5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Hurá, konečně začínáme chodit!

Hurá, konečně začínáme chodit!

Autor: Kateřina Lipinská | Datum: 21.10.2009 | Vydání: 11/2009

Přečtěte si, co všechno budete řešit spolu s prvními krůčky vašeho dítěte. Jaké botičky vybrat? Opravdu škodí chodítka? A jak podporovat správné chození?

Babička zvedla ze země spokojenou, avšak notně ušmudlanou vnučku (no zkuste si lézt dvě hodinky po zemi) a okamžitě spustila: „Holka, ty se snad chodit nikdy nenaučíš. Vždyť už ti byl rok! Sousedovic Kubíček běhá od jedenácti měsíců a tvoje máma v roce taky už dávno běhala.“

Také máte podobnou babičku? Pokud náhodou ano, neberte ji příliš vážně. Čas, kdy dítě začne samo chodit, nevypovídá vůbec o ničem. Průměrné dítě (ošklivý termín, že?) začíná lézt po kolínkách kolem desátého měsíce a zhruba mezi jedenáctým a dvanáctým měsícem se začne pokoušet vstávat. Brzy poté následují první krůčky, je k nim ale zapotřebí silná opora nábytku nebo dospělých rukou. Samostatné chození děti většinou zvládnou až po prvních narozeninách. A je to tak dobře.

Méně mýt, foukat častěji

Asi většina maminek se na ten velký okamžik, kdy dítě bude chodit, moc těší téměř celý druhý půlrok. Zakopávat o malého lezce a neustále vysávat, vytírat, převlékat a mýt ručičky je velmi únavné. Radost ale netrvá dlouho, stání na nožkách má také svá úskalí. Předně, ze stoje je dál na zem a bez „havárií“ se žádný začátek neobejde. Smiřte se s tím, že oč méně budete ručky mýt, o to častěji je budete foukat. Zadruhé, rozšiřuje se rajón působnosti malého ničitele, pardon průzkumníka. Pokud chcete, abyste vy i batole toto období přežili ve zdraví, včas eliminujte případná rizika. Schody jsou již pravděpodobně zabezpečeny z „lezacího“ období, ale asi bude potřeba veškeré nebezpečné a poškoditelné předměty přesunout opět do vyšších sfér.

Pozor na ostré rohy nábytku, nejlépe je vybavte chrániči, a také na předměty, které se snadno překotí. Židle, lehký a vratký nábytek, odpadkový koš, kbelík s vodou na vytírání, koš na prádlo... To vše bude sloužit jako opora k postavení a může být příčinou ošklivého pádu. Všem karambolům se vám zabránit asi nepodaří, ale právě bolestivý pád nebo opakovaná zkušenost s vratkými předměty může být u méně odvážných dětí důvodem, že se na určitou dobu o vstávání a chození pokoušet přestanou.

Chodítka: ano, nebo ne?

Mnoho maminek čeká na první krůčky jako na smilování ještě z dalšího důvodu.

Miminku se nechce lézt, zároveň ale vyžaduje podněty. Je mrzuté, neustále se dožaduje maminky, nošení a zabavování.

Soňa říká: „Filípek byl na svůj věk velké a velmi buclaté miminko. Sice seděl v půl roce, ale k lezení se neměl. Zato chtěl neustále chovat. Byla jsem z toho nesmírně unavená a záda nemám v pořádku dodnes. Moje maminka se na to nemohla dívat a koupila chodítko. Já, masírovaná odbornými články, jsem ho napřed nechtěla, ale když jsem byla jednou obzvlášť unavená, zkusila jsem to. Filípek byl nadšený a vydrželo mu to. Brzy se začal stavět na nožičky a chodil, ještě mu nebylo jedenáct měsíců.“

Soňa není jediná maminka, která udělala podobnou zkušenost. Lze říci, že v chodítkách vyrostla většina z generace dnešních maminek. Přesto se dnes nedoporučují. Proč? Podle České pediatrické společnosti ohrožují přirozený vývoj dítěte, předčasně zatěžují páteř a mohou být i příčinou úrazů. MUDr. Jan Ludvík vysvětluje: „Chodítka je možno omezeně využít v době, kdy už dítě samo leze. V případě, že v nich dítě ponecháváte jen krátce a pod dozorem, nemělo by napáchat žádné škody. Dlouhý pobyt nebo předčasné umisťování do chodítka ale nedoporučuji.“

Hrací pultíky

Určitou alternativou jsou hrací pultíky, o něž se dítě může postavit a při zpočátku nejisté chůzi jejich tlačením získávat stabilitu. Nevýhodou těchto pultíků je, že jsou velmi lehké, takže při stavění se mohou překlopit a také na rovné podlaze příliš rychle ujíždějí.

Sama jsem to řešila tak, že jsem pultík postavila do rohu místnosti, hrací deskou do prostoru, a pro jistotu ještě přivázala. Dítko si tudíž mohlo hrát, mohlo se stavět, ale ne chodit ani překotit. Když vyspělo natolik, že chtělo s pultíkem chodit, nacvičovalo to nejprve na rovném posekaném trávníku. Občasný pád nebolel, pultík nejel tak rychle a dcerka objevila jeho záludnost, aniž by došla úhony. Velkým pozitivem bylo, že se od počátku nebála chodit venku, s čímž děti někdy mívají problémy.

Kdy do botiček

Dítě už se staví, a vy ještě nemáte botky? Tak to jste zaváhali. Odborníci doporučují některým dětem nasazovat bačkůrky už v době, když ještě jen lezou. Jedná se o děti, které při odrážení jednu nebo obě nožky vytáčejí. Může pak dojít k vyvracení chodidla a vychýlení osy patní kosti. Když se pak dítko začne stavět, je botička nesmírně důležitá. Musí zpevnit vratkou nožku a zajistit, aby se zatížilo celé chodidlo. Rodiče jsou někdy vyplašeni, když při prvních pokusech o stoj a chůzi vidí, že děti mají nohy do tvaru písmene O, chodí po špičkách, různě šmajdají nebo vtáčejí špičky. MUDr. Ludvík uklidňuje: „Často se setkávám s maminkami, které mají obavy. Je třeba si uvědomit, že chození je zcela nová dovednost a dítě se ji učí od základu. Je proto přirozené, že s ní má zpočátku problémy, při snaze o udržení rovnováhy zatěžuje chodidla nerovnoměrně a doslova si zakopává o vlastní nohy. Také tvar do O je v tomto věku normální.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 11/2009
nebo v On-line archivu.

Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • A podepsána je pod článkem jedna z těch babiček? 16.1.2014, 13:10 Zobrazit

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola