5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Léčba „psí láskou“

Léčba „psí láskou“

Datum: 24.11.2006 | Vydání: 5/2006

Canisterapie využívá příznivého působení psa na zdraví člověka. Ale pozor - ne každý, komu běhá pes po dvorku nebo jej vezme na nějaký pobyt, dělá canisterapii.

Canisterapie je vhodnou podpůrnou terapií pro zlepšení psychosociálního zdraví klientů s mentálním, smyslovým a tělesným postižením. S úspěchem se využívá v logopedii (dítě s vadou řeči se na psa nestydí mluvit - pozn. redakce), psychiatrii (kontakt se psem nabízí příjemné prožitky), ale i u seniorů v geriatrii apod.

Přestože obecně lze canisterapii praktikovat u klientů všech skupin, existují u konkrétních klientů překážky, které buď využití canisterapie vylučují zcela (např. klientova alergie na prach v psí srsti, sliny aj.), nebo je nutno je odborným přístupem odbourat (např. kynofobie). Zároveň se také mezi klienty najdou lidé, kteří kontakt se psem navázat nechtějí a s canisterapií nesouhlasí - jejich rozhodnutí samozřejmě respektujeme. Klient ani pes nesmí být k účasti na canisterapii nucen!

Různé možnosti

U canisterapie nejde o jeden typ nasazení, ale o škálu různých možností. Vedle návštěvního programu a rezidentní péče pořádají některé organizace také jednorázové pobytové akce (nejčastěji víkendové, týdenní nebo čtrnáctidenní pobyty). Jednou z takových organizací je ZSF JU, která je ve spolupráci s Výcvikovým canisterapeutickým sdružením HAFÍK organizuje již od roku 1998 pro děti s různým typem postižení. Vedle canisterapie je zde dalším posláním integrace dětí různých skupin. Obecně se zde kromě dětí „zdravých“ vystřídaly děti s postižením mentálním, s výchovnými problémy, děti z ohroženého sociálního prostředí (dětský domov, Fond ohrožených dětí - Klokánek), děti se smyslovými vadami (zraku a/nebo sluchu), děti s psychosomatickým onemocněním (např. nočním pomočováním), a to především takovým, které doma nebylo zvládnuté, s agresivitou, děti úzkostné, děti s pohybovými problémy (dětská mozková obrna - děti většinou na vozíčku; děti s poruchami koordinace pohybu, poruchami jemné i hrubé motoriky) a děti s hyperkinetickým syndromem. Náplní táborů je vždy program zaměřený na kontakt dětí se psy. Ti jsou zapojováni nejen do pravidelných klasických táborových činností (účastní se oddílového programu, nástupů, vycházek aj.), ale především do cílených aktivit - např. rozeznávání jednotlivých psů po hmatu (se zavázanýma očima), her zaměřených na přímý kontakt mezi dítětem a psem, česání psů (rozvoj jemné motoriky) atd. Součástí programu je také využití speciálního vozíku taženého psím spřežením. Pes bývá tematicky zřazen do celotáborových her. Program obsahuje rovněž část vzdělávací, s cílem děti blíže seznámit se psy, jednotlivými plemeny, s chováním psů, jejich výchovou, potřebami a péčí o ně. Děti se učí dávat psům správné povely, chválit je apod. Při všech aktivitách je posilován pozitivní vztah klient-zvíře, vztah klienta k přírodě a důraz je kladen na emočně libé prožitky. Pes je velmi dobrým motivačním činitelem k různým aktivitám. Velkou výhodou oproti návštěvnímu programu je možnost intenzivního kontaktu dítěte se psem. Avšak i zde je nutný neustálý dohled.

Jak tábor se psy děti ovlivnil

Cílem výzkumu, který provádíme každý rok v průběhu tábora, je především zhodnotit vliv canisterapie na změnu zdravotně sociálního stavu dítěte. Data se sbírají pomocí metody dotazníku, pozorování a fotodokumentace, a to v podobě fotografií i videozáznamů.

Na dítě působí jak táborový život jako celek (např. změna prostředí, táborový režim, pobyt v přírodě, soužití s novými kamarády, vedoucí, pobyt mimo rodinu aj.), tak především přítomnost psů a cíleně praktikovaná canisterapie.

Na děti s různým typem postižení (mentálním, pohybovým, smyslovým) měl pes různý vliv (záleží na charakteru postižení). Obecně se jednalo o zlepšení komunikace, sociability u mentálně postižených, stimulace k pohybu u neaktivních dětí bez zájmů, zklidnění u dětí neklidných, kontakt se psem byl zdrojem pozitivních emočních prožitků u dětí citově chudých. Mezi další významné pozitivní efekty patřilo snížení strachu ze psů, zmírnění až odstranění agresivních projevů vůči zvířatům i mezi dětmi navzájem, zlepšení emocionality, zvýšení sociálního cítění, podnícení rozvoje vyjadřovacích schopností, zmírnění svalového i psychického napětí, snížení psychosomatických projevů, lepší porozumění přírodě a jejím zákonitostem, kompenzování určitého stereotypu v souvislosti s handicapem zdravotním nebo sociálním. Dětem navíc pomáhala přítomnost psů při navazování kontaktů s dalšími dětmi, při integraci, adaptaci na neznámé prostředí i na odloučení od rodiny. Za velmi důležitou považujeme též přítomnost zvířete jako tématu hovoru v rámci integrace s dětmi s postižením.

Pro děti bez závažnějšího onemocnění a zdravotního postižení bylo nejpřínosnější bližší seznámení se zvířaty, získané odborné informace doplněné o praktické ukázky, emoční prožitky v přítomnosti zvířat aj.

Přínos pro děti s mentálním postižením jsme shledali především ve skutečnosti, že nemají v běžném životě možnost kontaktu se zvířaty (kromě náhodného setkání), v množství podnětných situací v oblasti psychosociální a emoční.

U dětí s výchovnými problémy se osvědčil především individuální přístup a individuální canisterapie, kdy na základě navázaného pozitivního vztahu se psem bylo dítě motivováno ke korekci svého chování.

Pro děti z ohroženého sociálního prostředí byla velmi důležitá emoční stimulace a rozvoj psychosociálních dovedností.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 5/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola