5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Pět největších chyb v komunikaci s dětmi II

Pět největších chyb v komunikaci s dětmi II

Autor: Eva Mizerová | Datum: 3.4.2006 | Vydání: 2/2006

Chybou, kterou v komunikaci s dětmi děláme snad nejčastěji, jsou nevyžádané rady. Děti však potřebují, abychom jejich pocity respektovali

Nedávno mi u dveří zazvonil sousedův Vašík a pravil: "Teto, prosím tě, máma mi dala stovku a řekla ať si koupím lístky na autobus a něco k jídlu, ale ať to neutratím všechno. A já teda nevím, kolik mám utratit?!" Položila jsem pár upřesňujících dotazů, jako kolik budou stát lístky a co za jídlo si představuje a vyšlo mi z toho, že jídlo má stát asi 20 Kč. Vysypala jsem mu výsledek, on si poskočil a bleskurychle zmizel. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nejvhodnější chvíle na radu je, když si ji ten druhý vyžádá.

Dobrá rada nad zlato?

Bohužel v naší české výchově z nás nejčastěji směrem k našim dětem padají rady nevyžádané. Můj syn přišel nedávno domů celý nešťastný, že si jeho kamarád na počítači omylem smazal rozehraný fotbalový turnaj. Vrcholem ale bylo, že mu na to babička řekla: "Ále, tak si začni novej! Dyť jsou prázdniny, tak na to máš času dost." To je skutečná rada z kategorie "rada nad zlato". Nejen, že popírá právo na vztek či lítost a nabádá, jak je správné se v té situaci cítit, ale hlavně je nevyžádaná. Synův kamarád se pak ještě rozohnil, jak by se babičce asi líbilo, kdyby si sedla na brýle a on by jí řekl: "Ále, tak se nezlob, koupíš si nový!" Ale to by byl patrně prohlášen za drzého. Je vůbec zvláštní, že my dospělí si k dětem dovolujeme často přesně to, co jim zakazujeme. V těchto situacích je lépe mlčet nebo se zeptat, jestli můžeme nějak pomoci, ale proboha, neradit! (Jiná věc byla s Vašíkem, ten si pro radu přišel.) Také můžeme učit své děti ventilovat vztek tím, že jim dovolíme jej vyjadřovat, ale přiměřeným způsobem. Namlátit polštáři je dovoleno, bratříčkovi nikoli.

Rada: "No, tak nebreč, vždyť to není nic hrozného," je naprosto nepřiměřená právě prožívaným pocitům dítěte. Vzpomínám si na scénku, kdy k mamince přiběhl malý Toník a srdceryvně plakal, že mu holky pošlapaly klobouk. Dvě treperendy mu takto zneuctily jeho drahocenný obrovský stetson, ve kterém sice vypadal jako zhasínátko, ale na nejž byl pyšný, protože byl díky němu právě šerifem městečka v Texasu. Jeho maminka byla velmi duchapřítomná, a i když jsem viděla, jak jí cukají koutky (pro dospělého možná situace k popukání), udržela se, Toníka pochovala a pak šli spolu vyhubovat holkám. Pro něj to tenkrát bylo opravdové neštěstí, které bylo třeba hluboce respektovat. Maminka však také mohla přispěchat s nevyžádanou radou: "Ale nebreč, chlapi přece nepláčou," nebo ještě "lepší": "Ale, prosim tě, tak si ho seber a nevšímej si jich!"

To, co děti potřebují, je cítit, že jsme na jejich straně, že je podporujeme. Bohužel právě všechny "dobře míněné" nevyžádané rady způsobují pravý opak. Staví nás totiž přesně na opačný břeh řeky, než se nachází v tu chvíli naše dítě. Empatie, pochopení, respektování jeho pocitů vystaví právě ten kýžený most, přes který k sobě zase můžeme přijít. Například: "Tak to by mě taky naštvalo. Můžu ti s tím nějak pomoct?" nebo prosté projevení zájmu: "A kolik jsi tam měl rozehraných zápasů?" a "Jak dlouho ti trvalo, než sis je všechny uložil?" To naprosto stačí.

Když se dětí ptám, co je vůbec nejhorší v situacích, kdy se cítí špatně, často říkají: "Když mě babička utěšuje!" My dospělí máme určitě hluboko v sobě zakódováno, že chceme své děti chránit, jenže výsledek našeho snažení může mít i ničivé důsledky. Dětem vadí i "utěšující" rada: "To bude dobrý!" Ano, bude, to je jistě pravda, ale teď to dobré není a dítě má právo si to prožít.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  děti a MY č. 2/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola