5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Budeme se rozvádět

Budeme se rozvádět

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 28.5.2008 | Vydání: 3/2008

Téměř každé druhé manželství se u nás v posledních letech rozvádí. Přestože se mnozí manželé rozcházejí ještě bezdětní a jiní už mají potomky dospělé, podle statistických údajů je jen v jednom kalendářním roce konfrontováno s rozpadem rodiny přibližně dvacet tisíc dětí.

Jako nejčastější příčina rozvodů se ve statistikách uvádí rozdílnost povah, názorů a zájmů. V dobách, kdy se velmi mladé páry braly po krátké známosti a pod tlakem těhotenství, zněl takový důvod poměrně logicky. Ale dnes, když spolu partneři před uzavřením manželství obvykle nějaký čas žijí, je to poněkud překvapivé zjištění. Nejvíce manželství se rozpadá po deseti až čtrnácti let - že by tak dlouho trvalo, než si partneři všimnou, že jeden nade vše miluje vysokohorské túry, samotu a klid, zatímco druhý má po třech dnech v lůně přírody velkoměstský absťák?

Odborníci na partnerské vztahy tvrdí, že ke spokojenému soužití není shoda zájmů zdaleka nezbytná. I když zpočátku většina zamilovaných chce dělat všechno společně, časem se ukáže, že bohatě postačí, pokud je společných aktivit jen část. Rozdílné koníčky samy o sobě harmonický vztah neohrožují. Rodiče mé kamarádky spolu žijí přes čtyřicet let. On je zarytý ateista a ona hluboce věřící. Na odlišné názory partnera musejí narážet prakticky denně. Přesto vypadají docela spokojeně.

„Moje manželství ztroskotalo nejspíš na stejnosti povah,“ konstatuje osmatřicetiletá Magda. Ona i její bývalý manžel jsou klidní, lehce váhající introverti. „První roky mi vyhovovalo tiché souznění, společná láska k hudbě. Jenže pak jsme se pustili do rekonstrukce bytu po mojí babičce a ani jeden z nás nebyl schopen se akce organizačně ujmout. Řemeslníci s námi mávali, všechno nám rostlo pod rukama. Začali jsme být podráždění a vzájemně jsme si vyčítali neschopnost,“ vzpomíná Magda. Když po rozvodu zůstala s bytem v troskách sama, pomohl jí energický kolega. Je veselý, společenský, pravý opak tiché Magdy. Přesto jsou spolu už osm let, za pár týdnů čekají druhé dítě.

Falešné představy

Zdá se, že za formulkou o rozdílnosti povah, názorů a zájmů se skrývá cosi komplikovanějšího. Poradenský psycholog Petr Šmolka radí, že v partnerském vztahu by člověk neměl sám sebe klamat představou, že se ten druhý kvůli němu změní. Přesto mnozí z nás, ženy stejně jako muži, věří, že odlišnosti či nedostatky, které na partnerovi objevili, se časem nějak obrousí, že se dotyčný zlepší, že si ho k obrazu svému vychovají. Takto postavený problém zpravidla nemá dobré řešení - když se zlepšení nedostaví, inkriminované partnerovy vlastnosti či chování vadí víc a víc, začnou být až nesnesitelné. Jenže chybička se může vloudit i v případě, že se zlepšení dostaví - na partnerovi může začít vadit právě jeho ochota ke změně. „Jak si ho mám vážit, vždyť se nechová jako chlap. Udělá, co mu řeknu, ve všem mi ustoupí. Tohle má být nějaká životní opora?“ stěžuje si rozvádějící se Zuzana.

„V manželství často chybí respekt a tolerance jednoho vůči druhému. Nemusí v tom být jen sobectví, ale třeba i nereálné očekávání, hledání pohádkového prince nebo dokonalé ženy. Jako bychom zapomínali, že sami taky zdaleka ideální nejsme,“ soudí dvacet let vdaná paní Eva.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 3/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola