5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Mami, dej mi radši mrkvičku

Mami, dej mi radši mrkvičku

Autor: Eva Labusová | Datum: 22.2.2012 | Vydání: 3/2012

Zní vám věta z nadpisu jako science fiction? Nejste sami. Přibývá dětí, které upřednostňují nezdravou stravu. Nejčastější příčinou jsou nejen špatné jídelní návyky v rodinách, ale i celkové kulturní klima, které dnes ve stravování vládne. Je vůbec v silách rodičů kvalitu stravy potomků uhlídat?

Mami, dej mi radši mrkvičku

Za posledních dvacet let se dětský jídelníček zásadně proměnil. Dnešní pokrmy jsou nesrovnatelně častěji průmyslově zpracované a velkou část dostupných potravin tvoří jídlo typu junk food, tedy nehodnotné, bez dostatečné přítomnosti živin a vitamínů. Reklamní společnosti podobné „pochoutky“ přesto propagují, a to všude, kam se děti podívají: v televizi, na internetu, na billboardech. Co je ještě závažnější, nezdravá strava bývá dostupná i přímo v občerstvovacích automatech ve školách a v dalších zařízeních, kde děti tráví čas. Jakmile si děti na „dreky“ (jak se jalovým potravinám v nutričně uvědomělých rodinách někdy přezdívá) vypěstují návyk, snadno to přeroste v závislost. A zdravotně žádoucí pokrmy se rázem zdají být mdlé až nechutné. Co lze udělat pro to, aby naše děti epidemii nekvalitní stravy odolaly nebo aby si pokrmy zdravé oblíbily?

Začněme, jak nejdřív to jde

Nejprve usilujme o plné kojení do půl roku věku miminka a až potom začněme s příkrmy. Postupně dítě seznamujme s rozmanitou škálou hodnotných prvních potravin, tedy vybrané zeleniny, ovoce a případně masa v kašovité podobě. Vařme z kvalitních surovin, doma vyrobené upřednostňujme před průmyslově zpracovaným.

Pamatujme, že nejmenší děti nevyžadují chuťovou variabilitu. Jídlo pro ně příliš neochucujme. K pití nabízejme vodu, neslazený slabý vhodný čaj nebo mléko (které ale nepovažujme za nápoj, je to výživná potravina).

Když nabízíme nové jídlo, nejprve dejme dítěti trochu ochutnat. Pokud se mu nezamlouvá, ať ho nejí. Pokud mu naopak chutná a pěkně jí, nezapomeňme ho pochválit. Neoblíbená jídla zkusme po čase naservírovat znovu. Starším vysvětlujme, že jak člověk roste, chutě se mu mění. Každý máme něco, k čemu jsem se „projedli“ až časem – špenát, ryby, olivy…

Netrapme malé děti velkými porcemi. Raději ať si batole přidá, než aby si zvyklo nechávat zbytky. Mimochodem, děti vědí, kdy mají dost. Pokud odvracejí hlavičku a další sousto odmítají, není důvod je nutit.

Vždy, když to jde, respektujme dětské chutě a přání. Když dítě projeví zájem o něco z toho, co konzumujeme my dospělí, buďme vstřícní a jen zvažme, v jaké podobě mu to můžeme dát ochutnat. Jakmile dítě jen trochu povyroste, nedělejme zvláštní jídla pro „malé“ a „velké“. Všichni ať jedí to samé, jen třeba jinak kořeněné.

Starší děti: Nejtěžším úkolem je ustát nápor „dreků“

Mnohé z nekvalitního jídla existuje v podobě vlastně dobře chutnajících pochutin na jedno hmátnutí (např. všelijaké sladké tyčinky, chipsy) nebo rychlého občerstvení (fasfood). Tohle jídlo je snadno dostupné, nepotřebuje obvykle žádnou další úpravu a dá se jíst jen tak z ruky, klidně i za chůze nebo před televizorem. Děti, které si tento druh stravování osvojí, rychle ztrácejí zájem jak o vaření, tak o příbor. Nezajímá je jídlo pracněji tradičně uvařené a podávané na stole. Bohužel jde o trend, který dnes pozorujeme i v mnoha tzv. dobrých rodinách, jejichž přezaměstnaní rodiče taktéž raději sáhnou po hotovkách, než by sami uvařili z nakoupených surovin. Pokud něčí dítě už vězí ve zvyku podobného přístupu, mají rodiče před sebou, chtějí-li něco zlepšit k lepšímu, nadlidský úkol. Zvyk je i v tomto případě železná košile. A změnit to znamená hlavně důsledné omezení přísunu nezdravých pochutin. Těmi zdravými je naopak třeba se obklopit a udělat je pro dítě co nejlákavějšími.

Ozdravění krok za krokem

Nemějme proto nežádoucí nápoje nebo pochutiny pokud možno vůbec doma. Když nejsou dostupné, nikdo není v pokušení.

Vytvořme pravidlo, že nikdo nemůže „mlsat“ nejméně dvě hodiny před hlavním jídlem. Pro malé svačinky mějme k dispozici zásobu vítaných přesnídávek, jako je např. čerstvé a sušené ovoce, jogurt, chleba s máslem, popcorn bez příchutě, vařená čerstvá vejce, křehké plnozrnné chleby či knäckebrot, domácí pečivo nebo koupené „zdravé“ housky či sušenky apod. Veďme děti k tomu, aby si podobné potraviny nosily s sebou mimo domov jako svačinu.

Vštěpujme dětem zásady zdravého stravování. Nelitujme času, vysvětlujme, proč je třeba jíst zdravě a proč si musíme dávat pozor na jídla z reklamy. („Výrobci reklam stojí především o naše peníze, které za nekvalitní pokrmy utratíme. Naše zdraví je jim ukradené.“)

Povídejme si s dětmi o jednotlivých potravinách. Čím nám dělá dobře mrkev? Čím prospívá živý jogurt? Proč se vyplatí jíst čočku? Odkud se na stole vzal řízek? Proč raději koupíme biomaso než maso z velkochovů? A proč někteří lidé maso raději nejedí?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 3/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola