5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Když budíček natahuje měsíček

Když budíček natahuje měsíček

Autor: Kateřina Lipinská | Datum: 16.11.2011 | Vydání: 12/2011

Vstávání do tmy je jednou z nejnepříjemnějších tváří podzimu. Proč je to oproti vstávání do světla takový rozdíl? A dá se s tím něco dělat?

Když budíček natahuje měsíček

Poprázdninový návrat svých dětí do školky a školy jsem očekávala s pocity značně rozporuplnými. Těšila jsem se, samozřejmě. Za prázdniny se nakupilo hodně restů, které jsem se dvěma dětmi neměla šanci zvládnout, a moc jsem se těšila, až si zase trochu „vyčistím stůl.“ Ovšem vyhlídka na vstávání do chladných, tmavých rán, kterou s sebou školní docházka i krátící se podzimní dny přinášejí, vyvolávala pocity spíše nelibé. Nešlo o má vstávání, ale o představu, jak budu bojovat se svými drobečky, pro které se vytržení ze sladké náruče Morfeovy a vynesení z teplého pelíšku rovná vraždění neviňátek. Samozřejmě to dávají patřičně najevo. Navzdory tomu, že v létě „straší“ v půl sedmé a déle je v posteli nic neudrží.

Viníkem je melatonin

Potřeba spánku je u dětí i u dospělých individuální, a proto ani odborníci nedokáží dát jednoznačnou odpověď, kolik hodin potřebuje spát předškolák a školák. Zpravidla se hovoří o době 9 – 10 hodin. Tato potřeba stejně jako pocit ospalosti se ale v jednotlivých ročních obdobích liší, stejně jako se mění s věkem. Biologické hodiny, které v sobě máme (a s námi všechny živé organismy, včetně např. bakterií a hub), jsou podle vědců řízené denním světlem. Čím méně světla, tím vyšší je sekrece „spánkového“ hormonu melatoninu. Melatonin způsobuje ospalost. To je důvod, proč se nám za světla hůře usíná a sami se budíme, zatímco když se začíná brzy stmívat a noci se prodlužují, zvyšuje se i naše potřeba spánku a neochota vstávat.

Pokud bychom se chovali podle své přirozenosti, využívali bychom dřívějšího stmívání a chodili o to dříve spát. Spali bychom více a i za tmy by se nám vstávalo lépe. Potíž vznikla, když byla vynalezena žárovka. Pokud si po setmění rozsvítíme a pohybujeme se v osvětlených prostorách, produkce melatoninu se nezvýší a ospalost se dříve nedostaví. I umělé světlo ji totiž snižuje. Zato ráno, kdy je tma, tělo nepřestává produkovat více melatoninu, a tudíž nemá jediný důvod chtít vstávat.

Něžný začátek dne

Protože převedení vědeckých poznatků do praxe chvíli trvá a na podobné budíky si budeme muset ještě nějakou dobu počkat, nezbývá než problém vstávání našich potomků řešit jinak. Rázný přístup nedoporučuji. Technika stáhnutí peřiny a alou na rozcvičku se hodí možná na vojnu, ale o příjemném naladění na nadcházející den nelze mluvit. Chceme-li vstávání „bez nátlaku“, nejlépe je spojit je s něčím, co nezabere příliš času (protože kdo ho ráno má), a zároveň je pro dítě příjemné.

Lákavý způsob používala Lucka, jejíž Kubík s námi sdílel školku: „Vstávání je i můj nepřítel číslo jedna. Vždycky když zazvonil budík, vykulila jsem se z postele a šla budit Kubíka. Lehla jsem si k němu a snažila se ho něžně probrat. Tyhle naše ranní chvilky byly velmi příjemné...“ Bohužel se stávalo víc než často, že doráželi do školky se zpožděním, protože znovu usnuli, takže po nástupu Kubíka do školy nezbylo než změnit taktiku.

Pokud budíte dítko takto něžně, je velmi vhodné si k němu nelehat, ale naopak jej postupně vytáhnout z teplého pelíšku. Pomocníkem je světlo, ideálně zpočátku tlumené. Když dítě začne „vnímat“, je vhodné na něj mluvit a něčím ho zaujmout. Občas s úspěchem používám dětské říkanky pro nejmenší typu „Vařila myšička kašičku“, což mou starší, již školou povinnou dceru spolehlivě rozesměje. Zajímavé je „počítání kostiček“, při němž jedete dítku po páteři od krku dolů a nahlas počítáte obratle. Jak se ratolest probouzí, začíná vnímat, tak můžete k počítání přidat otázky týkající se lidského těla.

Je určitě vhodné si v ranním maratonu na buzení rezervovat určitý čas, aby vstávání neprobíhalo ve stresu, a stanovit rituál, který dítě nenásilně připraví na nový den. Na jeho konci dítě ví, že musí vstát.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 12/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola