5000
Rodina a škola 2014 Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy Co žije a roste na zahradě

Portál.cz > Časopisy > Děti a my > Ukázky > Poporodní deprese: Duševní porucha, nebo přirozená reakce?

Poporodní deprese: Duševní porucha, nebo přirozená reakce?

Autor: Eva Labusová | Datum: 16.11.2011 | Vydání: 12/2011

Postihuje zhruba každou desátou ženu. Projeví se obvykle do čtyř týdnů po porodu a ohrožuje jak vytváření vzájemného pouta matky a dítěte, tak vztahy s manželem a v rodině vůbec. Pokud se rozvine, je třeba rychle vyhledat pomoc odborníka. Vůbec nejúčinnější je však využít možností prevence, díky které k poporodní depresi u mnoha žen vůbec nemusí dojít.

Poporodní deprese: Duševní porucha, nebo přirozená reakce?

Biologická, nebo společenská příčina?

Jde o vychýlení ženských hormonů z rovnováhy, nebo spíš o důsledek toho, že moderní společnost silně podceňuje potřeby žen v čase okolo porodu? Přibývá odborníků, kteří nárůst poporodní deprese připisují spíše druhému vysvětlení. Kdyby totiž byly poporodní deprese dány biologicky, musely by se objevovat v každé kultuře. Tak tomu ale není. Např. u mnoha domorodých kmenů v Africe o něčem takovém nikdy neslyšeli.

Genetické předpoklady tvoří jen malou část obrazu této poruchy a geneticky daná zranitelnost sama o sobě nestačí, aby ji spustila. Poporodní deprese se rozvíjí u žen, jichž se v čase okolo porodu něco bolestně dotkne. Poruchu lze tedy vnímat jako reakci organismu na emoční a fyzické trauma v čase okolo porodu.

K příchodu dítěte na svět patří silné pocity

Určitá citová rozkolísanost, kterou čerstvé matky zažívají, je normální, a dokonce zdravá. Jako ony příslovečné matky medvědice, i matky lidské bývají po porodu plny ochranitelských instinktů, kterým se při výraznějším projevu přezdívá „laktační agrese“. Protože však dnešní ženy pro tyto své pocity nenalézají racionální odůvodnění ani společenskou odezvu, zažívají údiv nad sebou samými. Cítí se zahanbeny, trpí výčitkami svědomí. Své rozcitlivělosti a podrážděnosti se až bojí, nechápou, co se to s nimi děje. A protože si o svých pocitech často nemají s kým promluvit, skrývají je, což pro ně představuje další psychické zatížení. Není neobvyklé, že si postupně začnou připadat přetížené. Možná dokonce trpí záchvaty nelibosti či nepřátelství vůči miminku. Tím je v základu oslabováno celé jejich mateřské sebevědomí a s ním i stabilita celé rodiny.

Známe skutečné potřeby matek?

Trochu světla i náměty, jak pomoci, do celé záležitosti naštěstí vnášejí moderní výzkumy. Zdá se, že každá matka je „naprogramována“ tak, že v čase porodu a po něm očekává větší citovou podporu od svého okolí. Potřebuje empatickou podporu od svého partnera a širší rodiny, ale i od odborníků, kteří ji těhotenstvím, porodem a raným mateřstvím provázejí. Lektorky předporodních kurzů, porodní asistentky i lékaři by se měli mnohem více zajímat o to, co současné zvýšené ohrožení poporodní depresí vlastně způsobuje.

Výzkum potvrzuje tři „senzitivní“ oblasti

• Problém s přijetím mateřské identity

Je nerealistické a nespravedlivé očekávat, že převažujícím rozpoložením čerstvé matky bude oslňující radost z miminka. Právě takto ovšem mateřství prezentuje a vnímá obecné společenské povědomí. Jenže náhlá změna, kterou příchod dítěte působí, bývá pro současné, od zdrojů autentického ženství odpojené matky šokem. Pokud s dítětem dočasně přerušily kariéru a opustily starý styl života, zažívají nejednou pocity ohrožení nebo ztráty identity a ocitají se ve vnitřním zmatku, s nímž si nevědí rady.

• Nezpracovaný zármutek z vlastního dětství

Mimořádnou pozornost je třeba věnovat ženám týraným nebo pohlavně zneužívaným. Potenciálně více ohroženy jsou dále ženy, které mají složitý vztah s matkou a např. mají pocit, že se o ně starala nedostatečně nebo naopak příliš, až dceru svou péčí dusila.

Náš potomek nám v podvědomí účinně evokuje přemíru pocitů, ať už pozitivních, nebo negativních, které jsme prožívali, když jsme sami byli dětmi. Krátce – pokud má žena v sobě nezpracovanou bolest z nějaké ztráty nebo opuštění, může se tato bolest při zrodu jejího mateřství vynořit s velikou naléhavostí. Pokud naše emoční potřeby nebyly v dětství naplněny, může nám závislost našich dětí na nás připadat nesnesitelná. Je těžké dát něco, co jsme sami nedostali.

• Reakce na těžký porod

Až příliš mnoho matek vychází z lékařsky vedeného porodu doslova zdecimovaně. Připadají si podivně prázdné a oloupené. Pro mnoho současných žen je tak porod bez přehánění traumatickou zkušeností, která vede ke strachu z dalších porodů, ale také ke smutku, pocitu odcizení i k nočním můrám. To vše má vliv na kojení. Britští psychologové zjistili, že až pět procent žen po velmi těžkém porodu trpí příznaky posttraumatické stresové poruchy. Rigidní nemocniční atmosféra porodního oddělení a vtíravost invazivního způsobu vedení porodu jsou pro mnoho žen znásilňující a traumaticky vnímají i rutinní poporodní oddělení od svého dítěte. „Podpora bondingu má hojivý vliv i na těžký porod, naopak separace může v kombinaci s bolestí při revizi a šití po zdánlivě ´dobrém´ porodu, který ale nastavil základní hladinu silného vyčerpání, odstartovat traumatické prožívání,“ dodává MUDr. Helena Máslová, která případy poporodní deprese řeší ve své psychogynekologické ordinaci.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu  Děti a my č. 12/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Objednejte si starší čísla Děti a my Rodina a škola