5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Mami, úča si na mě zasedla!

Mami, úča si na mě zasedla!

Autor: Marie Těthalová | Datum: 20.1.2011 | Vydání: 2/2011

Když se dítě ve škole necítí dobře, může to mít řadu příčin. Učitelé jsou lidé jako všichni ostatní a mohou mít své oblíbence i neoblíbence. Nepříjemné pocity ze školy mohou ale být i signálem, že dítě někdo šikanuje.

Pokud tedy dítě opakovaně mluví o tom, že se ve škole necítí dobře, musíme tomu věnovat pozornost. Někdy může být příčina dětských stesků až banální. Prvňák Radek chodil domů se stížností, že ho paní učitelka nemá v oblibě, docela často, prakticky každý den. Jeho maminka Lenka Bílá vzpomíná, že někdy byly tyhle stesky skoro na denním pořádku. „Víš, ona má raději holky. Víš, ona mě nemá ráda,“ říkával jí cestou domů. Zkušená učitelka Markéta Klingerová v podobných případech radí s dítětem situaci rozebrat. „Snažila bych se nejdřív si s dítětem vyjasnit, z čeho usuzuje, že ho paní učitelka nemá ráda. Někdy jde jen o velice subjektivní pocit, který nemá nic společného s realitou, a paní učitelka by se moc divila, kdyby to věděla – můžeme zvážit, zda se s ní o tom neporadit,“ doporučuje odbornice.

Lenka to tedy udělala. „Radek mi vyprávěl, co se děje u nich ve škole – samozřejmě, že to nebyl žádný pohovor, snažila jsem se z něj jen nenápadně vytáhnout, jak to u nich ve třídě chodí. A přišla jsem na to, že paní učitelka používá stejné desky, jako dostaly všechny holčičky ve třídě; holky mají desky s beruškami a kluci s autíčky. Ne že by Radek nějak bažil po beruškách, ale měl pocit, že když paní učitelka nemá desky jako on, je někde chyba. Stačilo mu vysvětlit, že možná na paní učitelku beruškové desky prostě zbyly, a bylo po stýskání,“ usmívá se Lenka.

Sluší se dodat, že kdyby Lenka synovy problémy neřešila a mávla nad nimi rukou se slovy „však on si zvykne“, možná by problém odezněl sám, ale možná by se u dítěte naopak rozvinula školní fobie. Proto je vždy dobré podobné záležitosti nebagatelizovat a dítěti naslouchat.

Když si paní učitelka neví rady

Někdy to ale už na první pohled není tak jednoduché a hlavně nevinné. Své o tom ví maminka již odrostlejší školačky Evy Jana Rozmanová. „Bylo mi jasné, že dceři škola nepůjde tak hladce, protože už ve školce bylo zřejmé, že má „náběh“ na poruchu učení. Ale co se dělo ve škole, to mě docela „dostalo“. Když Evička chodila ze školy s tím, že nestíhá, byla jsem ještě v klidu, ale když pak říkala, že je ve třídě ta nejhloupější a zopakovala mi hodnocení svých prací, docela mě to dopálilo,“ vzpomíná na školní začátky své dcery Jana. Markéta Klingerová v podobných případech doporučuje domluvit si schůzku s pedagogem. „Pokud jsou tu jasné ukazatele, třeba sarkastické poznámky na adresu dítěte nebo evidentně nespravedlivé hodnocení, jsou dvě možnosti: tou jednou je zajít za paní učitelkou a svěřit se jí se svojí obavou, aby dítě neztratilo chuť do učení. Nejprve je ovšem třeba pochválit, co se dá, a vše podat neobviňující formou, jinak by se paní učitelka mohla podvědomě zatvrdit. Tento postup bych nejspíše zvolila u dětí na 1. stupni, kde se formuje přístup k učení na celý život.“ Jana Rozmanová to tak udělala, domluvila se s učitelkou své dcery na individuální konzultaci a snažila se situaci nějak vyřešit. „Bylo mi trochu nepříjemné začínat chválením učitelčiny práce, ale zároveň jsem si uvědomovala, že si tak můžu připravit „terén“ pro další domlouvání. Až když jsme si s učitelkou v podstatě notovaly, zavedla jsem řeč na to, co mě trápilo nejvíc – ty různé drobné ironické poznámky a jedovatosti, které v mé dceři vzbuzovaly dojem, že je nejhloupější. Během rozhovoru jsem přišla na to, že paní učitelka moc neví o tom, co to jsou poruchy učení, a došla jsem k závěru, že je vlastně bezradná. Ptala jsem se jí, co bychom podle ní měli dělat, a ona – nejspíše ve snaze zbavit se žákyně, s níž si neví rady – nás odkázala do jiné školy, kde mají program pro děti s poruchami učení. O téhle možnosti jsem nevěděla; díky tomu, že jsem odolala pokušení paní učitelce vynadat, se povedlo, že intervenovala u ředitele té druhé školy a Evičku bez problému převedli jinam s tím, že se jí tam dostane odborné pomoci, což se také stalo. I když jsem si o paní učitelce myslela své, nakonec jsme se rozešly v míru,“ vzpomíná maminka dnes už středoškolačky Evičky Jana.

Pocit, že mu učitelka jen „zatápí“ a nemá ho ráda, může mít i starší školák. Markéta Klingerová doporučuje u starších dětí trochu jinou strategii. „Starším dětem můžeme vysvětlit, že každý člověk má nějaké založení, nějaké vlastnosti a zkušenosti, a každý se sám v sobě s něčím potýká. A když pak potká někoho, kdo v něm ‚zabrnká‘ na tu problematickou část nitra, projeví se to třeba tím, že je na něj za to nepříjemný – to ale neznamená, že by byl jeden nebo druhý z nich špatný. Jen máme každý se sebou dost co dělat. Když tohle dítě pochopí, můžeme společně sestavit plán, jak s tímto učitelem vyjít. Pomůže, když si dítě řekne: ‚Dám si pozor, abych měl věci v pořádku nebo, nepříjemné poznámky učitele si nebudu brát k srdci, řeknu si, že má asi špatný den‘ či‚ já jsem v pořádku takový, jaký jsem.‘ Určitě je dobré nemávnout nad pocity dítěte rukou, je dobré věnovat jim pozornost, dítě podpořit a zvednout mu pošramocené sebevědomí, ale není dobré narušovat jeho úctu k učiteli výroky typu ‚Učitelka je kráva‘. Tím zavíráme dveře jakékoli možnosti nápravy vztahů mezi nimi; navíc nemůžeme očekávat, že od ‚krávy‘ se dítě bude chtít něco naučit,“ radí pedagožka.

Mladší i starší školáci budou v případě, že si sjednáme s učitelem schůzku, jistě zvědaví, na čem jsme se dohodli. Není dobré dítě zasvěcovat do případných konfliktů, protože tak jen umocníme jeho antipatii k učiteli, ale můžeme mu říci, že jsme se bavili o tom, jak to zařídit, aby se dítěti ve škole dařilo lépe a co konkrétního jsme vymysleli.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 2/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola