5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Bývám popudlivý a a netrpělivý otec

Bývám popudlivý a a netrpělivý otec

Autor: Scarlett Wilková | Datum: 30.5.2007 | Vydání: 3/2007

Michal Viewegh

Je jedním z těch, kteří podpořili projekt Celé Česko čte dětem. Mimo jiné proto, že sám těžce sbírá sílu, aby dcerkám večer předčítal. A plánuje napsat svou první dětskou knížku.

Kdypak jste dcerám naposledy četl?

Tak před třemi dny, počítám. Ano, to by mi dosvědčily.

Mnozí rodiče bývají večer tak unavení, že čtení prostě nezvládnou. Vy na ně máte sílu?

Často nemám. I to je jeden z důvodů, proč jsem projekt podpořil. Přistihuji se, že jsem líný dětem číst. To znají všichni rodiče. Raději dětem pohádku pustíme na DVD, nezmobilizujeme v sobě sílu ji přečíst.

Myslíte, že je v tom pro dítě velký rozdíl?

Nemyslím, že je něco špatného na tom, když dcerám pustím Broučky nebo Rumcajse. Jenže před obrazovkou je dítě samo. Při čtení jsme spolu. To je další důležitý rozměr čtení. Při počítačové hře ani filmu vám obvykle dítě nesedí na klíně. Nemazlíte se s ním, nemluvíte spolu.

Vám doma četli, když jste byl kluk?

Ano, hodně. Byl jsem například také zvyklý poslouchat s nimi nedělní rozhlasové hry. To je pro většinu současných dětí něco nepředstavitelného. Psané a mluvené slovo má dnes strašlivou konkurenci v podobě filmů a počítačových her, tomu se nemůžeme divit, všechny ty efektní triky, barevná grafi ka, hudba a tak dále jsou pro ně samozřejmě atraktivnější. Proto je psanému slovu třeba pomoct.

Ale jak?

Vytvořit na ně u dětí návyk. Aby poznali tu fascinaci slovem, jakou si pamatujeme z našeho dětství. Proč my dospělí čteme? Protože víme, že to může být velmi příjemný zážitek. Musíme jim předvést totéž. Musíme děti naučit, jak vstoupit do komorního světa slov, jak proniknout za zdánlivě nezajímavé řádky černých písmenek. Ukázat jim, že to vzrušující se odehrává v hlavě... Mnoho dětí tohle neumí, takzvaná sekundární negramotnost je dnes velká. Dnešní jazyk si čím dál víc vypomáhá obrazovými ikonami, slovní zásoba se redukuje na,,basic Czech“. Akce jako Celé Česko čte dětem jsou nanejvýš potřebné.

Jak jste se k ní dostal?

Oslovila mě paní Eva Katrušáková, která za projektem stojí. Vyprávěla mi, jak obrovský úspěch měla tahle akce v jiných zemích. Třeba v Polsku dokonce denně běží několik reklamních spotů v televizi. Když jsem byl v Americe, viděl jsem tam jinou obrovskou kampaň na podporu čtení. Na plakátech v metru hvězdy basketbalové ligy pózovaly s knihami v rukou.

Když byla malá vaše dcera z prvního manželství, četl jste i jí?

Po pravdě, já si to už příliš nepamatuji, je to přece jen dvacet let. Mám z té doby jistý dluh.

Jak to?

Dcera se narodila, když jsem studoval teprve v prvním ročníku na filozofi cké fakultě, a navíc jsem byl jaksi uhranut literaturou. Musím sebekriticky říct, že jsem tenkrát psaní leccos obětoval - včetně rodinného života. Dnes mě to mrzí a snažím se to Míše vynahradit aspoň dodatečně. U Báry a Sáry snad stejnou chybu neopakuji, dávám si víc záležet - ale pro změnu si někdy říkám, jestli pětačtyřicet není na otcovství dvou malých dětí příliš. No, zkrátka jestli nejsem starý.

Jak se tyto pochybnosti projevují v praxi?

Bývám popudlivý, netrpělivý a tak dále. Zlostný stařec.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 3/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola