5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Herečka Markéta Hrubešová - Nechci nic prošvihnout

Herečka Markéta Hrubešová - Nechci nic prošvihnout

Autor: Mirka Koníčková | Datum: 19.11.2009 | Vydání: 12/2009

Když mi malá řekne: „Maminko, já tě mám tak ráda“, zažívám takový pocit štěstí, že se to ani nedá popsat. Když se ke mně přitiskne to malé tělíčko, nevyrovná se to vůbec ničemu. Úplně mi to vhání slzy do očí,“ říká o své čtyřleté dceři Christel Markéta Hrubešová, oblíbená herečka a nově také kuchařka v televizní relaci.

Těšíte se na Vánoce?

Těším se moc. Vánoce v dospělosti pro mne začaly mít smysl až díky dítěti. Každý máme někdy svá trápení a smutné události, a my jsme jednu takovou měli zrovna během Vánoc. Ale po narození dcery se všechno změnilo, a na rozdíl od dřívějška, kdy jsem se snažila, aby to všechno bylo co nejrychleji za mnou, si to teď užívám. Pečeme cukroví, učíme se koledy a děláme všechny ty klasické tradiční věci, které k Vánocům patří.

Navíc má Christel 16. prosince narozeniny, tak to máme zdvojené – týden před Ježíškem máme ještě velkou oslavu. Ona pak nemůže pochopit, že na rozdíl od narozeninových dárků, které jsou všechny pro ni, ty pod stromečkem nejsou. Teď to budou naše čtvrté společné Vánoce. A už se na ně všichni těšíme.

O vás je známé, že jste výborná kuchařka. Děláte na Vánoce nějaké své speciality?

I během Vánoc zůstávám věrná svému stylu vaření. Na Štědrý večer dělám ráda ryby. Pro rodinu připravuji kapra, který mně osobně ale moc nechutná, takže my s Davidem (manžel, známý fotograf David Kraus – pozn.red.) většinou jíme mořskou rybu, nějak jednoduše upravenou. Bramborový salát dělám, ale bez majonézy, protože svátky v českém pojetí jsou doslova kalorická bomba, a mně připadá zbytečné se o Vánocích nacpat, a pak se to snažit zhubnout. Beru svátky jako oslavu toho, že jsou lidi spolu, takže ani nepropadám panice ohledně úklidu. To, jestli mám nebo nemám umytá okna, to mě opravdu nechává naprosto chladnou.

Budete péct cukroví?

Protože si raději než sladké dám rybu nebo maso, tak doma téměř vůbec nepeču. Ze sladkého maximálně udělám třeba pudink, ale že by u nás doma byly běžně na stole dorty nebo koláče, to ne. U nás se prostě sladké nejí. To znamená, že vánoční cukroví sice peču, ale jen proto, aby – jak se říká – zavoněl dům.

Letos budeme cukroví péct společně s Christel. Už jsme ho sice spolu pekly loni, ale to byla ještě malinká. Protože připravuji Gurmet rubriku do Harper´s Bazaru, udělaly jsme si letos už generálku, a bylo to docela legrační, protože byl parný letní den a my jsme pekly vánoční cukroví. Dělaly jsme perníčky a malou to strašně bavilo. Je přesně v tom věku, kdy chce všechno míchat a ještě tam dát tohle a tamto… Samozřejmě, že nevadí, že se to pak nedá jíst, je to prostě její výtvor a je pyšná, na to, co vytvořila. Bývá při tom celá báječně zapatlaná, ale už jsem na to připravená, a nic mě nemůže rozházet.

A nechybí Christel sladkosti?

Je zajímavé, že ona na sladké také moc není. Samozřejmě, že když jí někdo nabídne sladkost, tak ji sní, ale třeba čokoládu ani moc nemusí. Bonbóny si občas dá, třeba ty různé želatinové medvídky nebo delfínky. Je jasné, že když chce, tak jí je občas koupím, ale že bych jí sladkosti pravidelně doma nabízela, to vůbec ne. Jen když je nějaká výjimečná příležitost, třeba když jsme na pouti. I když je zajímavé, že naposledy si místo cukrové vaty dala radši slaný popcorn.

A babičky ji v tomto ohledu „nekazí“?

Tak to samozřejmě ano, od toho babičky jsou. Ale nemá cenu proti tomu bojovat, protože buď to budou dělat tajně, nebo přede mnou. Takže já o tom radši vím, a jsem ráda, že mám přehled.

Víte, co by si přála pod stromeček?

Je to teď velká parádnice, takže si myslím, že cokoli na sebe jí udělá velkou radost. A také dostane koloběžku, aby měla nějaký pohyb – mám ji schovanou u babičky pod postelí, aby ji nenašla. A určitě jí koupím nějaké hezké čtení, protože teď se dají pořídit různé úžasné interaktivní knížky, které baví i mě samotnou. ?

Dcerka už hezky přednáší

Jak spolu ještě trávíte volný čas? Co vás baví?

Chodíme rády do cirkusu, do divadélka, do kina, samozřejmě i na hřiště nebo na procházky. Teď, když začínají plískanice, navštěvujeme i různá hrací centra, kde se malá vyblbne a vydá ze sebe energii. Snažím se jí připravovat rozmanitý program – aby zároveň měla pohyb i kulturu. Moc ji to baví, doma pořád hrajeme divadlo s plyšáky, myslím, že je vidět, po kom je (smích). Ale je to logické, kdybych byla motokrosová závodnice, brala bych ji na motorky. Ona ale moc hezky přednáší a je vidět, že k tomu má vztah. Kdyby ji to nebavilo, určitě bych ji nenutila.

Chodí už do školičky?

Ještě ne, ale už je nejvyšší čas. Dlouho jsem ji nechtěla nikam „odkládat“, protože mi mé povolání dovoluje být s ní celé dopoledne, ale teď už vím, že je to nutné, protože potřebuje mít kolem sebe děti. Zatím se jí to snažím vynahradit, malujeme spolu vodovkami, zpíváme, ale dětský kolektiv je nesmírně důležitý. Takže uvidíme, kdy se nám podaří do školky nastoupit.

Je něco, co ji vyloženě nebaví?

Ne, já myslím, že to, jestli dítě něco baví nebo ne, je hlavně záležitost motivace. Jak k tomu dospělý dítě navede. Děti to hned vycítí – poznají, když něco nebaví dospělého. Snažím se, abychom dělaly věci demokraticky, abychom byli všichni spokojení a abychom si užívali.

Jak tráví čas s tatínkem?

Myslím, že můj muž se o ni dokáže velice dobře postarat, i když trošku jinak než já. S ním je to trochu víc „mejdlo“. Když jsem s malou já, stíhám zároveň i vařit a uklízet, takže chod rodiny zůstává neohrožen, kdežto když hlídá můj muž, je všechno vzhůru nohama. Ale dítě žije, a to je to nejdůležitější (smích). Doma je sice nepořádek, ale všichni jsou šťastní a spokojení. Také spolu chodí hodně do kina, ale i na plavání, a tráví spolu čas tak „po chlapsku“. Christel má vždycky na sobě nějaký „model“, a když se ptám, jestli měla svačinu, tak se dozvím, že měli pizzu… Je to prostě takové volnější, ale já myslím, že ji to moc baví, učí se spolu značky aut a další „mužské“ záležitosti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 12/2009
.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola