5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Školka, která nemá dveře ani okna

Školka, která nemá dveře ani okna

Autor: Marie Těthalová | Datum: 19.3.2010 | Vydání: 4/2010

Linda Kubale denně nachodí s batohem po venku několik kilometrů. Není ale na žádném permanentním výletě. Pracuje jako učitelka lesní mateřské školy Šárynka. Po vzoru zejména skandinávských lesních školek se i u nás začíná prosazovat myšlenka, že dětem není nikde tak dobře jako v přírodě. Proč by tedy školka nutně musela mít okna a dveře?

Školka, která nemá dveře ani okna

Představte si to. Ráno se děti sejdou kolem ohniště, kde se zpívá, vypráví. Pak se nasvačí a jdou „ven“, tedy do šáreckého údolí v Praze. Milují běhání, skákání, a to za každého počasí. Čvachtat se v hlubokých kalužích, sbírat žížaly a brouky do kapes, válet sudy z kopce nebo chytat kapky deště do pusy – tak vypadají šťastné děti v lesní školce!

Po návratu z přírody zamíří do jurty, kde společně připravují oběd, hrají si, kreslí, poslouchají pohádku nebo vyprávění.

Přihlásili byste svoje dítě do lesní školky? Nebo je vám milejší představa tepla a přesného rozvrhu v kamenné budově?

„Děti dnešní doby jsou svázané cestováním hromadnou dopravou a auty, rychlými přesuny z místa na místo a trávením většiny času v uzavřených prostorech. Hrou venku, kterou jim školka umožňuje, se vracejí ke své přirozenosti – pohybu. Příroda jim nabízí mnoho výzev, které každý den trpělivě a s velkou chutí a radostí překonávají,“ říká učitelka a zakladatelka pražského Dětského dopoledního klubu Šárynka, Linda Kubale.

A co letošní mrazy?

Hezká myšlenka, ale co chlad a další nepřízeň počasí? Tato námitka napadne téměř každého rodiče. Jak děti zvládaly pobyt venku v letošních mrazech? „Nad očekávání. Ranní aktivity probíhaly většinou na sněhu – na našem ledopádu, zledovatělém kopci, kde se děti kloužou jen tak dolů. Přidávali jsme různé disciplíny: sjezd po zádech a uprostřed kopce s otočkou, sjezd ve dvojicích na sobě jako housky, sjezd na sněžné lodi, což byla plátěná plachta s lanem, pomocí kterého děti plachtu vytahují zpět na kopec,“ líčila mi Linda, jak si užívali letošní zimu.

V zimním období ale omezili putování do přírody mimo zahradu a pozemek Šárynky. „Cesty byly neodklizené a zledovatělé, dětem se po nich špatně a pomalu chodilo, a ony tak rády běhají!“

Děti tedy snášejí celodopolední pobyt venku velmi dobře. Některé, ty menší, jsou ke konci pobytu venku unavené, ale to je běžné i v klasické školce.

A teď do jurty

Podle Lindy Kubale je příroda vynikající učebnou: „Les i louka učí děti správné orientaci v prostoru, vnímání vlastního těla, koordinaci pohybů a správnému psychomotorickému vývoji. Pobyt venku má pro děti také zdravotní význam. Posilují si imunitu, otužují se a snadněji čelí nachlazení. I děti slabší nebo méně odolné se postupně učí být vitální a fyzicky výkonnější.“

Neznamená to ale úplně zavrhnout výchovu pod střechou, ostatně i v Šárynce tahle možnost existuje. „Jako příjemné zázemí nám namísto kamenné školky slouží jurta, původní přenosné obydlí mongolských pastevců. V jurtě máme vše potřebné pro lesní školku: hliněná kamna a dřevěnou podlahu, skříňky s výtvarným materiálem, hudebními nástroji, knihami a relaxačními pomůckami pro děti. Po pohybu v přírodě tak děti čeká zklidnění, vyprávíme si pohádky, hrajeme divadlo, zpíváme. Každou činnost začínáme tzv. průpovědí společně v kruhu.“

Výuka pohybem

Pohybové aktivity, kterých si děti v pražské Šárynce užijí dosyta, se dají využít i k výukovým účelům. „Děti se například postupně naučily znát celé své tělo. Stalo se tak prostřednictvím prožitkových a smyslových her, prohlížení encyklopedií, výtvarného zpracování vlastního těla a vlastní podobizny. Děti už ví, jak to vypadá uvnitř jejich těla, kde mají srdce, plíce, ledviny, žaludek, a k čemu jednotlivé orgány slouží. Nejvíce jsme se věnovali mozku a pomocí jednoduchých cviků a úkolů jsme zjišťovali, jak moc je důležitý (rovnováha, cvičení vůle, smysly, talent a nadání, pojmenování jednotlivých center). Od té doby děti rády jedí řepu, protože ví, že obsahuje železo, stejně jako jejich krev. Když pijí horký čaj s medem, uvědomují si, že jejich tělo se skládá z velké části z vody. Když běhají po zahradě, cítí zrychlený tlukot svého srdce…“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 4/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola