5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Zážitek je třeba si zasloužit

Zážitek je třeba si zasloužit

Autor: Eva Jedelská | Datum: 20.8.2011 | Vydání: 9/2011

Pokud jste někdy chystali program pro dětské odpoledne, školní výlet nebo tábor, dost možná jste čerpali hry a inspiraci z některé z knížek Jana Neumana. S vysokoškolským pedagogem a odborníkem na výchovu v přírodě jsme si povídali mimo jiné i o tom, proč děti ve škole nebaví tělocvik a jak je k pohybu v přírodě přimět – třeba i mírným násilím.

Zážitek je třeba si zasloužit

Umějí si dnešní děti ještě hrát? Dokážou prožít dobrodružství?

Malé děti určitě. Každé léto jezdím na jeden nebo dva dny na tábor za dětmi své mé dcery. Připravuji jim tam program, lanové překážky přes řeku, slaňování, dobrodružné hry, spaní na hradě – a děti jsou nadšené. Když se jich pár sejde na naší velké zarostlé zahradě, podnikáme výpravy do „džungle“.

Jen co trochu povyrostou, je ale všechno jinak. Já jsem z vesnice na jihu Moravy, a když tam poslední roky přijedu a jdu na procházku, potkám venku tak nanejvýš jedno, dvě děti. Je to na venkově, v přírodě, ale děti ven nechodí – sedí doma a na něco se dívají. Trend k pasivnímu prožívání volného času ukazují sociologické průzkumy nejen u nás, ale na celém světě. Platí to i o mých studentech, říkám jim obrázková generace. I přednášky hodnotí podle toho, jestli se při nich něco promítalo. Potřebují se na něco dívat, moc o tom nepřemýšlet, moc se nenamáhat.

Vědí někde ve světě, jak na to, jak tenhle vývoj zastavit?

Nejdále jsou asi ve Skandinávii. Norové mají něco, čemu říkají „friluftsliv“ (něco jako „život na čerstvém vzduchu“). Je to jejich specifický způsob, jak využívat přírodu a pohybovat se v ní, ne jednorázová aktivita, ale životní styl. Líbí se mi, že nekladou takový důraz třeba na vybavení. Žádné „nemáš goretex, tak nemůžeš do přírody“. Tam se nikdo nesměje, když potká člověka ve staromódních pumpkách a s podkolenkami. A začíná to už odmalička, je tam poměrně silný trend lesních mateřských škol, kdy jsou děti za každého počasí venku. V přírodě si rozdělají oheň, uvaří čaj, vidí, jak se loví ryba… Na podporu lesních školek jsou dokonce zřízeny státní programy. V tomhle máme co dohánět.

Britové, Američané a Kanaďané zase dřív než my pochopili, že je na pobyt v přírodě třeba se dívat jako na formu výchovy. O „outdoor education“ se tam pořádají vědecké konference, zatímco u nás je lidí, kteří se tím profesně zabývají, jen pár. Mají vybudovanou síť dobře vybavených center, která tyto aktivity nabízejí, blízko k horám i k vodě. I my bychom samozřejmě měli na co navázat. Česká turistika byla vždy propojená s motivací vychovávat a poznávat přírodu i historii. A takovou síť táborových základen a míst na táboření, s možností přístupu do lesa, to neměl nikdo. Dnes je „turista“ spíš hanlivé označení, je to komická figurka, protože není „adventure“ ani „outdoor“.

I přes všechny vymoženosti je ale třeba přiznat, že i v té Skandinávii nebo v Kanadě se potýkají s podobnými problémy jako všude jinde na světě. I tam jim mládež sedí doma a oni ji nedokážou vyhnat ven.

Všichni víme, že dnešní děti trpí nedostatkem pohybu. Hodiny tělocviku, které by mohly být vítanou příležitostí k vyřádění, přesto nejsou mezi dětmi nijak zvlášť oblíbené. Jak se dnes připravují budoucí tělocvikáři? Učí se děti motivovat, aby v pohybu nacházely potěšení?

Obávám se, že k ideálu, aby byla tělesná výchova hrou, máme ještě dost daleko. Absolventi a mladí učitelé, se kterými se setkávám na seminářích, určitě mají zájem o to, jak hodiny zlepšovat, o návody na různé typy her, o novinky. To jsou ale ti aktivnější. Když se dívám na situaci na většině vysokých škol, které tělocvikáře vychovávají, bohužel stále převažují dovednostně-výkonnostní kritéria. Mezi pedagogy existují dvě názorové skupiny. Ta větší skupina tvrdí: Oni to přece musí nejdřív dokonale umět! Když je budeme učit přeskok, tak se musí správně rozběhnout, odrazit, zvládnout dohmat, musíme je perfektně naučit jednotlivé fáze a celou tu komplexní dovednost.

Druhá skupina pedagogů, která je v menšině, si uvědomuje, že paleta sportů a dalších aktivit se stále rozšiřuje a nelze je všechny zvládnout. Budoucí učitelé tělesné výchovy by proto měli dobře zvládnout vybrané sporty a aktivity, pomocí nichž by mohli motivovat a přitáhnout žáky k pravidelnější pohybové aktivitě. Zdá se, že v budoucnu bude stále důležitější roli hrát umění pedagogů podněcovat zájem různých skupin mládeže o pohybovou činnost, která prospěje k zajímavé náplni volného času, zdravému rozvoji a kvalitnějšímu životnímu stylu v dospělosti.  

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 9/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola