5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Generace 30+ nemá pro rodičovství dost sebevědomí

Generace 30+ nemá pro rodičovství dost sebevědomí

Autor: Jana Potužníková | Datum: 19.10.2011 | Vydání: 11/2011

Mít děti před třicítkou se dnes nenosí. Je tu přece kariéra, osobní svoboda, možnost užívat si bez ohledu na rodinu. A tak přibývá těch, kteří si dítě pořizují až kolem čtyřicítky nebo také vůbec ne. Proč se dnešní třicátníci obávají rodičovství? Přinášíme osobité názory internistky, homeopatky a systemické psychoterapeutky MUDr. Kateřiny Cajthamlové, kterou zpovídala v problému zasvěcená „váhavá třicátnice“ Jana Potužníková.

Generace 30+ nemá pro rodičovství dost sebevědomí

Když se rozhlédnu po svých vrstevnících, musím říct, že rodičovství vůbec nepokládáme za samozřejmost, jako tomu bylo u generací předchozích. Pořád řešíme, zda na to máme, zda děti zajistíme, zda jsme si na rodičovství vybrali správného partnera. Čím to je?

Za prvé bych neřekla, že generace předchozí považovaly rodičovství za samozřejmé. Pokles porodnosti v rozvinutých zemích pozorujeme již od 2. světové války a výrazněji od 60. let minulého století. Příčinou je zřejmě celkový nárůst populace, zvýšení koncentrace lidí ve městech a s tím spojené jevy psychologické, jež přirozenému rodičovství brání. Z klesající porodnosti můžeme obviňovat antikoncepci, emancipaci žen, nárůst rozvodovosti, pokles vlivu náboženství, automobilismus (do auta se vejde jen 4 – 5 osob) a další vymoženosti civilizace, jež jsou, jako mnohé kolem nás, dvojsečné. Pokud jde o přímé úvahy, proč lidé volí bezdětnost, a vnímám-li správně otázky, jež si podle vás dnešní mladí kladou, vychází najevo určitá zakomplexovanost a nedostatek sebedůvěry ve věci ženské a mateřské role. Vidím zde vliv výchovy žen generace 50+, tedy matek současných třicátnic. Záměrně se nezabývám muži, protože o mateřství v demokratické současnosti většinou rozhodují ženy.

Co z toho, jak nás naše matky vychovávaly, rozhodlo o tom, že nejsme dost připravené na mateřství?

Kdysi se často citoval pokus na šimpanzech, který se tuto nepřipravenost pokouší vysvětlit. Při tom pokusu byla vyměněna matka šimpanzice za drátěnou nápodobu potaženou kůží. Model sice poskytoval mláďatům mléko a mohla se zachytit jeho kůže a šplhat po něm, ač jinak o mláďata jako matka nepečoval – nevybíral jim lupy, nemazlil se s nimi, nevydával hlasové signály. Mláďata vyrostla a projevovala se velmi neuroticky, buď nepřiměřeně agresivně, či podlézavě k vrstevníkům. Vykazovala známky paralyzujícího strachu a nedostatečné obrany při změně vnějších podmínek. A pokud tyto opičky samy měly mláďata, ztrácely o ně matky rychle zájem, odháněly je a vlastně si neuměly s vlastním hledáním partnera, rodičovstvím a výchovou poradit. V této souvislosti se vžil výraz „děti drátěných matek“ a model slouží k vysvětlení jevu, na nějž se ptáte. Ať už to je vliv krátké mateřské dovolené, časného dávání dětí do jeslí, chybějící matka v rodině (za socialismu byla povinnost pracovat pro obě pohlaví stejná), matky samoživitelky, jež po rozvodu bojovaly o každou korunu – zkrátka malý kontakt dítěte s veselou, šťastnou, klidnou, něžnou a pečující matkou v časném dětství zřejmě zformoval i vztah k rodičovství u generace 30+.

Četla jsem, že za „krizí rodiny“ stojí také míchání rolí. Ženy nejen rodí, ale i vydělávají, proto nestíhají vychovávat. Přibývá jim povinností. Mužům rolí naopak ubývá. Buď vydělávají a považují to za dostatečnou péči o rodinu, nebo nevychovávají, nejsou partnery pro ženu a otci dětem. Někdy také nejsou schopni rodinu uživit. Co s tím?

Obviňovat kohokoli jiného z rozhodnutí a postojů, které se týkají mne, je pohodlné vzdávání se zodpovědnosti. Být samostatný, nezávislý jedinec se sebedůvěrou, sebeúctou, zdravím a odvahou vyvíjet se považuji za předpoklad láskyplného rovnoprávného partnerství, kde se lidé dokáží nejen společně radovat ze života a otevřeně komunikovat, ale také táhnout ve věci rodiny a potomstva za pomyslný jeden provaz. To, co vidíme jako míchání rolí, jsou často projevy kompenzace strachu z neúspěchu, vzdávání se naděje na kvalitní partnerství a rodinu už předem. Jde o důsledek pocitů izolace a dalších neurotických projevů příslušníků civilizace, která považuje manželství, partnerství a děti často za přítěž, a nikoliv za obohacení a radost.

Mluvily jsme o překážce nedostatečných financí. Nakolik je reálná? Mohu odmítnout děti kvůli pocitu, že je neuživím?

V době antikoncepce lze již rodičovství plánovat velmi pohodlně. Opět zde velkou mírou okolnosti početí a mateřství leží na ženách, jež si volí antikoncepci, berou ji a také se rozhodují, kdy a s kým ji vysadí. Pokud žena probírá své rozhodnutí bránit či nebránit početí s partnerem, vstupuje do hry i muž, který svým rozhodnutím počít dítě dává partnerce signál vlastní sebedůvěry, že v době pokročilého těhotenství, kolem porodu a v době aspoň do tří až pěti let věku dítěte bude ženě i rodině oporou citovou i hmotnou. A později že bude stabilním mužským vzorem pro své děti. Muži si závazek uvědomují, ale řada z nich tuto sebedůvěru nemá. Proto buď rodičovství odkládají, nebo partnerky, jež chtějí rodinu, opouštějí ve jménu své „svobody“. Finanční otázku zmiňují jen největší cynici, ač v pozadí rozhodování bývá často u obou pohlaví. Málokdo si uvědomuje, že rodina a děti napomáhají osobnostnímu růstu každého z rodičů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 11/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola