5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Pět největších chyb v komunikaci s dětmi I

Pět největších chyb v komunikaci s dětmi I

Autor: Eva Mizerová | Datum: 3.2.2006 | Vydání: 1/2006

V komunikaci s dětmi, ale nejen s nimi, se často podvědomě snažíme získat navrch. Kdy se taková nefér hra děje?Jaké chyby v komunikaci děláme? A jak vypadá asertivita v praxi?

1. Nevyžádané rady

První chybou jsou nevyžádané rady."To si musíš sníst tady.""Měla by sis dávat na to kolo větší pozor."A pro děti něco naprosto neuchopitelného:"Honzíku, ať se nepoblinkáš!"Co s takovouinformací má dítě dělat? Copak ví, jak to zařídit? Buď mu jídlo dejme, nebo ne. Ale nechtějme po něm, aby se zabývalo takovouto"radou". Děti rozčiluje i utěšování:"Ale no tak, to přece nemůže tak bolet!"Jak my víme, jak to dítě bolí? Neudílejme rady, ale zeptejme se, zda se chtějí poradit. A malým se nebojme dávat prosté příkazy. Ovšem bez"musíš"a"nesmíš"."Tu polívku si sněz v kuchyni.""Nepřeji si, abys kolo půjčovala cizím dětem.""Ten bonbon nejez, myslím, že už by ti bylo špatně."- To jsou zřejmé instrukce, co mají děti dělat.

2. Přílišné vysvětlování

Děti milují stručnost. Moje oblíbená hrdinka v jednom seriálu chtěla tvořit v domácnosti s pěti dětmi demokracii. Svolala rodinnou poradu a na programu měla diskusi, jak víc ušetřit. Chtěla po dětech, aby se každé dobrovolněvzdalo nějakých požitků. Děti otáčely oči v sloup, otráveně se povalovaly po obýváku, ten nejmenší se dokonce ptal:"Rodinná porada? Něco jsem proved?"Děti požadovaly:"Jste rodiče, tak nám něco přikažte!"Nakonec povstal otec a zavelel:"Odteďka si každý půjčuje jednu videokazetu týdně. Rozchod!"Děti zakřičely sborem:"Hurááá!"a rozprchly se. Možná vám to připadá trochu přitažené za vlasy, ale podstataodpovídá tomu, co dětem skutečně vyhovuje. Zhruba od 13 let s námi začnou diskutovat a filozofovat, ale doporučuji, abychom je my sami od sebe nezahlcovali neustálým vysvětlováním.

3. Předpokládání

Děti se nechtějí nic domýšlet, děti chtějí mít jasno. Když po nich něco chceme, tak jim to řekněme přímo a na rovinu. Jestliže řekneme:"No, ale já jsem myslela, že prostě v pátek vyneseš koš,""drzé"dítěasertivně odpoví:"No, a já si to nemyslel."Nebo stručněji"hmm","jo?""aha". Statečnější adolescenti nás doslova"utřou":"To máš blbý!"A my se můžeme vzteknout.Jakmile si něco myslíme, raději si to ujasněme s potomkem nahlas. Předpokládání je ten nejjistější způsob, jak založit nedorozumění či dokonce konflikt. Jsou to klasické situace, kdy začínáme rozhovor větou:"No, ale jájsem myslel..."a náš protějšek nám odpoví:"O čem to mluvíš?"

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 1/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola