5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Binec v bytě, šťastné dítě?

Binec v bytě, šťastné dítě?

Autor: Pavla Koucká | Datum: 19.2.2010 | Vydání: 3/2010

Také vás trápí nepořádek v dětském pokoji? Nejste sami. Téměř všichni rodiče se snaží vést své děti k pořádku a pořádkumilovnosti. Jenže trvání na uklizených hračkách není nejlepší cestou, jak potomka lásce k pořádku naučit.

Binec v bytě, šťastné dítě?

Z průzkumu, jenž se týkal rodičů dětí ve věku mezi 6 a 12 lety, téměř 90 % respondentů uvedlo, že je trápí nepořádek v pokojích jejich dětí a 34 % prohlásilo, že nepořádnost dětí je častým zdrojem hádek mezi rodiči a potomky, píší Eric Abrahamson a Daniel Freedman v knize Báječný chaos. Zároveň však mnozí z těchto rodičů mají sami s udržováním pořádku problémy. Dokonce se můžeme domnívat, že ti, kteří jsou sami nepořádní, tvoří podstatnou část oněch 34 %. Nepořádníci možná dobře vědí, jaké potíže chaos působí, a rádi by své děti takových obtíží ušetřili. Děti se však lépe učí osobním příkladem, sebelépe míněné příkazy moc nefungují. A od koho mají děti nepořádníků pořádek odkoukat?

Ve vyblýskaných domácnostech naopak není o příklady pořádku nouze a můžeme očekávat, že i děti jsou pořádné, takže ani ke sporům ohledně udržování pořádku nedochází. Jenže tak jednoduché to není.

Nádobí z předvčerejška

Kdykoli přijdete k Hance domů, má uklizeno. Nádobí je umyté, podlaha vytřená a každá věc na svém místě. Na zemi se neválí nic, ani smítko. Přesto se Hanka omlouvá za nepořádek. Hanka pracuje jako hlavní účetní ve velkém podniku, chodí domů pozdě večer a já nechápu, jak zvládá pořádek udržovat. „Je to pro mě automatismus. Když vařím, cokoli už nebudu potřebovat, hned uklízím na své místo. Dojím, a začnu rovnat nádobí do myčky. Když se sprchuju, umyju hned vanu,“ prozrazuje Hanka svůj recept. „Navíc nejsem na uklízení sama, děti mi dost pomáhají. Po týdnu se střídají ve vynášení koše, luxování atd. Služby nenávidějí, ale neprotestují.“

U Eriky je tomu jinak. Ve dřezu zasychá nádobí z předvčerejška, na záchodě je cítit moč a po zemi se válí změť hraček, tu a tam knížka, různé tašky a předměty, které tam v minulých dnech upustila buď ona, manžel nebo děti. Eriku však ani nenapadne, aby se za nepořádek omlouvala. Ptám se, zda se v tom chaosu vyznají. „Ale ano, většinou najdeme, co potřebujeme,“ souhlasí Erika a překračuje přitom hadrovou panenku. „Vždycky, když někdo něco nemůže najít, hlasitě zavolá, co hledá, a všichni mu začnou pomáhat. Děti se předhánějí, kdo danou věc najde,“ směje se. „A když už nám to tady začne přerůstat přes hlavu, vyhlásíme generální úklid. Většinou mu věnujeme sobotní dopoledne. Podílejí se všichni, ráno si rozdáme úkoly, někdo vyfasuje hadr, jiný koště. Pustíme si k tomu prima písničky, co máme rádi, a pak společné dílo oslavíme obědem v restauraci. Pro děti je to svátek, takže se na generální úklid vlastně těší.“

Kde je moje stavebnice?

„Binec v bytě, šťastné dítě,“ říká jedna naše známá a Eričina domácnost je toho ukázkovým příkladem. Nutno ovšem podotknout, že každému v takovém nepořádku dobře není. V mnoha domácnostech skutečně panují kvůli nepořádku spory. Máma pospíchá do práce a zlobí se, protože nemůže najít hřeben. Pubertální dcera ztropí scénu, protože jí „někdo zašantročil nabíječku na mobil“. A když táta konečně vyluxuje, nejmladší brečí, že přišel o kus stavebnice. Nervy drásající hledání klíčů, když potřebujete odejít a vlastně ani nevíte, zda je dítě pohodilo někde doma, nebo vytrousilo venku, netřeba komentovat.

Jak na to

Jako u většiny věcí, i u pořádku platí: všeho s mírou. Neustálé hledání ztracených věcí klidu nepřidá. Na druhé straně matku, která věnuje více času uklízení hraček než hraní se svými dětmi, by si těžko někdo přál. A podobné je to i s vyžadováním pořádku od vašich ratolestí. Pokud se bytem nedá projít bez zranění, neboť se všude válejí autíčka a kostky ze stavebnice, je třeba rázně zakročit. Avšak neplýtvejte energií, abyste děti přinutili mít stále uklizeno. Namísto toho, abyste je tak naučili pořádkumilovnosti, mohli byste docílit pravého opaku: budou uklízení nenávidět.

Jak tedy naučit potomky pořádku a pořádkumilovnosti? Podle dětských psychologů mohou pomoci s úklidem už děti rok a půl staré. Spolu s námi zvládnou dát panenky „spát“, kostičky uložit do krabice a zvířátka „do domečku“. Dobré je, když úklid neprezentujeme jako něco, co je nám samotným nepříjemné, ale upřímně si tuto aktivitu s dítětem užíváme. Můžeme vymýšlet různé hry na téma úklidu. A taky děti chvalme, jak jsou šikovné.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 3/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola