěte si rozhovor o tom, že nemá smysl snažit se ve výchově o dokonalost, proč je důležité dětské zlobení, a že k hyperaktivitě dětí do jisté míry přispívá i rychlá doba.

Psycholožka Lenka Lacinová - Dovolte si chyby

Jaké chyby ve výchově si tedy mohou rodiče bez obav dovolit?

S kolegyní Petrou Škrdlíkovou, se kterou jsem knihu Dost dobří rodiče aneb drobné chyby ve výchově povoleny napsala, vedeme již řadu let skupiny, kam přicházejí rodiče, kteří mají problémy s výchovou svých dětí. I přes značnou snahu, vysokou motivaci a množství energie bývají nešťastní, bezradní a zklamaní z toho, že se jejich dítě nechová, jak by si představovali. Opakovaně slýcháme: „Vím, že je dobré se s dítětem rozumně domluvit a vysvětlovat mu, proč má co dělat. Vím, že je správné na děti nekřičet. Snažím se o to, ovládám se, ale pak mne vytočí, vybuchnu a všechna předsevzetí jsou pryč. Mám výčitky, že jsem se nezachovala správně, a začnu si nad spícím dítětem slibovat, že od zítřka budu lepší matka.“ A následujícího dne to dopadá podobně.

Když mluvím o drobných povolených chybách, mám na mysli to, že rodič by měl být k sobě tolerantní a netrestat se výčitkami, že nedostojí nedosažitelnému ideálu rodičovství. S rodiči pracujeme na tom, aby začali vidět výchovu realisticky, s prostorem pro pochybení, nedokonalost. Cesta k tomu vede přes uvědomění si zdrojů, ze kterých si rodič představu o dobré výchově vytváří. Tedy z toho, jak jsem byl sám vychováván, ale také například z dobově podmíněných doporučení odborníků v médiích. A že tyto zdroje mnohdy vytvářejí v rodičovské mysli nesplnitelný, neživotný ideál výchovy, který je nutno polidštit.

Může se stát, že na dítě matka nespravedlivě třeba zakřičí, když je přetažená a unavená z nevyspání či přepracování. Jako konstruktivní reakci matkám doporučujeme, aby se za tuto „chybu“ netrestaly výčitkami, které vedou k začarovanému kruhu oslabování rodičovského sebehodnocení a k utváření nejistoty ve výchově. Je dobré se dítěti podle jeho věku adekvátně omluvit a svou chybu přiznat bez strachu o ztrátu autority. Autorita se naopak daleko rychleji ztrácí, když jako rodič tušíme, že jsme například rozhodli nesprávně, ale jen proto, že to přece bylo naše „dospělé“ rozhodnutí, na něm trváme i nadále.

Proč se dnes klade důraz na dokonalost, když se ještě nedávno výchova tolik neřešila a mnoho dětí vyrůstalo jakoby ponechány samy sobě?

Nemyslím si, že by se před 20 či 30 lety neřešila správná výchova, jen to vypadalo trochu jinak. K výchově se přiřazovala jiná „klíčová slova“. Výchova byla více postavena na poslušnosti a vyznačovala se vyšší direktivností. Neřekla bych, že mnoho dětí vyrůstalo „bez výchovy“. Jen se jim možná rodiče nevěnovali takovým způsobem, jako je tomu dnes.

V té době se možná do větší míry než dnes skrývalo pod představou správné výchovy materiální zabezpečení, maminky vařily, pekly, zavařovaly, chystaly svačiny do školy, praly, žehlily, šily a uklízely. Za výchovu se pokládala pomoc při přípravě do školy a zajištění pobytu na čerstvém vzduchu. Oproti dnešnímu pojetí správné výchovy můžeme opravdu mít dojem, že se snad pro děti nic moc výchovně nedělalo. Ale tento dojem je mylný. Je fakt, že předchozí generace rodičů možná tak moc nad výchovou nepřemýšlela, ale také byla méně nejistá ve svých postojích k výchovným problémům. Samozřejmě mnohdy mohla přílišná přísnost nadělat škodu, přispěla k neurotizaci dítěte, ale po pravdě dnešní hyperprotektivita a tendence vidět v dítěti spíše rovnocenného partnera přináší jiné problémy, například s uznáváním hranic a autorit, nebo problémy v podobě agresivity a neklidu.

Minulá doba vyžadovala od dětí poslušnost a mnoho rodičů na základě špatných zkušeností z dětství volí mírnou výchovu. Říkáte ale, že poslušnost je velmi důležitá.

Cílem výchovy k poslušnosti není, aby dítě jako dospělý bylo bez názoru a slepě vyhovělo všem pokynům, ale spíše aby se dokázalo přizpůsobit v situaci, kdy je to na místě, a dokázalo přijmout rozhodnutí, byť třeba ne zrovna příjemné, od nadřízeného, od autority. Poslušnost se s existencí vlastních názorů nevylučuje.

Když se řekne výchova, vzápětí se objeví slovo trest. Trest za něco, co dítě udělalo, nebo neudělalo. Je vůbec vhodné používat slovo trest, když má tak jednoznačně negativní emocionální náboj?

Sama se raději v rámci výchovy v rodině termínu trest vyhýbám. Často si s rodiči ve skupině vyjasňujeme, za co je a za co není dobré děti trestat, nebo spíš jak na nějaké situace výchovně reagovat. Podle mne je nejdůležitějším kritériem pro posouzení problémové situace vývojová úroveň dítěte. Vždy bych měl jako rodič posoudit, zda problémové chování třeba není téměř typickým projevem daného období, které není dobré vlastně trestat, ale spíše výchovně regulovat, když jde například o projevy batolecího či pubertálního vzdoru.

Dítě by mělo z našich reakcí zřetelně rozpoznat, co je správné a co nesprávné chování, co znamená ano a ne. Když batole ubližuje druhému dítěti na pískovišti, tak nemá následovat trest, ale zamezení pokračování takového chování s jasným „ne, takhle ne“. S nárůstem a rozvojem rozumových schopností během školního věku je možno přistoupit k metodě přirozených důsledků, protože dítě je už schopno spojit příčinu a následek svého chování. Je ideální, když přirozené důsledky vedou k napravení „škod“ způsobených chováním dítěte.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 7-8/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola