5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Co čtou a čeho se bojí

Co čtou a čeho se bojí

Autor: Hana Zahradníčková | Datum: 22.2.2012 | Vydání: 3/2012

Olga Černá vydala v nakladatelství Baobab čtvrtou knížku pro děti. Jmenuje se Z domu a zahrady a stejně jako v jejích předchozích knihách v ní ožívají docela všední věci jako třeba praskliny ve stěnách, zábradlí nebo obří dýně v zahradě. Knížky Olgy Černé jsou určené především předškolákům, ale jsou tak barvité a přesvědčivé, že se do jejich magického světa nechá ochotně vtáhnout i mnohý dospělý. Olga Černá píše knížky pro děti, ale také jim je jako knihovnice v jihočeském městečku Nadějkově půjčuje.

Co čtou a čeho se bojí

Dnešní děti prý nečtou. Nebo čtou?

Ale čtou. Jenom možná nečtou to, co bychom si my představovali, že by číst měly.

Kdo může vztah dětí ke knihám ovlivnit?

Hlavně rodiče. Pokud rodiče považují knihy za něco, co děti odvádí od důležitých věcí, pak je to špatné. Stalo se mi, že si u mě chlapeček půjčil knihu a za dvě hodiny s ní byl zpátky. Že prý ho maminka poslala ji vrátit, protože se musí učit.

Snažím se mít na regálech pro děti tolik knížek, aby si mohly vybrat. Ne jenom ty prvoplánově líbivé, a také trochu něco jiného, než co se po dětech chce v rámci povinné četby ve škole. Tam je někdy nutí číst Divou Báru a Malostranské povídky a děti pak získají dojem, že číst knihy musí být strašně těžké.

Jaké knížky nejraději půjčujete?

Takové, které se líbí i mně. Aby nebyly ani hloupé, ani zbytečně komplikované. Pro dětské knížky to samozřejmě platí taky.

Připojujete se k projektům typu Celé Česko čte dětem nebo Rosteme s knihou? A podle čeho si mezi nimi vybíráte?

Obecně si myslím, že má smysl s dětmi číst, ne čtení propagovat. Smysluplná mi připadá Noc s Andersenem, připravuju vždycky program na téma knížky, kterou s dětmi celý rok čteme: hry, úkoly, výpravu po vsi – nemůžeme číst celou noc, protože ty mladší by usnuly a starší zlobily.

U projektů, které jste zmiňovala, nebo u kampaní typu Přečtěte si to dřív než Hollywood a Já čtu jsem možná nepochopila, v čem je jejich smysl. Kromě toho, že si do knihovny vyvěsím propagační plakát. Představa, že mám na zdi usmívajícího se Sámera Issu s knihou v ruce a přijde holčička, uvidí to a řekne si: „Jé, Sámer čte, já chci taky“, mi přijde úplně absurdní. Web Rosteme s knihou sice doporučuje knížky pro děti, ale podle mě daleko lépe to samé dělá například web „čítárny“ (www.citarny.cz) nebo iliteratura.cz, která má zvláštní sekci pro dětskou literaturu.

Čtete s dětmi pravidelně?

Ano. Každý čtvrtek. Původně jsme četli pokaždé ukázku z jiné knížky a já měla naivní představu, že děti budou ohromně zvědavé na pokračování a hned si ji půjčí. Nebyly. Teď čteme na pokračování knížku od začátku do konce a je zajímavé, že pak o ni zájem je, i když už ji všichni znají. Nebo právě proto. To jsou jediné knížky, na které si musím dělat pořadník. Od minulého roku jsem zařadila ještě „strašidelné čtení“, které jsem chtěla nabídnout starším dětem. Zjistila jsem, že největší problém je najít něco, čeho by se opravdu bály. Vydrží opravdu hodně.

Co všechno vydrží?

Největší ticho bylo, když jsem četla z Hororů na dobrou noc od Anthony Horowitze. Narazili jsme na příběh z blíže neurčené budoucnosti, kdy rodiče nedokážou uživit svoji dceru a rozhodnou se ji prodat. Ona se nejprve domnívá, že ji dají nějaké pěstounské rodině, která třeba nemůže mít vlastní děti, ale rodiče dívku prodávají v internetové aukci. Tam na ni nejvíc přihazuje restaurace, kde se vaří z lidského masa, a pak nějaké čarodějnice, které potřebují živou oběť. Myslím si, že na moje posluchače ani tak nezapůsobil špatný konec, protože autor nejde do žádných drastických detailů, ale ta situace, kdy se dítě vrátí domů a maminka mu řekne: „Milá Michalko, my už tě s tatínkem neuživíme, a tak se tě musíme zbavit.“

Když čtu dětem z bratří Grimmů o tom, jak macecha rozseká kluka na kusy a uvaří v kotli, tak se ošklíbají, že je to hnusné a tak, jenže jasně vědí, že je to pohádka… zato internetová aukce je něco, co si umějí představit i v reálném životě.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 3/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola